Víno roku

Tak na nějakou dobu asi můj poslední film s Alanem Rickmanem, buď jsem ty ostatní viděla, nebo jdou velice těžce sehnat. Je to škoda, protože Alan Rickman mě i v tomto filmu, který jsem zhlédla jen kvůli němu, přesvědčil o své herecké dokonalosti, chameleonství. Je až s podivem, že nemá ani jednu oscarovou nominaci natož sošku. Ale zpět k Vínu roku. Vím, že o vinařství je natočena spousta filmů, viděla jsem ale snad jen Dobrý ročník, na který si však moc nevzpomínám. Nebudu srovnávat. Tomuto filmu dodává na zajímavosti ohrané přízvisko "podle skutečnosti", které vždycky funguje. Taky mi bylo jasné, jak to skončí, ale cesta ke konci je i tak vcelku zajímavá. Záběry na prosluněné vinice jsou možná kýčovité, přesto stále působivé. Celý film je milý a nenáročný. A ač nejsem vinař, docela jsem dostala chuť na nějakou sklenku, i když Montelena Chardonnay ročník 1973 asi těžko seženu :-). (04.04.2012)

Ve všech ohledech běžný film. Jeden z mnoha. Přiznejme si, že "skutečná událost", kdy neznámé kalifornské víno porazilo na mezinárodní degustaci francouzské stálice, je příliš banální a na film nestačí. Jeho tvůrci si toho byli vědomi a většinu svých snah proto vynaložili na obšírné představení zúčastněných, vedeni správnou úvahou, že když je pointa jasná předem, musíme si mimořádně oblíbit postavy, abychom si ji s nimi mohli náležitě vychutnat. Skončilo to jen polovičním úspěchem. Film má neuvěřitelnou, pravděpodobně rekordní, HODINOVOU expozici. Ano, celou hodinu trvá, než se přestane plkat o tom, v jaké jsou všichni mizérii, a začne se něco dít. Alan Rickman jako neúspěšný obchodník s vínem, který celou tu degustaci uspořádá, je jednoznačně nejzajímavější figurou ve filmu a jediným důvodem, proč jsem už v polovině neusnul. Je škoda, že má tak málo prostoru na úkor bez výjimky nezajímavých amerických vinařů v čele s ufňukanou primadonou v podání Billa Pullmana. Nicméně po té slabší první části se to přece jen zmátoří a je pravda, že podobně jako třeba v Bobulích se na film díky prosluněným záběrům na vinice pěkně dívá. 50% (04.10.2010)

Začnu tím, jaký má tento film být. Má být o víně, má být přívětivý až těžce pohodový, má vyvolat chuť otevřít si lahev (nejlépe kalifornského) vína. Tak nějak si totiž představuji, že znělo zadání nějaké kalifornské vinařské asociace, na jejímž zasedání ke třicátému výročí evropského úspěchu někdo nadhodil, že trocha propagace by bodla. Oslovení tvůrci tedy sáhli po osvědčených receptech a jali se filmovat. Tak jako je Krajina střelců udělaná pro „koníčkáře“, Víno roku je pro vinaře. Prosluněné pohledy na vinice, povalování na jazyku, vyjmenovávání vůní... Oproti (ani já se tomu srovnání nevyhnu) Bokovce to gurmánství ale nevyzní tak přirozeně (holt Giamatti) a jinak průměrný Dobrý ročník zase nepůsobil tak prkenně. Víno roku je jednoduše moc vypočítavé, rozvleklé (co třeba ta degustace u Paříže s vyjmenováváním všech přítomných??), Rickmann ve své „snejpovské“ poloze přehrává, naznačené sociální motivy jsou uměle naroubované a celkově... No dobře, je to prostě must pro milovníky vína (ostatně i já si nakonec tu lahev otevřel, uznávám) a na tři hvězdy zaokrouhluji nahoru proto, že je film podle skutečné události. (12.08.2010)

"Víno je sluneční svit zachycený ve vodě." Snad každý snímek o lásce k vínu, tento pochopitelně nevyjímaje, má v sobě takovou dávku laskavosti a poetiky, že i zapřísáhlý abstinent dostane chuť pozorovat čistotu a zabarvení vína v bezbarvé tenkostěnné skleničce, očichat jeho vůni, poválet ho na jazyku a na závěr láskyplně vyplivnout. (13.07.2011)

Zvětralé ponaučení o tom, že i farmáři za oceánem umí pěstovat a vyrábět skvělé víno...Film složený z podobných ingrediencí jako Bokovka nebo Dobrý ročník, ale který nedosahuje jejich kvalit ani humorem ani romantikou nebo čímkoliv dalším...Vínem a vinicemi se tu sice nešetří, je tu navíc snobský degustátor Alan Rickman, ale je to nevýrazné a bez chuti... Bez těch žánrových obrázků by to bylo ještě o kus prázdnější...50% (06.12.2009)