Max Manus

Chtěli jsme bojovat, pomstít se! A čekali na někoho, kdo to začne..... Norové (?) si řekli, že ještě nemají svého hrdinu z odboje a zdokumentovali činnost Norského hnutí odporu, tedy záškodnické skupiny kolem Maxe Manuse. Výsledkem jsem však zklamán. Příběh nemá potřebné tempo, na jednu akci připadá strašně keců či obyčejných věcí všedního života. Ony akce však zaslouží pochvalu. Jsou natočeny zajímavě a celkem napínavě. Je jich bohužel málo. Aniž bych chtěl někomu ubírat zásluhy, podobných odbojářů bylo mnoho. A někteří mají svůj film mnohem zajímavější. Třeba Plamen a Citron. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * Víte že? Asi největší sabotážní akcí byla ta z ledna 1945 na dopravní loď SS Donau? (07.02.2010)

Tak takhle má vypadat správnej válečnej film. Být reálnej, válečnej, a zajímavej. A představil nám zajímavou a odvážnou postavu, o které jsem nikdy neslyšel, a přitom je tak zajímavá a odvážná. Je to film hodnej doporučení. Je zajímavej, válečnej, reálnej a Manus je zajímavej a odvážnej. A tohle je komentář jak od retarda, já vim... (03.04.2011)

Norský odboj proti německé okupaci a jeho hlavní hrdina Max Manus. Mladý, nesmírně odvážný a statečný muž velí celému norskému odboji. Příliš se neřídí příkazy z vnějšku, ačkoli jsou cvičeni i ve Skotsku, kde v exilu sídlí norský král. V Norsku provádějí zejména sabotáže a výbuchy lodí, potom vždy na chvíli prchají do Švédska. Ale Gestapo nespí a odbojáři jsou postupně likvidováni. Přežije jich jen hrstka a po válce mnohé z nich čeká další rozčarování. (11.06.2017)

Když jsem tak koukal na třetí sérii Battlestar Galactica, zachtělo se mi popatřit nějaký odbojářský film z druhé světové. I padl jsem nikoli za vlast, ale právě na tento film, anžto jsem si vzpoměl, že před časem jsem slyšel, že Švédové - totiž pardon, Norové (to víte, to už je taková Věc) něco takového točí. Tož, špatné to nebylo, ale válečné kříže, tedy hodnotící hvězdy, to získává spíše za komornější prvky a poukaz na některé morální aspekty odboje (třeba když po útoku na lodě je v přístavu zastřeleno několik dělníků, zatímco odbojáři slaví). Akční scény bohužel působí i přes slušnou technickou stránku trochu naivně, např. ta naháněčka mezi motorkou a kolem, kdy střelec z mg-34 Manuse netrefí, zatímco on stengunem kulometčíka ano střelbou naslepo dozadu (jeden norský list to v recenzi popsal jako "norský Rambo", tak daleko bych ovšem zas nešel). Ostatně celkově na mě okupace působila dost mírně, třeba v porovnání s tím, jak je líčena atmosféra protektorátu v Atentátu. Nutno říct, že se objevilo pár kritických historických hlasů, norský vojenský historik Lars Borgersrud (nutno dodat, že je prý považován za kontroverzního) např. tvrdí, že Manus ve skutečnosti v Zimní válce vůbec nebyl na frontě. Na druhou stranu při prvním útěku z Norska Manus prchal přes Švédsko a SSSR, těžko říct, jestli z toho něco dovozovat. Takže nakonec ano, slušný film na jedno podívání, ale např. zmiňovaný Atentát je o dost výš, i holandská Černá kniha se mi líbila víc, byť je někdy její akční stránka ještě nevěrohodnější. Ještě budu muset dát konkurenční dánský Plamen a Citron a hlavně Armádu stínů. (30.10.2011)

Odbojová činnost v Norsku stručně a jasně je přesně to, co by nemělo chybět mezi shlédnutými snímky každého zájemce o historickou biografii se vším všudy. Ale pozor, pokud hledáte akcí nabitý snímek, který Vás nebude ani na vteřinu nudit nudným tlacháním, filmu se vyhněte. Je to zkrátka čistokrevné epické drama s prvky akce, ale hlavním tématem je lidský příběh Maxe Manuse. Člověku až zatrne při tom konci, když si uvědomí, co oproti norským válečným hrdinům zkoušeli po válce ti naši. 85% = 4/5 (03.04.2011)