Chlapec v pruhovaném pyžamu

Tak dlouho jsem to chtěla vidět, až jsem to tedy viděla. Ta snaha nebýt melodramatický jak měšťácká opereta je pozitivní, ale celkově to působí dojmem lodě v láhvi, sice to vypadá zajímavě, ale má to dvě zásadní vady, je to zbytečně složité a k ničemu. Nebudu spoilerovat, ale v závěru mě napadlo: "Prosím, my se tady dusíme." (29.06.2014)

Ze zacatku film kdovijak drsne nepusobi. Malej kluk se stehuje do novyho domova, nechce se mu, nebude tam mit kamarady a po prestehovani se celkem nudi. Vcelku prijemny drama, ale nic extra. Jenze po pulhodine se hlavni detskej hrdina potka s chlapcem v pruhovanem pyzamu a zacne paradni drama se zajimavym pribehem, opet takovej trochu jinej pohled na druhou svetovou, tentokrat prevazne ocima osmiletyho (a misty skoro az moc naivniho) chlapce. Navic s paradnim obsazenim, oba detsky herci jsou paradni a David Thewlis jako velitel taboru umi bejt pekne zlej. No a pak tu je super drsnej a silnej konec, kterej je tak silnej, ze mam skoro chut dat i tu patou hvezdicku, ale film je spis precejen jen na ty 4. Ale rozhodne se jedna o paradni drama se zajimavym pribehem. (08.03.2009)

Tento film je zvláštní... Je to vykonstruovaný a na učebnicových poučkách (holocaust je zlo, koncentrační tábor je peklo, náckové jsou zrůdy) postavený film, který hraje pouze na jedinou strunu, a to vyvolat lítost nad osudem dětí ve válce. Na tom by nebylo nic špatného: Např. Hrob světlušek je na této snaze postaven celý, jenže činí tak v natolik koncentrované a vypravěčsky precizní podobě, že to má skutečně devastující účinky (podobně v Život je krásný). V případě Chlapce v pruhovaném pyžamu je ale úvodní hodina pouze přípravou na závěrečnou pointu, jejíž efekt je vlastně celým smyslem filmu. Odjinud povypůjčované prvky nacistické tématiky (často nelogicky pospojované) a snaha o jejich (ne moc přesvědčivé) zobrazení očima osmiletého chlapce vytváří pouze další komerční produkt, který by se mohl prodávat jako "instantní holocaust pro maminky na mateřské". Protože přesně takový účinek má: Dojme! A díky tomu závěru opravdu hodně. Jenže to je všechno! Nenese žádnou jinou myšlenku, je pouze efektní. SPOILER: Měl jsem dokonce pocit, že ten závěr v divákovi vyvolá lítost nad smrtí Bruna a Schmuela, ale k vyhlazení 6E6 Židů divák zůstane víceméně lhostejný KONEC SPOILERU. Navzdory tomuto všemu jsem ale film strávil velmi dobře a vlastně se mi líbil. V tom je ta zvláštnost, zmiňovaná v první větě komentu. Líbil se mi představitel Bruna, líbila se mi plynulost vyprávění a neokázalost produkce. Nenudil jsem se. Trochu se to spolu bije a vytváří podivné napětí: Na jednu stranu si film "nechce" na nic hrát, na druhou stranu vypráví o holocaustu. Lze natočit odpočinkový/oddechový film o genocidě? 3 1/2* (06.07.2010)

Ty nejhorší věci zachyceny z perspektivy nedospělého dítěte získávají tím naivistickým úhlem pohledu zvláštní, možná ještě bizarnější rozměr. To ví dobře mnoho velkých umělců a snaží se s tím čas od času pracovat - vyhraněně dětský pohled vůči personifikovanému zlu - v osobní rovině, zaujali třeba tvůrci dánského snímku Umění plakat, když přihlédnu k oblasti německého běsnění během 2. světové války, což je styčná plocha s tímto filmem, nejlépe to zvládl Gunter Grass ve svém ,,autobiografickém" románu Plechový bubínek, což kongeniálně pochopil i Volker Schlöndorff a neodolatelně jeho knihu adaptoval. Anglický režisér Mark Herman se vydal podobnou cestou - podívat se na holocaust očima dítěte, ale ne židovského, jak by se dalo prvoplánově čekat, kdežto trochu rafinovaně očima dítěte německého, a to ještě ne ledajakého, ale toho ,,árijského", je velmi originální a neotřelý nápad. Tohle v podstatě není film o vlastní tematice koncentračních táborů, ale o propagandou patřičně upraveném (ne)povědomí široké německé veřejnosti o existenci takových hrůzných míst. Nacistická motivace utajit projekt ,,konečného řešení" byla patrná od samého základu této ideje z vily ve Wannsee, jakož i z čehokoliv dalšího na genocidu napojeného (již při projektování táborů se počítalo s případnou demontáží krematorií, která také před evakuacemi táborů na konci války víceméně všude proběhla, tábory byly striktně nazývány a prezentovány jako pracovní, zajatci byli nuceni posílat domů příbuzným fiktivní pohlednice a dopisy s informacemi o tom, jak skvěle se jim daří...nacisté si dokonce dali i tu práci, že natáčeli ,,dokumentární" filmy na objednávku a pro potřeby mezinárodního Červeného kříže, jelikož ten ,,dělal" v táborech inspekci. Jeden z takových filmů si promítají i esesáci přímo v Boy in the Striped Pyjamas. Byla to ovšem jen čirá propaganda a určitě se vyplatila. První skutečné záběry vypovídající o realitě v táborech natočili až američtí vojáci (a jejich dokumentaristé) při osvobozování oněch táborů...a široká německá veřejnost té nacistické zrůdnosti nevěřila a považovala ji paradoxně za propagandu spojenců...). Chlapec v pruhovaném pyžamu (smutně metonymický název poplatný dětskému vidění světa) tak představuje hodně povedený film, jemuž se dá vytknout jen pár detailů (matné herecké výkony dětských herců, přílišná nekonfliktnost zpracování...), ale ve svém celku drží konzistentně pohromadě - je třeba připomínat si ,,hříchy" minulosti, abychom se jich mohli v budoucnu vyvarovat... Podobné filmy: Život je krásný (27.01.2009)

Jasně, je to nepravděpodobné a poměrně povrchní, ale s tím jsem překvapivě neměl problém. (Jen je teda nutné si uvědomit, že ten film povrchní a historicky ne úplně realistický rozhodně je, a vnímat ho spíš jako "modelovou situaci".) Mile mě překvapilo, že to skoro vůbec nebylo tak patetické a roztomilé, jak jsem se bál. Nekompromisní konec pak dost vyniknul. Jediné, co mě mrzí, je, že nebyl přísněji dodržen dětský pohled a to "firstperson" provedení není důslednější. Pokud bych měl ten film vnímat jako realistický počin o tom, co se opravdu mohlo stát, bude hodnocení zásadně nižší než mých 70 %. (22.09.2012)