Škola ve mlejně

Velice úchylná studiová pohádka. Pohádková parodie s totálně střeleným scénářem o nezbedných vodnících a vílách. Je to zvláštní přírustek do olbřímé rodiny českých televizních pohádkových filmů. Díky silnému ironickému náboji vyčuhuje Škola ve mlejně z řady jiných, protože nejen, že je napínavá, ale i velmi vtipná. (31.12.2007)

Karel Janák vzal partičku z Rafťáků ( obsazení je po letech asi nejsilnější perličkou tohoto díla ) přidal Mudr. Šafránka a Dorotku a vytvořil studiovou pohádku v ultra moderním balení. Vodníci a rusalky jako žáci ve škole a Kříž jako vodnický šéf s disco kloboukem. Moment WTF se dostaví do pěti sekund a konečný dojem je, že je to po právu zapomenutá pohádka ČT. Pitvoření, skákání, blekotání, koktání ... trošku troškovina v bizarních kostýmech. (16.02.2019)

Člověk by se skoro až omluvil, že kdy nadával na (třeba) Troškovy pohádky... Jiří Mádl je coby vodník ještě nesnesitelnější než coby čert, Karel Janák snad ani nevěděl, co a pro koho točí, Pavel Kříž zavřený ve velké nádobě s lihem a ohrožovaný probuzenou chobotnicí, to byl také nezapomenutelný zážitek. Nikdy víc. Kdyby to aspoň bylo vtipné...__P.S. V jednu chvíli v tomhle výtvoru začala hrát píseň Wannabe od Spice Girls! Doopravdy! (08.07.2012)

Úlet, ale na Janáka překvapivě dobrý. Navzdory rozpačitému rozjezdu a některým dalším hluchým místům (jako třeba Mikolášův první příchod do mlejna), navzdory provařenému modelu "strašidelnická škola" a přílišnému spoléhání na od půlky se odvíjející parodickou nit, navzdory Mádlovu neuhlídanému přehrávání a nepůvodní hudbě (která je ovšem vybrána stejně trefně jako odvážně), podařil se slušný horror na bázi mixu Vetřelce s klasickou béčkovou školní vyvražďovačkou, s přízračně zasmušilým Pavlem Křížem, s některými prvky televizní pohádky a teenagerovské komedie a s totálním happyendem. Vzhledem k tomu, že je film prezentován jako "pohádka", je nutno se pozastavit nad v závěru prozrazenou Mikolášovou identitou. Předně je tím ustavena nezvyklá situace, že se vše odehrává čistě v soukromém světě pohádkových bytostí, bez vztahu k normálním lidem, ačkoli intence k tomuto vztahu je u nich základní (viz obsah školní výuky, jakož i původní mylná Mikulášova identita). Dále však můžeme suchoprdův příchod do mlejna považovat za metaforu smrti - jdeť o modelový případ jednotlivého člověka (jímž po otci i výchovou konec konců je), který zemřel a po smrti se vrací k magické matce do zákoutí prarajské blaženosti (nebo je to jen můj osobní komplex, že na mě celé to scénické prostředí takto uterálně působilo)? Veškeré dramatické dění, jehož jsme svědky, by pak nebylo ničím jiným než soubojem nad- či podsvětských mocností o jeho duši a vyjádřením vzájemných vztahů mezi nimi. K neméně hodnotným výsledkům ale dospějeme i tehdy, když se naopak na Mikoláše podíváme jako na modelového zkazkového hrdinu, tedy posla, vyslaného předat zásilku (resp. vyřešit problém), v čemž mu mají pomáhat pomahači a bránit protivníci. Nuže vysílací instance, příjemce zásilky (totiž záchrany), protivníci i pomahači jsou v tomto případě totožni, což je zkratka nesmírné teologické hloubky. Samozřejmě by se dalo exegovat i na chobotnici jako příjemce záchrany, ale to už si udělejte sami, já končim. (17.04.2016)

Vsadil bych se, že se tvůrci částečně inspirovali mojí z dětství oblíbenou LP deskou Vodnická škola Josefa Dvořáka, kde padaly podobně vtipné hlášky. Tady je navíc zábavnej ředitel Pavel Kříž, kterej medituje za zvuků hudby Ennia Morriconeho. Celkově ta hudba je úlet. Úlet je vlastně celá pohádka, sympatická ovšem tím, že si na nic nehraje, přitom je evidentní, že to nestálo moc peněz. A přitom i ta gumová chobotnice ohrožující ředitele, potažmo celou školu, je věrohodnější než příšery ve velkorozpočtových spektáklech. (26.12.2016)