Fimfárum – Do třetice všeho dobrého 3D

I do třetice si tato loutková skopičina udržuje vysokou kvalitu, i když tentokrát už ovšem kvalita jednotlivých pohádek trochu kolísá. Hlavně úvodní Jak na Šumavě obři vyhynuli považuju za hodně špatnou a nudnou a která hlavně úplně postrádá tu pověstnou Werichovu poetiku. Poté už je to naštěstí jenom lepší, plné nápadů a závěrečnou pohádku už jsem si vyloženě užil. Poetika naštěstí už pak zůstala zachována a Werichův hlas udělá taky svoje. 70% (09.11.2011)

Ďalší film s rozprávkovými príbehmi Jana Wericha prináša rovnako krásne šerednú výtvarnú stránku oživenú kvalitnou animáciou ako v predchádzajúcom filme. Množstvo modernizačných prvkov je ešte vyšší a sú ešte originálnejšie a to nie len použitými reáliami, ale aj postupmi. Takže za šumavskými obrami sa pozrieme vďaka dokumentárnej výprave, ktorá umožní divákovi vidieť niekoľko scén priamo objektívom svojej kamery, bábkový princ pretekár sa ocitne v záberoch s reálnymi závodníkmi a pán Rozum hádajúci sa so Šťastím reprezentovaným hipisákom má k dispozícii najmodernejšiu výpočtovú techniku. To všetko sprevádzané Werichovým láskavým humorom a britkým vtipom. (22.10.2023)

Jan Werich byl renesančně přemýšlivým člověkem. Zajímal se o člověka a svým uměním se stále snažil na něj zapůsobit po stránce lidskosti. Snad ho při počínání přepadala marnost, ale nikdy se neodmlčel na delší dobu. Jeho kniha Fimfárum se vyznačuje důvtipem, hravostí a dobrosrdečně výchovným důrazem. U třetího animovaného výběru Werichových příběhů se nezajímám o technické vymoženosti, nýbrž o ducha sdělení a rozvernou náladu. S výsledkem jsem spokojen. Film neoslní a neuchvátí tak, jako jeho předchůdci, přesto je Werich zachován a hravé provedení potěší. Kristina Dufková s výtvarnicí Denisou Grimmovou Abrhámovou si důstojně poradili s méně atraktivním kusem Jak na Šumavě obři vyhynuli. Výchovný rys je zde nejpřímější a předem neodsuzujícího diváka překvapí neustálým mumrajem. Vlasta Pospíšilová s výtvarníkem Petrem Pošem neslevili ze svého standardu v díle O kloboučku s pérkem sojčím aneb Král měl tři syny. Ilustrační záběry přináší vůni Radoka a uvědoměním si zbytečné uhoněnosti reflektuje i současnost. Největší prostor dostal David Súkup s výtvarnicí Patricií Ortiz Martínez. Rozum a Štěstí se zdá být nejpropracovanější. Sarkasmus nepálí, nýbrž rozveseluje. Rozum je pedantský poctivec bez možnosti odpočinku. Štěstí je bezstarostnost lennonovského šíření lásky. Humorný nadhled je všudypřítomný, pointy úderně laskavé a osvobozující. Zdánlivá obyčejnost modernímu divákovi vadí a přemítat nad věcí se mu nechce. Třetí Fimfárum si dokázalo udržet svou charakteristickou tvář. Pobaví a potěší, nic více od Fimfára neočekávám. (19.02.2018)

Opět ta pravá, pohádková, Werichovská nostalgie. Inteligentní příběhy podané zábavnou a stejně chytrou formou. Do třetice všeho dobrého však již samozřejmě nedosahuje kvalit prvního filmu, ale dosti se k němu blíží. Kdyby první příběh Jak na Šumavě obři vyhynuli, byl podán alespoň stejně záživně, jako O kloboučku s pérkem sojčím aneb Král měl tři syny, bylo by to na plný počet. Bohužel první povídka vyloženě nudí. Štěstí pro film tedy je, že je ze všech nejkratší. Naopak nejlepší pohádkou je jednoznačně Rozum a Štěstí. Její příběh i atmosféra se dokáže vyrovnat samotnému (a pro mě zatím nejlepšímu) Fimfáru z prvního filmu a Werichovo vyprávění je zde spolu se skvělou loutkovou animací, jedním slovem: geniální. 80% (25.10.2011)

Zďaleka nie tak dobré ako Fimfárum Jana Wericha z roku 2002 a takmer o triedu horšie ako Fimfárum 2, ale napriek tomu, i keď som si vedomý mnohých odnoží, vďaka ktorými toto dielo utrpelo, sa mi nesmierne páčila posledná poviedka o Rozume a Šťastí. Tá vizuálne dobre korešpondovala s časom a textom. Ale napriek tomu by som jej kolonku Jana Wericha nepripisoval. Do tretice už si asi každý režisér mohol skúsiť radšej spraviť niečo na vlastnú päsť. (07.07.2013)