Nanga Parbat

Nečakajte veľkolepé himalájske dobrodružstvo. Nanga Parbat má bližšie k filmom Wernera Herzoga, než k nemeckému konkurentovi Nordwand, ktorý strhne a rozplače masy divákov. Vilsmajer nejde cestou epického rozprávania, príbeh podáva skratkovito. Ani k postavám sa bohvieako nepriblíži. Výstup na horu, na ktorý som sa tešil najviac, je odbytý za dvadsať minút a ani pri ňom nemáte pocit, že ste s postavami na osemtisícovke. Film pôsobí dosť štúdiovo, chýba mu interakcia hercov (resp. kaskadérov) so skutočným Nanga Parbatom. Niet dôvodu nemyslieť si, že to celé bolo nakrútené v Alpách. V tomto bola americká K2 výpravnejšia, „himalájskejšia“. Na druhú stranu sa tu vezieme na skutočnom príbehu (ktorého filmovania sa účastnil sám Messner), takže sa nemusíte báť prehnaného hrdinstva, patetizmu či slzopudných scén. Snímka spomaľuje, naberá dych a osudovosť až v poslednej tretine, ktorá líčí zostup z hory. Vtedy sa schyľuje k o nej tragédii, ktorá poznamenala život kráľa horalov. Až tu dostáva hlbší rozmer, osobitosť a silnú atmosféru, v čom jej výrazne pomáha Santaolallova hudba. (04.04.2011)

Takto to dopada ked sa vezme dobry namet a da sa to do ruk diletantovi, ktory to cele kurvi. To spracovanie je zalostne... prestrihy kurvia atmosferu a cele je to nejake nudne. K magorom co dobrovolne lezu na vysoke kopce som mal vzdy obdiv, aj ked som ich nikdy nechapal. Ved kto pojde dobrovolne do prdele sveta, aby vyliezol za cenu prstov na nejaku posratu ladovu horu ? Kazdopadne pozera sa na to dobre. Ale toto je jeden z tych slabsich filmov o martyroch v mackach... (18.02.2015)

Už len z popisu je jasné, že ide o psychicky narušených jedincov: Navzdory špatné předpovědi počasí se Reinhold (Florian Stetter) rozhodl lézt sám na vrchol. Čo máme na tom obdivovať, že tam vyliezol navzdory zlému počasiu alebo že kvôli jeho sebeckému rozhodnutiu mu zomrel brat? Ale dnes v období palachiády je normálne glorifikovať psychopatov. (20.01.2019)

Divák je hyena , potřebuje smrt a utrpení, nebo minimálně dynamickou akci, ze které každou chvíli smrt a utrpení kouká, aby ho podobné filmy z hor fascinovaly. Takže jsem se i já zabalila do peřin, připravila si dostatek nápojů a jídla, otevřela si ventilačku pro osvěžující přísun kyslíku a jdu se takto himalájsky vybavena ponořit do tragického výstupu/sestupu na Nanga s bratry Messnery. Nikdy mě totiž nepřestane zajímat, co za neuvěřitelné blázny se to pořád hrcá přes kamení, sníh a laviny někam do náruče smrti, která se velmi často nemilosrdně sevře a máte-li štěstí, tak až roztaje ledovec, třeba vám i ty pozůstatky mrtvých horolezců vydá. Nicméně všechna čest těm, ketří se tam vyškrábali bez kyslíku a goratexek. Na německou produkci slušné a určitě ne nezáživné. Zpracování příběhu nijak nezklamalo, jen tomu cepínu scházela nějaká větší údernost, aby mě to více rozsekalo. V žebříčku dojímavosti si u mě lépe vedlo: Vzývající ticho nebo Nordwand , za zhlédnutí stojí i Pád do ticha a Smrt na Everestu. (06.10.2012)

Hodně silné drama o snu,který není vůbec jednoduchý. Rozhodnout se vylézt na Nanga Parbat to už je silný kousek. Měla jsem pocit,že ten sen je hlavně staršího z bratrů Messnerů,jenomže v tom nechtěl být sám. Rozhodně však na tom byli co se týká lezení podobně,jen jeden z nich byl opatrnější. Což se v závěru filmu jakoby obrátilo a ukázalo nám,že se v krizových situacích chatarker lidí mění k nepoznání. A to nejen těchto dvou hlavních hrdinů. Za mě hrdinové rozhodně byli. Baví mě tady sledovat i ten sourozenecký vztah a kupodivu mě vůběc neruší ta němčina v pozadí, nic proti němčině,ale přeci jen na ni nejsem tak zvyklá. (20.12.2012)