Ein Freund von mir
A Friend of Mine
Obsahy(1)
Letargie čerstvě dostudovaného matematika Karla (Daniel Brühl) je hlavním důvodem, proč ho jeho zaměstnavatel přesune z pohodlné kanceláře do hlučné garáže. Jak dlouho vydrží mladík mlčky a za minimální mzdu převážet luxusní automobily? Impulsem k nějaké aktivitě by pro něj mohlo být setkání s Hansem (Jürgen Vogel), spontánním požitkářem, věčným optimistou. Vzdor diametrálně odlišným povahám se z nich stanou kámoši. Jejich nezávazné blbnutí a odvážné jízdy spícím Berlínem začnou ztrácet své kouzlo, když se mezi ně vklíní Hansova dívka Stella (Sabine Timoteo). (Matty)
(více)Videa (1)
Recenze (34)
Byla jsem připravená na takový ten hřejivý snímek o síle přátelství a osvobozené mysli, čehož se mi nakonec vlastně i dostalo, jen v trochu jiné podobě než jsem čekala a já jsem tomu ráda. Karl s Hansem jen tak blbnou s autama a jejich nekonvenční eskapády jsou v podstatě jen nevinné vylomeniny, nic velkého, prostě malá vzpoura nespokojeného úředníčka a jeho nového kámoše. Přitom Hans není žádný rozervaný hrdina ani světem protřelý světák, jen obyčejný týpek, co si zas tak moc nepřipouští starosti a žije si podle svého, někdy je v pohodě, někdy leze na nervy, nějak tak, jak už to v životě chodívá. Abych řekla pravdu ještě víc mi byl sympatičtější umírněnější Karl a nebylo to jen hezčím vzhledem, už jen chemie mezi ním a Stellou se mi moc líbila. Tenhle film nehýří patosem, vzletnou hudbou či emocemi, o to víc je však uvěřitelnější. A to já beru. ()
Němci občas vyprodukují kromě velkého množství sraček, kterých se chytají naše komerční televize i nějakou lahůdku, kterou však naopak na našich obrazovkách většinou nespatříme. Bohužel! Naštěstí mám doma Cinemax, takže mi neunikl Kámoš a já jsem bohatší o velký zážitek z fascinujícího malého filmu o jednom obyčejném přátelství. ()
Daniel Brühl a Jürgen Vogel v příjemném filmečku o jednom přátelství. Daniel je tady fešák a jeho postava Karla je klidná a introvertní. Jürgen coby ztřeštěný a impulsivní Hans oproti němu působí jako hurikán. Při jízdě tunelem, to vypadalo, že režisér řekl: "Hoši, teď se pořádně vyblbněte.":) Někdy si člověk prostě musí zakřičet. A to ku*va pořádně nahlas!:) Jedna scéna vypadala i na "trojku", ale nakonec zůstalo ze strany Hanse jen u popichování. A Daniel zde mluví i španělsky:) Kámošovi nelze nic vytknout. Je ze života, nesnaží se ničím ohromit, spíše jako by se schovával a dokáže navodit příjemnou náladu, stejně jako lehkou melancholii z pomíjivosti všeho krásného a vzácného. Víc takových filmů. ()
O tom, že nemecké mimostrednoprúdové filmy sú viac ako len životaschopné som bol presvedčený už dávnejšie. Tento večer(tzv. Bruhl night) teda už nebol prekvapením ale skôr ocenením rozmanitosti jednej z najsilnejších národných kinematografií Európy súčasnosti. Veľmi zaujímavý pohľad ma "klasický" ľúbostný trojuholník sa stane iniciátorom procesu preberania sa z otupenosti všedného dušu uzurpujúceho si života v tieni vlastných túžob. Tento prerod v atmosfére ospalých ulíc ľudoprázdneho Berlína, v ktorom sa automobil stáva zhmotnením úniku k živelnosti, nevyniká film možno originálnym scenárom ale o to viac cítiť idealistickú zasnenosť dospelého dieťaťa vloženú do každého záberu. Láska je vykúpením a nemusí vždy znamenať hru s nulovým súčtom nasýtených duší. 4,5* ()
Zvláštní snímek se dvěma svéraznými hlavními postavami, Daniel Bruhl si střihnul docela náročnou roli, jeho Karl je těžký introvert, samotář, snílek, zatímco Vogelův Hans je člověk, jenž je zkrátka "šťastný" a nic moc neřeší. Jejich rodící se přátelství má opravdu některé moc hezké momenty. Kámoš je snímek pro užší publikum, ale nemusel by nudit nikoho. A spočítal někdo, kolikrát Vogel ve filmu zakřičel geil?:-) ()
Reklama