Veřejní nepřátelé

Tak jsem byl zase jednou na jiném filmu než většina tady.. Jeden ze symbolů zločinu 20.století John Dillinger potvrdil starou známou pravdu, že kriminálníkem se člověk stane většinou až v kriminále a ačkoliv řádil se svou bandou bankovních lupičů jen něco málo přes rok, nesmazatelně se zapsal do americké historie. Mann si v rámci dramatizace několik věcí přikrášlil a pár lidi nechal zemřít o něco dříve než hlavního hrdinu, ale vše slouží pro dobro příběhu a já musím ocenit režisérův smysl pro perfekcionismus v detailech a taky ho definitivně korunovat na filmového Krále pouličních přestřelek. Digitální kamera mě normálně nechává chladným, ale tady se ten "home video look" snoubený se zvukem náramně vyjímal, především u zcela realistického gunfightu u lesní chaty. Zastanu se Balea, který jakožto cílevědomý agent přesvědčivě postupuje k cíli a svého partu se zhostil se ctí a potřebně chladnou nečitelností. Stejně zaujala i zelená guma z Avataru Stephen Lang v roli speciálního agenta Winsteada a hlavně - bylo hezké zase jednou vidět skvěle hrajícího Johnnyho bez nánosu bledých líčidel.. Některé ptáčky prostě nejde držet v klecích. Bye-bye, Blackbird… (03.03.2010)

No, když jsem nato šel do kina, moje očekávání nebylo nijak vysoké, ale o to příjemnější zjištění bylo, že jde o solidní gangsterku. Je fakt, že veškerou pozornost na sebe strhl výborný Depp a ostatní herci nedostali až tak moc prostoru, ale to vlastně vůbec nevadilo, protože John Dillinger byl fakt švihák a stačila jen chvilka, abyste mu začali fandit. Příběh sice mohl být kratší (zvlášť to s tím ptákem na konci si moh nechat Mann pro sebe ;-)), ale jinak jsem se nenudil, napětí tu rozhodně nechybělo, navíc ještě dobře stupňované výbornou hudbou, efektně a vcelku realisticky udělané přestřelky a sem tam decentní humor. Samotná kapitola je zvláštní kamera. Někdy mě trochu rušila, ale v některých momentech mě z kinosálu vtáhla přímo do děje (zvláště při těch přestřelkách). Ve výsledku to vidím na slušné 4*. (27.08.2009)

1933. John Dillinger, Alvin Karpis a hezoun Nelson zažívají zlatou éru bankovních loupeží…. Veřejnost nemá ráda únosy. Já zase životopisný filmy. I když toto má být hlavně (snad) gangsterka, mám občas potíže udržet se ve střehu. Veřejní nepřátelé nejsou špatný film, ale ničím mne nepřekvapil. Hvězdné obsazení nemá smysl komentovat. Příběh naštěstí v závěrečné třetině získává na dramatičnosti. Do té doby to pro mě byla jen životopisná gangsterka plná střelby a výborných replik zbraní. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ *** (30.10.2009)

[KVIFF 2009] Ta digitální kamera mě neustále rušila a fakt mi hrozným způsobem kazila zážitek z filmu. Ale ani bez tohoto rušivého elementu by ten film nebyl tak skvělý, jak jsme čekali. Ani scénář a dokonce ani režie zdaleka nesplnily má očekávání, celkově to je prostě zklamání... Celou dobu projekce jsem v duchu vzpomínal na mnohem podařenější srovnatelné snímky, jako je stejnou dobu popisující Bonnie a Clyde, Scottův Americký gangster, který si podle mě mnohem lépe pohrál s motivem mafiána, proti kterému stojí odhodlaný polda, nebo třeba francouzský Veřejný nepřítel č. 1, který sdílí víc, než jen podobné jméno. Prostě Veřejní nepřátelé mi přijdou jako dost plytká podívaná, na kterou si zanedlouho ani nevzpomenu, která nemá žádné silné momenty a v níž Christian Bale stejně jako předtím v Terminátorovi hraje tak malou úlohu, že by jí obstojně zahrál i někdo mnohem méně nadaný. A nedá mi to, abych nezmínil přepálenou stopáž. Ne, že bych se nudil, ale...skoro:) PS: Upřímně řečeno, točit Public Enemies někdo jiný podle stejného scénáře a na obyčejnou pětatřicítku, bylo by to stejně neoriginální, ale aspoň by se na to lépe koukalo. A ještě ohledně realističnosti: já jsem rád za věrně znějící štěkání samopalů a podobné věci, ale k čemu je realistický vizuál (+ zvuk), když scénář je neoriginální, nezáživný, neobjevný a to samé se dá říct o režii?... (06.07.2009)

Ďalší opus, v ktorom hrá Christian Bale prekvapivo druhé husle. To je zároveň jeden z dôvodov, prečo Michael Mann nedosiahol na dokonalosť jeho klasiky Heat, kde si protagonisti boli rovní. Hviezdou je tu Johnny Depp, respektíve jeho Dillinger - drsný bankový lupič so srdcom na dlani jeho milovanej Marion Cotillard. Neduhy digitálnej kamery (lacný home-made vizuál, šum) taktiež vnímam ako handicap - to, čo účelne fungovalo v Cloverfielde, pretože je to zrkadlom súčasného vývoja techniky a definíciou nového subžánru, nemôže fungovať v gangsterke z 30. rokov dvadsiateho storočia. Pozítiva: Režijne s gráciou servírované, chlapácky drsné retro krimi s geniálnym Deppom, ktorý je jeho alfou a omegou. Šťavnaté prestrelky, kvalitná výprava i kostýmy, skvelé dialógy medzi Deppom a Cotillard. Mann vykresľuje atmosféru doby brilantne, je správne film-noirovsky temný a nezabúda ani vzdať hold zlatému veku Hollywoodu. Public Enemies nie sú tak hlbokí ako Heat, ale ani tak prázdni ako Miami Vice. Držia sa niekde medzi a hoci som čakal o niečo viac, som spokojný. (01.07.2009)