Režie:
Denis VilleneuveKamera:
Greig FraserHudba:
Hans ZimmerHrají:
Timothée Chalamet, Rebecca Ferguson, Oscar Isaac, Jason Momoa, Josh Brolin, Javier Bardem, Stellan Skarsgård, Zendaya, Dave Bautista, David Dastmalchian (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Kultovní sci-fi dílo vypráví o mocenských bojích uvnitř galaktického Impéria, v nichž jde o ovládnutí planety Arrakis: zdroje vzácného koření - melanže, jež poskytuje zvláštní psychické schopnosti, které umožňují cestování vesmírem. Padišáh imperátor svěří správu nad Arrakisem a s ní i komplikovanou těžbu neobyčejné látky vévodovi rodu Atreidů. Celá anabáze je ale součástí spiknutí, z něhož se podaří vyváznout jen vévodovu synovi Paulovi a jeho matce, kteří uprchnou do pouště. Jejich jedinou nadějí jsou nedůvěřiví domorodí obyvatelé fremeni, schopní trvale přežít ve vyprahlé pustině. Mohl by Paul Atreides být spasitelem, na kterého tak dlouho čekají? (Vertical Entertainment)
(více)Videa (5)
Recenze (1 601)
Vesmírné koráby jako kráva, ale přivézt jim na tu planetu vděkem za koření trochu vody z Norska, to ne! Jako nečtenář předlohy jsem si více užil druhé shlédnutí, alespoň první poloviny polofilmu. Druhá, “pouštní” polovina se ve své zasněnosti do předstírané hloubky naopak více vlekla. Klíčová otázka: Nebýt žádné knížky a být pouze tohoto scénáře, byl by vůbec důvod ho zfilmovat, navíc v tak drahém provedení? Co nového kromě cool obřích červů by dnes přinesl do světa filmového sci-fi? Navíc, pokud je dnes za umění považována vizuální nádhera bez emocí a s frázemi bez návaznosti na filozofické otázky reálného lidského života, chci se vrátit do let 2001-2003, kdy mě velkolepé filmové výpravy do fantazijních světů dle knižních předloh dokázali rozbrečet a přiměli mě zamilovat si jejich postavy. Ryze IMAXovou čtvrtou hvězdu dávám za výborný casting, na který tento projekt čekal snad stejně jako na výtvarného vizionáře Villeneuva, za přehlídku kostýmů a mejkapu par excellence (Skarsgård!) a za dech beroucí audiovizuální kolosálnost, vyboostěnou “těžším” Zimmerem. Po jeho prvním poslechu v autě jsem nevěřil, že nebude taky posledním. Nebyl, a na track “Leaving Caladan” se těším na chystaném koncertním turné! ()
Duna je především skvostný audiovizuální zážitek. Denis Villeneuve nám předkládá nekonečnou sérii podmanivých obrazů a Hanz Zimmer je doplňuje o jeden ze svých nejsilnějších a zároveň nejjemnějších soundtracků. Obsahově není Duna žádná sofistikovanost, nejsem nadšen z filmů, které jsou koncipovány jako pilot nějakého seriálu, nicméně zážitek to překvapivě nesnižuje. Filmové prostředí je neúprosné, vražedné, okouzlující, vtahující - jakoby tam člověk byl, nebo při nejemnším chtěl být. Postavám tak nemusí být vloženy do úst ty nejsofistikovanější texty, stačí, že kráčejí ve stopách svého přímočarého osudu a film funguje... Tak příští týden další díl? 8/10 ()
Měřítkem a bohatostí nevídané, bohužel ve všem dalším minimálně o krok pozadu. Chci nekonečně dlouho poznávat tenhle krutě krásný svět se všemi jeho zákonitostmi, je mi ale daleko bližší jako koncept, snad i jako metafora. Rozhodně víc než příběh, který se v něm odehrává, jakkoli si jeho postavy prožijí emocí a zvratů požehnaně. Chci jít pod kůži i jiným charakterům, než je Paul a ti nejzajímavější bohužel vyklízejí pole příliš rychle. 70% pro nejslabší Villeneuveho film, ale pokračování stále může být onou událostí, kterou jsem čekal už napoprvé. ()
Dunu jsem zatím viděl dvakrát (jednou v kině, jednou doma na počítači). Neumím si představit, že by mohla vzniknout lepší verze - a navíc lépe zrežírovaná. Hodně se toho píše o výtvarné, hudební a zvukové stránce filmu, dovolím si tedy dva postřehy z jiného soudku. >> 1) Cesta Paula Atreidese za "hrdinstvím" není přímočarou cestou k poražení zla. Villeneuve dobře chápe, že Paulova cesta je v jádru tragická - a tak ji také ukazuje. Ve svých prorockých vizích Paul vidí, že pokud nastoupí cestu Mesiáše (spasitele Duny), bude to cesta lemovaná ukrutnostmi, bolestí a krveprolitím - jednu (spravedlivou) válku vystřídá druhá (náboženská), jejíž plamen postupně zachvátí celou galaxii. Je tak od počátku stavěn před velké osobní dilema. Jak si tváří v tvář tak otřesné budoucnosti, která je zcela v rozporu se zásadami a ideály mého ušlechtilého otce, mého rodu, uchovat lidskost? Jak se mám zachovat? Je možné se takové budoucnosti vyhnout, nebo už je předurčená, zasetá dlouho dopředu? Jsme snad pouze rukojmími osudu? Paulův vnitřní boj je zdaleka tím nejlepším na celém filmu - vnáší do něj temný a hořký podtón, který komplikuje jinak klasické schéma hrdinské cesty. Tak i triumfální pochod do pouště v závěru filmu ("Má cesta směřuje do pouště.") je triumfálním jen zdánlivě. Tohle je mimochodem něco, co mi zásadně chybělo na Lynchově verzi (se kterou toho ta Villeneuveova překvapivě sdílí poměrně dost - především, co se týče lehce surrealistické a taktilní, bohatě texturované výpravy). >> 2) Duna není pouze příběhem o rodinné tragédii a složitých politických a mocenských pletichách na pozadí, které tuto tragédii uvádějí do pohybu. Je to také příběh planety Arrakis - titulní Duny. Villeneuve se v jednom rozhovoru nechal slyšet, že nechtěl drsný (a přece krásný) pouštní svět planety Arrakis zobrazovat jen horizontálně - širokoúhle, ale také "vertikálně". Myslel to sice primárně ve vztahu k obrazovému formátu (IMAX), ale má to i hlubší rovinu. Poušť není ve filmu toliko malebnou scenérií, stínovou kulisou lidských dějů, ale živoucím aktérem - promlouvá. Důležitou součástí Paulova příběhu je jeho mystické (vertikální) pouto s tímto pouštním světem a Villeneuve věnuje hodně času tomu, aby ono vnitřní jiskření mezi hrdinou a jeho novým (osudovým) domovem vykreslil - a to formou jakéhosi dialogu. Poušť tady přitom není jen nějakou abstraktní veličinou, ale má vždy konkrétní (hmatatelnou) dimenzi - v podobě písku, psychotropního koření, skal, brouků, ušatých pouštních tarbíkomyšek (k nimž - pro neznalé předlohy - odkazuje Paulovo budoucí fremenské jméno) a hlavně - gigantických pouštních červů, skutečných vládců a božstev Duny. Ve filmech (možná by bylo přesnější říct: ve filmech odnošených západní kulturou) se nevidí moc často, aby lidé aktivně komunikovali s mimolidským světem - natož s celou planetou, jejím mikro- i makroskopickým životem! A stejně tak, aby svět (což je ale jinak běžná zkušenost) neustále komunikoval s lidmi - ať už skrze sny nebo vnější znamení. A přijde mi o to důležitější, že se tak děje v supervelkolepém hollywoodském blockbusteru. () (méně) (více)
10/10. Tady není o čem. Od Avataru jsem neměl pocit, že jsem v kině na podobně velkolepé filmové události a tenhle pocit vytrval po celou dobu delší stopáže, která ve výsledku utekla tak rychle, že jsem během titulků chtěl OKAMŽITĚ pokračování. Velmi unikátní, hloubavá, vizuálně podmanivá scifi odysea, která je stvořena pro velké plátna a filmové fanoušky, kteří chtějí víc, než zábavu a sterilní blockbustery. Pokud vám Duna nesedne - není to její problém. A není to i váš problém. Prostě nedojde k synergii zvoleného stylu, který Denis pro tuhle adaptaci zkonstruoval. A já ho za tenhle odvážný krok miluju. Nikdy by mě nenapadlo, že v kině pocítím podobné emoce, jako když jsem poprvé sledoval Společenstvo prstenu, Novou naději či první Matrix. Duna možná není obsahově a scénářem tak bohatá jako zmíněné projekty... ale díky pečlivé výstavbě fikčního světa a postupném odkládání karet na stůl - rozehrává tak podmanivý a zajímavý prolog k většímu příběhu, že v mém případě nemohu mluvit o ničem jiném, než o filmovém zážitku nejen letošního roku, ale dost možná poslední pětiletky. A to se tu vůbec nebavím o funkčních dramatech, politickém hašteření, designu celého světa, dech beroucí kameře, dokonalé hudbě, perfektně zvoleném hereckém obsazení či dalších proprietách, které dohromady tvoří událost jménem DUNA - na kterou pravděpodobně už nikdy nezapomenu. Ten kdo uvidí tohle scifi porno doma... je čistý barbar a já jdu ještě minimálně 3x koupit lístky, protože druhý díl MUSÍ přijít! Koření pro všechny! ()
Galerie (114)
Zajímavosti (98)
- Hlava býka ukládaná do přepravní bedny má konce rohů černé. Nejedná se o špínu, ale o zaschlou krev otce Leta Atreida (Oscar Isaac), který byl usmrcen při býčích zápasech. Rohy pak byly přetřeny fixačním lakem. (Charpy)
- Odborník na lingvistiku, David J. Peterson, pomáhal vytvárať jazyk Fremenov pre film. Je najznámejší tým, že pomohol vytvárať jazyky Dothraki a Valyrian pre seriál Hry o tróny (od r. 2011). (Pat.Ko)
- Denis Villeneuve predtým režíroval Blade Runner 2049 (2017) pre producenta Ridleyho Scotta. Scott mal v jednej fáze plány na režírovanie adaptácie "Dune". Jeho vlastný film Votrelec (1979) napísal Dan O'Bannon a navrhol ho H.R. Giger, Chris Foss, Jean 'Moebius' Giraud a Ron Cobb - všetci sa stretli pri práci na neúspešnej adaptácii Dune od Alejandra Jodorowského a priniesli si so sebou mnoho svojich dizajnových prác z tohto projektu do filmu Votrelec. (Pat.Ko)
Reklama