Normal

Nenudil jsem se, ale vyprchalo to ze mě strašně rychle. Na Normalu oceňuji promakané vizuály (ty nejlepší záběry jsou však neprozíravě umístěny už v trailerech) a odvahu prezentovat explicitní násilí a erotiku (za všechny nebývale brutální ubodání malé holčičky). V dalších aspektech už je to s Normalem poněkud složitější. Začátek navnadí stylovým flashbackem do dětství Petra Kurtena (pejskaři nechť zavřou oči a ucpou uši), potěší i dramatická návštěva rodičů zavražděné dívky. Po vzoru Jokera se Kurten vysmívá měšťácké společnosti, přetvařování a redefinuje pojem "normální", po vzoru měšťáka pak mladý obhájce ztrácí i ty poslední iluze. A tomu všemu přihlíží Dagmar Havlová jako femme fatale. Za problém číslo jedna považuji fakt, že se Normal topí v přehnané a těžko stravitelné psychologii postav. Ševčík nesmyslně tlačí na pilu v detailech zachmuřených tváří, servíruje pekelně dlouhé záběry ilustrující jejich duševní pochody a nutí je "hlubokomyslně" filozofovat. Scénář prostě není až tak záživný a strhující, jak jsem čekal. Normal je ve výsledku solidní thriller. Nic víc, zázrak se nestal. Vydřených 60% a opatrný palec nahoru za (dobré, ale neexcelující) herce, atmosféru scén výslechů ve vězení, titulek s ekonomickou krizí a některé flashbacky. (21.03.2009)

V určitém smyslu mi Ševčíkův Normal připomíná dílka režiséra F.A.Brabce - přinejmenším tím, že forma silně přebíjí banální obsah a že se režisér přímo vyžívá v zobrazování těch nejprofláknutějších klišé. Normal je taková načančaná, efektně nasnímaná, hudebně pečlivě ošetřená a přiměřeně odehraná - pseudoumělecká nuda. Dialogy šustí papírem a frázemi, scénář je bez nápadu a bez napětí. Větší vzrušení prožiju při sledování večerníčku... Celkový dojem: 40 %. (02.04.2009)

Dojmy poněkud rozporuplné: na jednu stranu úžasný nápad rozvést expresionistický obraz monstra, v němž se zrcadlí podstatná dilemata Výmarské republiky, bizarní mezistupeň mezi stvůrou a spasitelem. Na všechny palčivé otázky ale Ševčík nabízí pouze velmi schematické odpovědi ve vybraném vizuálu, skvělé kompozici, ve hře světla a tmy. Postavy redukuje na úroveň symbolů "dobro", "zlo", "nevinnost", nenabízí komplexních psychologické portréty. V závěru však není divák o moc moudřejší než na začátku, ano, sečtělý fanoušek německého expresionismu se pokochá a potěší, na duši zahřeje i to, že konečně do kin přichází český film, který nejde s proudem a vyvolává kontroverzní dojmy. Osobně si Normal rád prohlédnu do detailu ještě jednou, abych si ověřil, zda moje konstrukce mají oporu v natočeném. Trochu ve mně totiž přežívá pocit, že Ševčík vyvolal spoustu příslibů, naservíroval plný tác laskominek pro "sečtělé" diváky, ale pod vybraným audio-vizuálem zdaleka nedříme film, který by uspokojivě odpovídal na svoje vlastní otázky. Nicméně zdůrazňuji: takhle podnětný český film tu nebyl už léta. Hosana. (28.03.2009)

Chápu nářky, že Normal není klasický film s katarzí v rovině kdo a co, ale nedělalo mi problémy se přizpůsobit. Není to rozhodování o vině a nevině, jde spíše o to proč. Nabízí sondu do duše nenormální osobnosti a osob blízkých, které jsou jeho skutky poznamenány (žena, otřesený obhájce, rodina oběti), nejde o omlouvání ale o pohled z vícero úhlů, kterými můžeme na Kurtenovy činy nazírat. Zvláštní kapitolou tvoří stylizace, která naplno využívá filmové prostředky a techniku (barvy, filtry, hudbu, úhly kamery) a ukazují to, co jsem v českém filmu dlouho postrádala - moderní fimovou řeč, která dokáže k divákovi hovořit skrze obrazy. Nemám z posledních několika let větší zkušenost s českýmI filmy, ale Normal tématem a svou vizuální silou posílil moje naděje, že se v Česku najde nějaký odvážlivec, který nebude točit jen HLP (=hřejivé lidské příběhy) vypadajících v traileru jako epizody televizních Bakalářů. (27.03.2009)

Kombinace humanistického poselství a křečovitá snaha o filmové umění, může být něco horšího ? Ano, může ! Po skončení filmu Normal jsem se běžel dívat na kvalifikační fotbalový zápas Česko - Slovensko a krom již tradičně trapnýho výkonu našich reprezentačních primadon, jsem díky české TV Nova byl nucen poslouchat nadšenecký kecy slovenskýho komenátora. Takové trojnásobné ponížení v jeden den, během několika málo hodin mnou natolik otřáslo, že když jsem psal smsku jedné nejmenované slečně se žádostí o rande, radši jsem sám sebe rovnou odmítnul. (02.04.2009)