Sigur Rós - Heima

I když Sigur Rós znám a líbí se mi, nikdy jsem nevěděl, jak členové této skupiny vypadají. Hlavně jsem byl zvědavej na toho, kdo zpívá, protože jsem si ho vůbec nedovedl představit. Tady nám je konečně všechny ukážou, což je fajn - a všichni strašní sympaťáci. Samotný dokument mě nadchl - je to sice klasická osnova koncert + rozhovory (u kterých se mi moc líbily jejich názory - žádná velká touha po zisku, úcta k přírodě a snaha vytvořit něco nového), ale to celé je prodchnuté záběry na islandskou přírodu, kulturu a lidi. Netradiční je to už tím, že ty jednotlivé koncerty byly neohlášené, zadarmo a na zajímavých místech. Svérázný islandský lid má také svou krásu - líbí se mi jejich povaha, přátelské charisma, svetry, čepice, komunita. Obzvlášť ty svetry jsou všudypřítomné. Na závěr musím říct, že ještě štěstí, že tam navzdory názvu ve skutečnosti nebyl Hejma. Je to parádní zážitek a povedený hudební dokument, který by mohli ocenit i lidé, co nejsou fanoušci, ale jen mají rádi netradiční nápady. Tohle je prostě přesně ten Sigur Rós, kterej mě oslovil. (18.05.2021)

Dle mého neodborného názoru se v dnešním hudebním světě dokáže málokdo takhle přirozeně odlišit jako to dokáží Sigur Rós. Jednoduše jim nejde nevěřit, že to všechno dělají jen z lásky k hudbě a lidem okolo, mají v tom totiž velké severské srdce. Proto mi ani nevadí, že jako dokument je to po vizuální stránce spíše podprůměr, o to víc je v tom ale upřímnosti a uvolněnosti. ....dokonalá pozvánka na červencové Colours of Ostrava:) (23.02.2013)

Opravdu ohromující a silný emociální zážitek, při hudbě Sigur Rós v kombinaci s krásami islandské přírody jsem byl ve zvláštním tranzu a chvílemi mi naskakovala husí kůže. Koncerty po kamerové stránce byly zvládnuty dokonale, krajina by naopak možná snesla ještě lepšího dokumentaristu. Myslím, že se z tajemného, chladného islandu dalo dostat víc. Pak by to bylo úplně dokonalé. Rád bych nějaký z koncertů zažil na vlastní kůži. 80% (19.12.2011)

Hudba z jiného světa. Stačí se podívat na videoklipy - Hoppipolla, která zní v Heimě u pouštění draků - důchodci si v něm hrají jako malé děti, zvoní na zvonky, skáčou do louží, hrají si s dřevěnými zbraněmi - jestli se členové kapely ve svých postojích nijak nepřetvařují, jakože tím jsem si jistý, pak až mě z toho mrazí v zádech. Uspořádat koncertní turné zdarma, jen pro lidi, vdechnout život zapomenutým místům a hrát kdesi na loukách, to nezaslouží pouze obdiv a respekt. Měli bychom si z té z té jejich lásky k zemi odnést ten samý přístup, a vůbec v tom není nádech nějakého klišé. Tohle není Michael Jackson, který volá "spread the love, save earth". Tohle je parta introvertních Islanďanů, kteří pouze milují hudbu a svoji zemi. Přísahám, že jsem neviděl emotivnější hudební dokument. Na koncerty chodili nejenom lidé středního věku, ale i batolata, staří, handicapovaní...O život, přírodu, vřelost v Heimě jde stejnou měrou jako o samotnou hudbu. Jak bych to řekl, Sigur Ros povzvedávají duši. Těžko se k tomu hledají slova. Jak píší ostatní, to se musí vidět. P.S. Připravte si kapesníky a bookujte letenky na Island. (09.08.2011)

Serenáda pro pár barevných domečků, ledovou tříšť, vodopády, opuštěné ruiny, vraky lodí a vlaštovičník. Účinkují: vítr, mlha, mořský příboj, hrající kameny, divocí koně, ovčí hlavy, stoletá rebarbora a Sigur Rós - a máme tu Island v celé své kráse... Rozhodně hudební zážitek, který jsem však schopna plně docenit jako atmosférický dokres filmů, častý a soustředěný poslech jako takový by v mém případě zaručeně vyvolal sebevražedné úmysly, v mírnější verzi osamělé pijanství :-) (05.05.2014)