Bitva o Passchendaele

Bohužel, tohle se Grossovi nepovedlo zrovna tak jak asi chtěl. Z celého filmu mám takový dojem, že prvotní záměr byl ukázat válku, boje, bomby, střelbu, zákopy a pobíhající vojáky. S tímto záměrem měl ovšem natočit dokument, nebo druhého vojína Ryana, a ne se pokoušet z toho dělat druhý Pearl Harbor a motat tam lásku, jen aby na to přišlo víc lidí. Ty scény z boje jsou totiž na tom filmu to nejlepší, ale tím to v podstatě končí. Celá milostná zápletka a okolní záležitosti jsou do filmu jakoby násilně nastrkané až po té, co se zrodil nápad z bojišť. Bitvy jsou pak hezky udělané, ale zbytek je mělký a umělý. I tak to ale stojí za zhlédnutí. (11.03.2009)

Nehledě na režisérskou neobratnost, která stvořila tuhle dost nudnou vyprávěnku, naplňuje tento film takřka vše, co mne na takovýchto „válečných“ filmech prudí, neboť to není válečný film, ale sentimentální romance okořeněná válkou, která je zde jen pikantní přísadou v růžové limonádě. Ty válečné scény jsou (při vší své krutosti, krvi a blátu) tak atraktivní, že to není pokus o popsání války, ale jsou to spíše záběry z nějaké reality show, která by se mohla jmenovat Přežít!®. (12.12.2012)

Nazvat Passchendaele (v češtině dokonce BITVA o Passchendaele) snímek, který se ze 70 % odehrává v Calgary (nebo co to je za prdel v Kanadě), z 15 % všude možně jinde a z 15 % u zmiňované vesnice, to už chce řádně vyvinuté tento, uměleckou licenci. Varuju všechny zájemce o historický film nebo dokonce válečné dílo - budete smutní, je to téměř čistá romantika, s dějem průhledným jak anorektická panna. Ještě ke všemu se tam dost lidí chová jak idioti, takže v zásadě kromě posledních cca 15 minut (no dobře, a 5 minut na začátku) je film obtížně koukatelný. (09.03.2014)

Paul Gross a jeho one man show v roli režisérá, scénáristy a ještě hlavního herce. Snímek je kromě krátkého válečného úvodu a finálního půlhodinového bitevního tažení v zabláceném prostředí se zákopy přetékající vodou, jinak celkem civilním dramatem říznutým dvojitou love story. Boj na domácí půdě probíhá spíše formou slepé nenávisti, pohrdáním k jistým spoluobčanům a dále náborem nových vojáků, kterým je pověřen právě náš navrátivší se hrdina z války jménem Michael Dunne. Karty osudu se trochu zamíchají a než se naděje, Michael je zas zpět na bojišti, tentokrát však nejde jen o něj samotného, ale především o život bratra jeho lásky Sarah. Finální střet se blíží a bitevní vřava o vesničku Passchendaele rozhodne o životě a smrti všech zúčastněných vojáků na obou frontách. Film je naplněn vlastenectvím, hrdinstvím, láskou, zbytečné scény sexu za doprovodu dělostřelectva - když miluješ, není co řešit a v neposlední řadě symboliky - pasáž, při níž Michael na svých bedrech vláčí kříž s dalším raněným. Alespoň jedno malé překvapení nastane, když uslyšíte hlášku "storm troopers", kterou si Kanaďané vysloužili od svých německých protivníků, tu byste zde asi opravdu nečekali. Passchendaele je dalším z řady (anti)válečných filmů, který má však do epického vyobrazení historických události dost daleko a na rozdíl od Miracle at St. Anna, je na IMDB zas nadhodnocený… (6/10) (27.01.2009)

Válečná romance v kanadském podání jak má být. Té války tam zase tak moc není, ale o to výživnější a intenzivnější zážitek. Anglický pacient to není, ale i tak to stojí za shlédnutí. Téma do té doby pro mne neznámé mě doplnilo dějinné souvislosti a pouze potvrdilo, že válka ve všech podobách je něco co by si lidé měli odpustit. Ale jak zazní i ve filmu, ohně hoří protože musí, oceány se zvedají a klesají protože musí a lidé to dělají, protože jsou v tom dobří a dělají to celou dobu...nebo ne? (01.01.2009)