Paříž

Kopec postav, nejaka ta tragidramatika, troska vtipu, este menej romantiky, k tomu prostredie Pariza s jeho svetlymi aj tienistymi strankami a mame film, ktory na mna posobil dojmom, ze jednoducho nevie, co chce, aby pri nom divak citil. Okrem ustredneho dua brata so sestrou a snad este predavaca zeleniny, mi boli v podstate vsetky ostatne postavy uplne ukradnute, co je na mozaikovity film dost blbe. Pre mna teda znacne sklamanie, no ale co uz. Nie kazdy vylet za romantikou je skutocne takym, akym by mal byt :) 2,5/5* (02.05.2008)

Klasický mozaikovitý film s více i méně zajímavými příběhy, výbornými hereckými výkony a řemeslnou režií. Bohužel ale někdy až moc řemeslnou. Film totiž na mě vůbec nedokázal přenést onu atmosféru Paříže a i díky pomalému tempu mi přišlo, že to celé směruje odnikud nikam. Ale své kvality to rozhodně má a jen díky výborným hercům se na to vyplatí kouknout. (15.11.2010)

85 % - Mozaiková dramata, paralelní příběhy a spol., to je v poslední době (zejména tak nějak od Amores Perros) v módě. Ale tenhle se skutečně podařil, výtečné herecké výkony, inteligentně napsaný scénář a pak, a to zejména způsob, jakým se jednotlivé dějové linky proplétají. Ony se vlastně neproplétají, ony se jen tak lehce dotknou, otřou se o sebe, jejich hrdinové si navíc vlastně své osudy vůbec neovlivňují. Registruje je pouze divák, a to víc emotivněji. Je to silný film. (26.07.2008)

Mozaika lidských příběhů, které v konfrontaci mezi sebou strašně dobře fungují. Příběh často zakládá na své emocionalitě, nikdy však nepřekročí tu tenkou hranici a diváka citově nevydírá. Je tu spousta nápadů a film je zajímavý jak v jednotlivých příbězích, tak i ve výsledném celku, který přináší mnoho podnětů k zamyšlení... (07.12.2008)

Mně se Paříž moc líbila. Ve spektáklech typu Babel a Crash, kde se osudy lidí z mnoha kontinentů osudově střetávají, dilemata života a smrti jsou na denním pořádku, vše končí na vrcholu spirály špatných rozhodnutí nezvratnou katarzí. Paříž je jako jejich skutečná, všední verze. Osudy lidí se také protínají, ať už jsou příbuzní, sousedé odnaproti, pekaři a zelináři a jejich zákazníci nebo se jenom potkají na ulici, ale je to opravdové a uvěřitelné. Všichni řeší své drobné problémy a vy jim věříte, že zrovna pro ně jsou v tu chvíli nejdůležitější na světě. Vidíte lidi nešťastné i šťastné, upravené i rozcuchané a rozespalé, takové, kteří i když jsou smrtelně nemocní, raději ušetří své blízké a nechávají si informaci pro sebe. A taky je všechny vidíte s nadějí na lepší zítřky, bez patetických proslovů a trpitelského výrazu ve tváři. A Paříž ve filmu? Má mnoho tváří. Ale to co se v ní odehrává, by se stějně tak mohlo dít kdekoliv jinde na světě. A to je poklona autorovi. P.S: Obsazení je vynikající. (09.09.2009)