Zelená zóna

Jeden z nejrespektovanějších režisérů současnosti, Paul Greengrass, se opět vrhl vstříc kontroverznímu politickému tématu. Přiznejme si ale, že měl na režisérské sesli už lepší chvíle. Horká půda Iráku se vyrovnává se svržením krutého režimu Saddáma Husajna. Lidé nevědí, co bude dál a navíc tu dnes a denně opruzují američtí vojáci, kteří se snaží dostat zemi zpátky na nohy. Mezi nimi je i velitel Roy Miller, který je v téhle nehostinné krajině zejména proto, aby hledal zbraně hromadného ničení a velké ryby, které v bývalém režimu tahaly za nitky. Jenže to vypadá, že si Miller našel i jeden vedlejšák v podobě přísně tajných informací, které, zdá se, ukazují tuhle válku v trochu jiném světle. Zelená zóna má přesně to, co měl třeba režisérův kritikou milovaný United 93 nebo Singerova Valkýra – a to napětí. Nejednou by se dalo doslova krájet, hudba je dostatečně úderná, neposedná kamera navíc nepřešlapuje příliš dlouho na jednom místě. Neustále kmitá sem a tam a navozuje pocit, že se děje/stane něco sakra podstatného. A to je kámen úrazu. Greengrassův snímek se totiž stále tváří ambiciózněji, než čím ve skutečnosti opravdu je. Může za to zejména scenáristické pero. Toho se chopil Brian Helgeland (L.A. Přísně tajné, Odplata, Tajemná řeka), který vytvořil silně schematický politický thriller. Dialogy jsou mnohdy ukrutně nezáživné, příběh je jednoduše jednoduchý. Prostě další dítko dua Greengrass-Damon (mimochodem je opět výborný) i přes několik plně funkčních dílů úplně nechytne. Na druhou stranu poměřovat ho s díly, jejichž ambice leží někde jinde, není také úplně fér!! Tři * a kousek.. Na lecčems vytýkaném má zřejmě i svůj lví podíl skutečnost, že mě válečné politické thrillery z Blízkého východu, vracející se k bolístkám, které způsobil americký mocenský způsob vlády (Mariňák, Ve službách války, Redacted, Země zatracených aj.), dvakrát moc neberou.. (26.07.2010)

Nemohu si odpustit slovo rutinna. Dravý střih a syrovost jsou u Greengrasse hlavní devizou a zároveň věc, na kterou se ve svých filmech fokusuje zdaleka nejvíce. Tudíž vychvalovat tyto věci mi přijde celkem zbytečné. Je to stejné jako kdybych se udivoval, že mne automobil doveze z jednoho místa na druhé, přičemž nic jiného se od něj neočekává. Nevýhodou Green Zone je to, že téma o kterém pojednává nemůže být pro diváka tak osobní, jako honba za pravdou v podání fyzické osoby Jasona Bourna, s kterým divák soucítí každý úder, i myšlenku. Zde se globalizuje a divák je tak díky tomu odtržen od hlavním hrdinů a blízká vazba/personifikace tudíž prakticky neexistuje. Akce dobrá, tempo dobré, Damon se stále umí prát a hudba je pořád stejně úderná. Funguje to zkrátka opět slušně, ale je to pouze o tom odvyprávět. To mi nestačí. (17.07.2010)

„Demokracia je komplikovaná.“ Zo začiatku som si hovoril, že je to jeden z mála špionážnych filmov, kde viem, čo sa robí, kto je na akej strane, o čo mu ide, čo danou vetou sleduje a dej mi pripadal zrozumiteľný a asi hodinu som dosť dobre rozumel, čo sa práve deje, prečo a čo z toho asi vyplýva. To je obrovský úspech, pretože špionážne filmy majú bohužiaľ vo väčšine nepochopiteľné scenáre, ktoré sú schválne napísané čo najchaotickejšie, aby sme vôbec nevedeli, koľká bije. Bohužiaľ, ambiciózna ZELENÁ ZÓNA má DVE hodiny a tej druhej som už v podstate nerozumel vôbec a neviem, či bolo horšie, že sa takmer žiadne akčné scény neodohrali alebo že ak sa aj nakoniec niečo akčné roztrieskalo, Greengrass to zasa „prestrihal“ tak, že som znova netušil, kto, kedy, prečo, s kým, do koho, za čo, o koľkej. Nie je to palec hore, ale ani dole a Matt Damon, Greg Kinnear a Brendan Gleeson dostali fajn úlohy, takže je vlastne úspech, že dávam až 60%. (27.05.2011)

Našlapaná sonda do války v Iráku se vyvedla stejně dobře jako oba Bournovi bratříčci. Greengrass, Damon a Powell šlapou na plyn úplně všude, ale závěrečná akce (dokonalá kamera) nemá obdoby. To tempo, napětí, a řemeslně dokonale zvládnuté vedení... prostě paráda. Helhelandův scénář opírající se o lež, která měla posloužit (tak jako vždy) dobrému účelu přes všechnu tu dynamiku zůstává v popředí a ukazuje na chyby, které by neměli být zapomenuty a smeteny ze stolu. Jestli někdo umí sladit chytrost a zábavnost do jednoho celku je to právě Greengrass. Všechno do sebe perfektně zapadá a vážně dobře se na ZÓNU kouká. (10.06.2010)

Při psaní tohoto komentáře mi ve Windows media playeru zní skladba, která je s Matte Damonem víc než jenom spojená. Moby - Extreme Ways. Taky je to titulní skladba pana Bourna, který se třikrát brodil filmovými kiny a třikrat dokázal, že na to má. Jenže já jsem o Mattovi celou dobu přemýšlel jako o frajírkovi, kterýho vychovala Hollywoodská namyšlená skupinka těch rádoby nejlepších a najednou se nestačím divit. Matt Damon se chytá stébla a mně ukazuje, že jeho herecké kvality mají daleko na víc než jenom na Jasona Bourna...A to jsem si naposled myslel u Leonarda DiCapria, než mě začal přesvědčovat o opaku. Je to zvláštní, ale ti američtí herci, když se vyřádí, tak pak dokáží zázraky. Já tak doufám, že Matt Damon, se bude stébla držet naplno a ukáže celýmu světu, že je skutečným hercem, který už konečně dozrál a postaví se do popředí s diCapriem. Samotný film je totiž tak neskutečná jízda, že by si to okamžitě zasloužil. I když to stojí všechno momentálně na něm. Do budoucna to ale vypadá, že nám bude mít ještě hodně co ukázat, a já se budu i nadále těšit. Zelená zóna je totiž špice mezi válečnými filmy z Iráku. Ale ještě aby ne, když si ho natočil jeden z nejlepších režisérů současnosti. Chlapci nám tak ukázali, jak vypadá skutečná válka, jak vypadají skuteční chlapy a jak se to ve válce všecko s upřímností sere. Kdyby takovýhle filmy vznikali pořád...z Matta Damona se tak stává velký herec, konečně. (05.10.2010)