Tintinova dobrodružství

Mne sa to páčilo. Moja detská srdcovka. Tintinovských komiksov som prečítal len pár, ale kreslený seriál som mal dobre napozeraný a celovečerná veľko-verzia od veľko-dua Spielberg/Jackson sa mi páčila. Bavila ma vizuálna stránka, bavili ma ohromujúce, miestami až ochormujúce akčné sekvencie a čo je na tom všetkom najlepšie, bavili ma postavy v čele s fenomenálnym kapitánom Haddockom. (18.01.2017)

Na tenhle animák jsem se fakt těšil, speciálně proto, že Spielberga stále považuju za světovou špičku, co se týče režie. A musím říct, že mě nezklamal. The Adventures of Tintin je opravdu fajn animák, který i když neznám předlohu, mě zabavil, pobavil a hlavně navnadil na případná pokračování. Pod Stevenovou taktovkou bych si jeden či dva díly tohoto dětského Indiana Jonese nechal líbit. Myslím, že vše ostatní u napsali jiní a lépe, takže stručně a jasně - 90 %. (23.02.2013)

Souhlasím se Spielbergovým pomrkáváním a hračičkovstvím, jen ten příběh mě v podstatě vůbec nezajímal, nudil jsem se asi jako u Kukyho, i když filmově se to nedá srovnávat. Takový polodětský/polodospělý animovaný, v citlivé 3D formě natočený Indiana Jones pro prepubertální věk, který došel do tři čtvrtě cesty. 70%. (22.11.2011)

Mladý, odvážny reportér Tintin je postava, ktorú v roku 1929 stvoril belgický autor komiksov Georges Prosper Remi, známy pod pseudonymom Hergé. Tieto komiksy boli v roku 1990 filmovo spracované do podoby viacdielného televízneho animovaného seriálu "The Adventures of Tintin". Nijak zvlášť ma to však nenadchlo. "Tintinove dobrodružstvá" ma zaujali až v roku 2011, kedy mal v kinách premiéru rovnomenný celovečerný animovaný snímok (The Adventures of Tintin). Natočil ho skúsený hollywoodsky megaloman a perfekcionista Steven Spielberg. Odviedol kus dobrej práce. **** (11.10.2019)

TINTINOVA DOBRODRUŽSTVÍ jsou geniální, ale rozhodně jinak, než jsem očekával. Spielberg totiž udělal něco, co si předtím - alespoň ne v takové míře - nedovolil. Opětovně se sice jedná o precizní pastiš formálních postupů a žánrů konkrétního kinematografického období (v tomto případě 60. let), ale tentokrát stylisticky a intertextově odkazující nikoliv na americkou, nýbrž evropskou kinematografii, popř. alespoň díla evropských tvůrců. Nehodlám zde vyjmenovávat, na co se všechno upomíná (jednak nejde o hru na rozpoznání aluzí, a tak ty nejsou dávány okázale na odiv, jednak by tím potenciální divák mohl přijít o radost z jejich odhalení či uznalého pokývání hlavou nad jejich zapracování do výsledného filmového tvaru). Nerad bych i opakoval, co napsali jiní (souhlasím s tím, že motion capture animace je zdařilejší než u Zemeckise, ačkoliv i u něj v rámci zvolené stylizace funguje; 3D slouží vyprávění, jelikož vede k větší imerzi zplastičtěním více prostorových plánů a sebereflexivní tematizace dívání se skrze skla je velmi vtipná; rendering animovaného filmu umožňuje větší stylistickou volnost, a tak četné nájezdy, objezdy a průlety prostory jsou nemálo opojné). Spíš mě - vzhledem ke značce Spielberga jako výborného "storytellera", s čímž pracuje i propagace - zaráží, že v první pětině se věci spíše odříkávají, než aby se odvyprávěly, vedlejší linie s kapsářem zůstane i přes bressonovsou expozici ledabyle neuzavřena a motivování flashbacků u jedné postavy je vnitřně rozporné. To jsou ale jediné výtky, které k této dobrodružné podívané, jež je zajímavým příspěvkem k otázce paměti a touhy poznávat nové věci, mám. (24.10.2011)