Philadelphia

Film se odehrává ve většině času přesně tam, kde to nemám rád: v soudní síni. Ale to by nebylo všecko. Celý mi to ještě k tomu přišlo jako reklama na USA a jejich technologickou vyspělost. V devadesátym třetím už tam píšou, jak profíci, na nejnovější IBMka, telefonujou s telefonem, co má anténu až na strop. Ale to by taky nehrálo zase tak zásadní roli. Mě ten film prostě nebavil. Tom Hanks byl uvěřitelnej hlavně díky makeupu a díky práci jiných a viděl jsem zahrát podobné role daleko líp. Možná už se i přestávám divit, proč Sean Penn za Milk dostal Oskara. Ale tady ho dostali oba. Jak tvrdí Kevin Smith: "Pokud hraješ buznu nebo dementa, Oskara máš prakticky jasnýho." Ono na tom něco bude pravdy. Ale popravdě, na tohle já u filmů vůbec nehledím. Tady mě to prostě od začátku do konce skoro vůbec nebavilo, ale zase jsem Hanksovi moc přál, aby mu to u toho soudu prošlo. Ten příběh je totiž krutá realita a fakt, že pár lidí v naší společnosti to má sakra těžký, i přesto, že za to ani moc nemůžou. (24.01.2010)

No, abych řekl pravdu, Philadelphii jsem se hodně dlouho vyhýbal, protože mě pronásledovala vidina dojáku, který mě bude citově vydírat. Skoro se mi ani nechce věřit, že 2 roky po Mlčení jehňátek natočil Demme něco tak....jiného. K mému milému překvapení, se režisér nevyžíval v citovém vydírání (ne že by to někdy nebylo na hraně, ale dokázal to vždycky ukočírovat). Co se týče myšlenky filmu; kdybych Philadelphii viděl v době natočení (tj. v roce 1993), asi bych byl ze snímku opravdu unešený, chválil a doporučoval bych ho každému, ale tohle téma jsem už viděl ve spoustě jiných snímcích, takže můžu jen konstatovat, že se mi to líbilo a zaujalo mě to. Nějvětší slabinou filmu je pro mě neúměrná délka (záverečné domácí video bych vyloženě vystřihl). Ale přestože se nepovažuju za nějak super velkého fanouška Toma Hankse, musím uznat, že mě jeho homosexuální právník dostal. A líbila se mi i práce maskérů, kteří se na něm opravdu vyřádili. Hodnotím 4*; kdybych film viděl v době vzniku, nejspíš by to byl plný počet. (17.05.2009)

Po špičkovém jehňátkovém krimi natočil Jonathan Demme vynikající drama o diskriminaci homosexuálů v řadách soukromé právnické firmy. Netajím se obdivem k Tomu Hanksovi, ale to co předvedl v tomto filmu je opravdu mimořádný výkon, který ocenili snad všichni, kteří film viděli. Závěrečná scéna při které zní pouze úžasná stejnojmenná skladba Neila Younga mě vždycky totálně dostane. Také si dodnes pamatuju předávání Oscarů a účast obou nominovaných za píseň (Young a Springsteen). Spontánní potlesk ve stoje všech hvězd při příchodu Springsteena v džínách na podium, to byla chvilka na kterou se nezapomíná. (18.04.2003)

Philadelphia je čistý akademický film. V tom dobrom aj zlom zmysle slova. Ak vydržíte sa znova pozerať na hyperkladného Washingtona, trpiaceho Hanksa ako obeť spoločenských predsudkov a vopred jasný slzopudný záver a považujete to skôr za klady, budete maximálne nadšení. Pre mňa je Philadelphia vykalkulovaný projekt, ktorý nadbieha divákovi a snaží sa ho presvedčiť, že pozerá umenie. Demmemu sa nás ale darí obalamutiť, v súdnej sieni je dokonca strhujúci a dramaturgicky film skvele funguje. (11.08.2012)

Nejméně odpudivý film o homosexuálech a zároveň dva nejméně odpudiví homosexuálové, které jsem ve filmu viděl. Film je postaven na docela jednoduchém obyčejném příběhu, ve kterém ovšem hrají neobyčejní herci. Emoce jsem sice v snímku neobjevil, ale jakási hlavní myšlenka na mě pořád a neustále pomrkávala. Film je navíc dosti hudbeně obohacen. Jednou se pokusím potlačit svoji mírnou zaujatost a dám 3*. (08.04.2012)