Prokletý ostrov

Vynikající pokus o restauraci amerického chápání filmu 50. let s úchvatnou formální stránkou, jak také jinak, když režisérem je Marty alias Martin Scorsese, pan Režisér. Strhující hudba, dokonalá kamera s těmi správně zvolenými filtry, všechny ty nájezdy a gradace (zvláště začátek filmu je dokonalý), úžasná střihová skladba, ohozy a atmosféra noir filmu, déšť, alkohol, temná minulost, deprese, bezvýchodnost... Osobně jsem měl ale trochu problém s obsahem a s přílišnou vykalkulovaností dějové linky, chápu, že závěrečná pointa je nutná pro zachování rámce, který byl běžný době a žánru, oceňuji dobové dozvuky nacistických hrůz, závodů ve zbrojení a zlomu spojeného s příchodem nových ,,overkill" zbraní a zvláště dobovým ohrožením komunismem, tou až hysterií, honem na čarodějnice, mccarthismem, praktikami senátního podvýboru pro vyšetřování tzv. neamerické činnosti, touhle temnou stránkou moderních amerických dějin, tu paranoiu a zvláštní pocit ohrožení, který na vlně protikomunistických nálad rozžehl senátor McCarthy a poté celý proces zvrhl v teror celé americké společnosti...to vše jsem jsem kvitoval s povděkem a vnitřní spokojeností, nemohl jsem se ale zbavit dojmu, že imitovaná béčkovost žánrových snímků 50. let je tu spíše na škodu, než ku prospěchu věci. Lituji, že Marty nenatočil něco více nadžánrového, ne jenom mistrnou repliku, ale moderní poklonu ctěnému žánru s reflexemi a rastrem 21. století... (24.03.2010)

Asi bych měla kurnik přestat brát cokoliv, co beru, protože tohle je už asi šestý film v kuse, vyrobený v roce 2010, kterému dávám dvě hvězdičky. To si ze mě všichni dělají prdel nebo co? Já chci dobrý film! Já chci film s velkým f! Já chci zase jednou u filmu brečet a nenávidět osud a milovat svět a takové ty věci! Proč mám dojem, že všichni režiséři velkých jmen dělají ve svých nových filmech školácké chyby, nedovedou koherentně vyprávět a ještě mají potřebu být proklatě kůl a originální za každou cenu? Prokletý ostrov se mi zdá přesně takový. A co je ještě horší, že hodně moc lidem, i v mém okolí, se to, zdá se, líbí. Možná jsem divná. Možná mi šplouchá na maják. Možná by mi měli vytáhnout mozek nosem. (24.01.2011)

Myslela jsem si, že pro mě bude Leonardo vždycky ten kluk z Titaniku, který mi i přes herecké nadání dokáže svou sladkou tvářičkou, vyvolat žaludeční problémy. Jenže on už je z něho pořádný chlap, který do svých rolí dává vše a já mu to žeru. Tak jako v Prokletém ostrově. Celý děj, před strhující pointou, odvádí práci hodnou zlaté sošky :o) Příběh o tolika neznámých se Vám snaží pomalu dávat čísla k vypočtení výsledku, který stejně spočítáte špatně. Proto tleskám, hercům a panu režisérovi, že mi dali takhle zabrat :o) Ještěže existují na konci učebnice výsledky :o) (25.04.2010)

║Rozpočet $80miliónov║Tržby USA $128,012,934 ║Tržby Celosvetovo $296,831,073▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $8,408,980 //počet predaných kusov 324,048║ Tržby za predaj DVD v USA $25,825,191 //počet predaných kusov 1,468,852 ║ ťažký film, na Scorseseho až moc zamotaný, podľa ukážky som myslel že pôjde o niečo schématicky iné ala rád sa vždy nechám prekvapiť, určite film na viac pozretí /60%/ (09.03.2010)

„Už jsem něco takového viděl.“ Budu trochu spoilerovat, čtěte proto raději až po zhlédnutí. Napoprvé a až do zdlouhavé vysvětlovací pasáže paranoidní, z Hitchcockova odkazu a béčkových hororů čerpající krimi thriller. Napodruhé atmosférické drama zatěžkané otázkami, které si Scorsese klade v celé své filmografii (je horší emocionální, nebo fyzické násilí?; zůstat v přijaté roli, nebo odhalit svou pravou tvář?; přijmout vinu, nebo se jí nechat pohltit?). Druhé zhlédnutí bohužel neodhaluje jenom promyšlenou distribuci indicií vedoucích nás k finálnímu odhalení, ale také neschopnost filmu fungovat současně na obou rovinách. Potěchu ze zručně natočené, třebaže ne úplně hladce plynoucí žánrovky (záběry do sebe nezapadají stejně elegantně jako třeba v Casinu), narušují dlouhé dialogové scény, v nichž se řeší Velké téma, které zase Scorsese nemůže pořádně rozpracovat, protože by tím sebe i nás připravil o radost z přítomnosti brakových doplňků, jako jsou nacisti, masové vraždy, tajuplný maják nebo lobotomie. Zkrátka kazí zábavu tím, že z ní chce vytěžit něco víc, což se projevuje i výrazným zredukováním vtipných slovních výměn mezi Chuckem a Teddym z knižní předlohy (která se mimochodem čte jedním dechem i jako žánrová jednohubka i jako napínavý příběh, za nímž se možná skrývá něco víc). Inspirativnější mi proto přijde sledovat Prokletý ostrov, i za cenu lehké nadinterpretace, jako víceúrovňovou psychoanalytickou lahůdku pro všechny žižekovce (Teddy neustále přechází mezi různými patry, jež můžeme vnímat jako „levely“ jeho mysli; doktor Cawley obeznámený s Teddyho sny zosobňuje podvědomí; Chuck, oslovujícího ho „šéfe“, naopak představuje jeho – zdánlivě – kontrolované ego), která svým narativem – zřejmě nezáměrně – připomíná videohru (restartování mise, sbírání předmětů a luštění hádanek, Teddy coby Laeddisův herní avatar…). Vyberte si, co je vám bližší. Jakékoli má chyby, jedna návštěva Prokletého ostrova vám skoro jistě stačit nebude 85% Zajímavé komentáře: POMO, Marigold, tron, FlyBoy, Šakal, Desperado, Zandelee, Triple H, Martinius (30.08.2012)