Hoffa

FAIR PAY Jeden z těch průměrných životopisných filmů, kdy po dvaceti minutách litujete, že jste si o dané osobě raději nepřečetli pár řádků na Wikipedii. Velice americký (pro neAmeričana tudíž nepříliš pohlcující) příběh o šéfovi odborů a jeho pletkách s mafií nevyniká v žádném ohledu. Nicholson umí uhrát postavy vyznačující se méně předvídatelným chováním. DeVito zase umí šetřit patosem a netočit dle pevně daných šablon (viz předcházející Válka Roseových). Pár scén lze při nejlepší vůli přizdobit slůvkem „pěkné“ (třeba ta poslední, přebírající si realitu po svém), ke zbytku lépe sedí „nudné“. 60% (25.08.2009)

Hoffa přesně naplňuje škatulku "hodnotných" životopisných dramat i s absolutně nudnou filmovou estetikou 90. let. Vybavil se mi při sledování Stoneův mladší Nixon - také naprosto nevýrazný, předlouhý snímek, sloužící pouze ke zvýšení neuspokojitelného ega hlavního představitele. Fušérsky režírující Danny DeVito má navíc ještě smolíka, že "nějaký" americký odborář průměrného Evropana prostě nezajímá. 50 % (31.07.2010)

Je to jeden z těch filmů, na kterých je poznat, že DeVito režírovat umí. Američané mají filmové biografie svých hrdinů zřejmě rádi, ale pro mě je to námět beznadějně nezajímavý. Jiná věc by byla, kdyby se scénář důkladně a zasvěceně zabýval otázkou, jak přesně tento odborářský boss spolupracoval s organizovaným zločinem. Co z toho měli odboráři, co odborářští vůdcové, co mafie, co vláda, co americká morálka? Na to, abychom se nad těmito otázkami mohli zamyslet, říká film příliš málo. Ano, je povrchní. (17.01.2011)

Coby rekonstrukce historických událostí strhující. Avšak jako filmová biografie odborářského vůdce Jimmyho Hoffy poněkud průměrná záležitost, čemuž neprospěl ani fakt, že se film odehrává v několika časových rovinách, jejichž datování není známo a divák tak každou chvíli ztrácí orientaci v tomto spletitém kruhu řidičů, politiků a zločinců. DeVitova výpověď o této postavě působí každopádně autenticky a fenomenální ztvárnění Jackem Nicholsonem je samo o sobě uchvacující. Jinými slovy se i v tomto případě stává hlavní postava nosným pilířem celého filmu. Oscarové nominace jsou na místě, avšak ty nejpodstatnější atributy filmu (režie, scénář) působí dosti rozvlekle. Na 140 minut je zde jaksi málo dramatičnosti a z Hoffy se tím stává čistě rutinní věc. Pronikavý Nicholson ani efektní závěr jako kompenzace k lepšímu hodnocení bohužel nestačí. (22.06.2013)

Hodnocení u životopisných filmů do značné míry ovlivňuje, jaký máme k titulní postavě vztah. Jimmy R. Hoffa byl uznávanou celebritou a v podstatě jedním z tvůrců společenského klimatui ve Spojených státech, zatímco v Evropě zůstává více méně neznámý. Je to fascinující osobnost, člověk, který se z absolutního nýmanda dokázal sám vypracovat na vůdce druhé nejmocnější odborové centrály v zemi, který manipuloval s politickou scénou, hospodářskými kruhy i s médii. A který také stál u procesu prorůstání odborových centrál s organizovaným zločinem. To poslední, co bych o filmu napsal, je, že je nudný, ve skutečnosti Dany DeVito tím, že se nedržel striktně známých životopisných dat, natočil snímek, který se podobá klasickým mafiánským ságám typu Kmotr. Filmu hodně pomáhá Jack Nicholson v hlavní roli. Dává své postavě maximální charisma, tyhle egocentrické afektované týpky s velkou dávkou inteligence zkrátka umí a tady vyšel svému dlouholetému příteli na režijním postu maximálně vstříc. Scény, kde se oba velcí herci ocitají tváří v tvář, jsou pro filmového fanouška lahůdkou. Pětihvězdičkové hodnocení uteklo v mém případě Hoffovi jen o chloupek. Celkový dojem: 85 %. (11.10.2010)