Bratři

Tobey Maguire byl úplně mimo. Celou dobu akorát čumí jako debil a nebo hystericky ječí. A když ke konci chytne nerva, tak je akorát k smíchu. Víc zahrála i 10-ti letá Bailee Madison. Zápletka je vlastně jenom obyčejnej milostnej trojúhelník, akorát je to trochu okořeněný válkou. Tohle je příběh jak z telenovely. Mě to prostě nechytlo... No aspoň jsem Jakea Gyllenhaala viděl po dlouhý době zase v nějaký "normální" roli. Od dob kovbojský homohnědky ve Zkrocený hoře jsem na něj poněkud zanevřel. Tady byl jako jeden z mála sympatickej. (28.02.2010)

Originál jsem neviděl, ale asi si ho seženu, protože tohle se mi líbilo. A moc. I když by se mohlo zdát, že to je jen další drama, tak tohle jede svou cestou, ne klasickými cestičkami, jak to v dramatech bývá. Například většina scén (vážných, nutno říci) je bez hudby. Tudíž je jen na divákovi, jak se k těm scénám postaví. Sice se to na povrch může zdát chladné, ale opak je pravdou. Právě tímto mě Bratři dostali. Navíc, tohle drama má skvělé obsazení. Kdo např. nevěřil, že Tobey zvládne těžší role, než jen lézt po budovách a tkát pavučinky, tak bude překvapen. Tohle je výkon hodný MINIMÁLNĚ nominace na Oscara. Natalii jsem uvěřil každý pohled, každou slzu, každou větu. A o Jakeovi můžu s klidným svědomím říct, že nezaostal ani za jedním z herců a skvěle je doplňoval. Jako film jsou Bratři brilantní drama, jako obžaloba války to je však geniální. Lepší volba pro první zhlédnutý film v roce 2010 asi nemohla být. (01.01.2010)

Skvělé herecké výkony, o tom to vlastně všechno je. Zkušený Jim Sheridan se narozdíl od autorky originální verze Susanne Bier jednoznačně rozhodl pro plynulý a ortodoxně melodramatický styl – Bratři jsou řemeslně vychytaní a dotažení, dokáží přesně zasahovat první signální, ale po po jejich shlédnutí zůstává podivná prázdnota. Ten film pod popově načinčanou fasádou totiž neskrývá nic než jakýsi opatrný pacifismus a jednoduchou psychologii. Hudba U2 se k něm hodí pěkně. Všechna ta učesanost a decentní morální apely je totiž snadno zaměnitelná s ideovou nevyhraněností. (07.02.2010)

Tím největším nedostatkem tohoto filmu pro mě bylo, že z něj doslova ukapávalo to americké filmové "sladidlo." Předkládaný portrét americké rodinky mi přišel hodně konzervativní a strojený. Spousta morálně ukázněných scén s nevyrovnanými rodinnými vztahy, především otce se synem (na parkovišti, vzájemné pohledy na sebe při pronesení nevhodných či neočekávaných slov druhého při společném jídle) či výchovných scén typu "Promiň, nezachoval jsem se správně", "holky běžte nahoru, maminka si teď promluví se strejdou Tommym," "Isabelle, přestaň, proč tohle říkáš?" Kromě ústřední "švédské trojky" Tobeyho, Jakea a Natálky na mě velmi zapůsobila přirozenost a jistá vyspělost v hereckých projevech dvou malých sestřiček. Z nichž mě okouzlila hlavně Bailee Madison. Ta její tvář, pohled a opravdické slzy se z nich kutálející mi přišly zcela upřímné a skutečné. V jedné scéně jsem měla dojem, že kdyby byla její slzavá tvář v záběru ještě o něco déle, spustila bych asi taky:) Sice jsem myslela, že vztah mezi Natálií a Jakem bude více prohlouben, aby tak následující události byly ještě dramatičtější, ale po návratu Tobeyho jsem byla ráda, že tomu tak nebylo. Pohled na jeho zničenou tvář a ztrhaný charakter byl dostatečně autentický, abych usoudila, stejně jako kdysi on, jakožto Peter Parker, pronesl: "Hey Spiderman, no more..." Pro mě je to jeho, pravděpodobně asi nejvážnější a nejvyspělejší role a zvládl ji výborně. Jeho výbuchy u stolu či v kuchyni, jsou silně znepokojivé a podmanivé. Kdyby se upustilo od toho lepivého amerikanismu, zapůsobili by na mě Bratři více upřímněji a uvolněněji. (14.08.2011)

Mám rád filmy s kvalitním příběhem, "Bratři" mi ho nabídli. Nejedná se ani tak o originální příběh, který vyrazí dech. Milostné trojúhelníky nejsou nic zvláštního, tento se milostným ani nazvat nemůže. Je ale tak dobře natočený, že nedostatek originality neřeším. Režisér netlačil na pilu, celý děj se proto nese v poklidném a téměř pohodovém tempu, které na pár minut roztrhne až zajetí v Afghánistánu a závěrečných patnáct minut. Gyllenhaal má charisma a v tomto filmu mě bavil hlavně on. Maguire se snažil, občas mi přišel nepřesvědčivý a nehodící se do role mariňáka, o chvilku déle se mi líbil, každopádně slušný výkon podpořený totální ztrátou tělesné hmotnosti. Portman hrála svojí klasiku. Zajímavé rozhodně je, že ať se zde objeví jakákoliv herečka (i v té nejmenší roličce), je velmi pohledná, což se zase tak často nevidí. Pro ty, kdo viděli dánské bratry, byla tohle převařená omáčka hozená do jiného sáčku, ale s mnohem větším ziskem. Já je neviděl a proto nemohu posoudit, který z těchto dvou udělal stejnou věc lépe. Každopádně, Brothers se zařadil mezi to nejlepší, co jsem letos zatím viděl. 90% 30.01. 2010 (30.01.2010)