Setkání na konci světa

Vizuálně zajímavé prostředí, především to podvodní, a Herzogův chvílemi satirický komentář. Tak by šel v kostce shrnout celý tento dokument, který chvílemi zapomíná na svůj účel, v další chvíli zase chce být trochu víc sarkastický než by se hodilo a přesto má, co nabídnout. Režisér Herzogova formátu by si asi zasloužil více myšlenek a více zaujetí pro výsledek. Ten totiž prakticky neexistuje a krom průzkumu lidí, kteří jsou schopni odejít z civilizace na Antarktidu, a jejich důvodů tu prakticky nic nezískáme. Krásné podvodní záběry "moře pod ledem" jsou však poutavé a netradiční. Dokument, který měl být zajímavější a mohl být poklonou všem vědcům, kteří se věnují výzkumům "na konci tohoto světa" a nežádají za to žádné díky. (04.04.2009)

Moc jsem nezachytil co chtěl autor dokumentem říci. Přišlo mi, jako by mi Herzog ukazoval video ze své vysněné dovolené. Jako tvůrce se sám nemohl rozhodnout, zda se věnovat lidem nebo přírodě u polárního kruhu. Když už začne pokládat zábavné mimoňské otázky výzkumníkům tak u toho dlouho nevydrží a přeskočí ke zbytečnému filozofování o budoucnosti lidstva. Nevyvážené --> nezajímavé. 65 % (06.07.2009)

Přiznám se, čekala jsem od Herzoga něco zajímavějšího. Myslím si, že námět měl neuvěřitelný potenciál, který prostě nebyl využit. Je sice zajímavé, podívat se na Antarktidu z jiného pohledu než jsou "podívejte jak sou ta zvířátka krásná", nebo "podívejte jak nak nás to všechny jednou zatopí", ale způsob vyprávění v tomto případě je prostě a jednoduše nudný. Nemůžu si pomoct, ale s bagristou na stavbě taky nikdo rozhovory nedělá... (01.02.2009)

Herzog tu nemá úplne ujasnené o čom chce rozprávať - v prvom rade zrejme pohnútky a osudy zväčša mĺkvych a skromných ľudí, ktorí sa dobrovoľne rozhodli odísť z tohto sveta do sveta nového, priam nekonečného, nepreskúmaného, tajomného, pripomínajúceho inú planétu. Po tejto ušlachtilej ceste sa však často stráca vo vyprávačsky slepých (no maximálne pôsobivých) odbočkách. Takisto mi nie vždy je sympatický jeho nemecký chlad, cynickosť, možno nedostatok empatie k svojim subjektom pozorovania. Vyvažuje to ale smršťou dychvyrážajúcich obrazov, momentov, myšlienok - je tradične netradičný, intelektuálne hĺbavý, zároveň detsky fascinovaný nespoznaným, chce porozumieť svetu, porozumieť ľudstvu, pokladá zvedavé otázky ktoré ho zaujímajú. Pri záberoch podľadovcovej fauny s množstvom neobjavených živočíšnych druhov mi zvlhli oči pri myšlienke na malosť ľudských poznatkov. 3,5* (21.04.2018)

Werner Herzog se nebojí být sarkastický, urážlivý, ale ani sentimentální. Nebojí se udělat z vyslýchaných idioty, exoty a podivíny. Nebo spíš ne "udělat", ale nechat nás, abychom si to o nich mysleli. Je v podstatě hodně bezcitný. Ne že by chtěl těch věcí nějak docílit (snad jen nechat kameru běžet ještě pár vteřin po zodpovězení otázky vždy vyvolá dojem jisté nepřipravenosti a bezradnosti dotazovaného - všiml jsem si, že to Herzog používá snad ve všech svých dokumentech), ale rozhodně se tomu nebrání. Ale v jeho filmech je i cosi nakažlivě zajímavého. Možná je to špatný dokumentarista, nedokáže se držet tématu, staví se moc do středu pozornosti, ale filmař je to skvělý. (04.11.2011)