Pád do ticha

Závislost a opojné vzrušení z lezení, což já v tomhle směru nejsem schopná pochopit, spolu s bezstarostným mládím oba kluky motivovala k výstupu na horu v Andách, kterou ještě nikdo nepokořil. A i když se jednalo o hraný dokument, tak to byla stejně nervy drásající podívaná, kde jsem na konci neměla daleko k tomu jít si pro kapesník. Nechápala jsem, co všechno je člověk schopen podstoupit, pokud jde o přežití, to bylo něco neskutečného. Já nejsem žádný skalní horolezecký fanda, ale tenhle film určitě za zhlédnutí stojí. A pokud se jedná o ty nádherné scenérie, to bych už jen opakovala druhé uživatele. (06.06.2013)

Na muj vkus je to až příliš natočený jako dokument, sice je pěkný že celým filmem provází komentáře těch podle kterých se to točí k situacím a k různejm myšlenkovejm pochodům, který v tu dobu měli, ale mě se to zdálo až toršku přehnaný, že hlavní dvojice, která hraje ty horolezce se za celou dobu filmu baví asi jenom dvakrát a to, když se dostanou na vrchol hory a křepčí tam a něco pokřikojou asi 4 vteřiny a potom na konci, když se zase šťastně setkaj na základně, ale jinak je to docela zajímavě napínavě natočený a všechno co je tam okomentovaný jak to bylo je velice dobře natočený a zahraný, hlavně to herectví je velic těžký, když v podstatě musí všechny svoje pocity vyjádřit jenom pohledem nebo pohybem. Ale podle mě z toho šlo vytáhnout ještě něco navíc, ale i tak to dokáže výborně zaujmout a udržet pozornost, asi hlavně proto, že to je podle skutečný události (07.05.2005)

Základná zásada horolezcov je neprerezávať za žiadnych okolností lano. Niekedy sa inak nedá. Niekedy je život bizarnejší ako najvymyslenejší príbeh a stane sa, že takýto zdanlivo vysoko neetický čin zachráni život obom. Zranený odrezaný lezec totiž pád prežije, no vyvinie extrémnu snahu dostať sa z ľadovej trhliny do bezpečia základného tábora. Použitými prostriedkami minimalistický polodokument sa dôstojne vyrovnáva vysokorozpočtovým napínavým filmom. No napriek uchvacujúcim záberom prírody a nadľudskému výkonu zraneného lezca vo mne nevyvolal ani zďaleka také pohnutie nad silou prírody ako ktorýkoľvek z dokumentov Paľa Barabáša. (26.01.2005)

Sváťa Pulec zvaný Bivak sedmkrát pokořil Milešovku a to je slušných 836 metrů nad mořem. Po osmé se mu to již nepovedlo a já ho budu raději na vozíku znovu tahat nahoru, než bych se opětovně díval na Pád do ticha. Ten mne totiž vůbec nepřesvědčil. Kde taky vzít nějaké napětí, když je od začátku jasné, že to všichni přežili? Já ho zkrátka nenašel, ale záběry hor byly slušné a poučení, že na zmrzlém šutru to může klouzat, se taky může někdy hodit. A přestože mám filmy z horolezeckého prostředí rád, tak tento považuji za nejslabší, jaký jsem kdy viděl. (13.07.2015)

Pseudodokument, který by mnoho nefungoval kdyby ho však nevyprávěli přímo Simpson s Yatesem. Díky tomu má snímek dle skutečných událostí roku 1985 ohromnou výpovědní hodnotu. Začátek je klasický horolezecký příběh. Dosud nepokořená hora a těžký výstup na ní. Tam kde začíná výjimečnost tohoto počinu je při sestupu, který se změní v peklo. Nezdolná touha po životě versus naprostá beznaděj, zranění, dehydratace, hlad, ubývající fyzické i psychické síly a především naprostá osamocenost uprostřed Andských velehor. K tomu navíc nejedno zásadní morální dilema, ke kterým se oba účastníci bez servítek či dělání se lepšími vyjadřují. Tady je prostě vše a k oběma horolezcům nelze než mít obdiv; a to i k Simonu Yatesovi. (17.02.2007)