Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dva bratři a jeden himálajský vrchol, který byl jejich snem, posedlostí i osudem... Bratři Reinhold a Günther Messnerové jsou dnes horolezeckými legendami. Vrcholem jejich horolezecké kariéry i splněním největšího životního snu se měl stát výstup na jednu z nejvyšších hor světa, Nanga Parbat. Zkušení horolezci, rodáci s Rakouska se připojili k himalájské horolezecké expedici vedené Karlem Herligkofferem v roce 1970. Celou cestu i samotný výstup ale tragicky poznamenalo několik nešťastných událostí, které se temným písmem zapsaly do dějin horolezeckého sportu... Snímek z roku 2010 natočil renomovaný německý režisér Joseph Vilsmaier a i přes smíšené reakce filmové kritiky se setkal s výrazným diváckým ohlasem a byl uveden na několika významných filmových festivalech a lze ho označit za jeden z nejzajímavějších evropských snímků o horolezectví. Pokořitele zrádného horských vrcholů Reinholda Messnera ztvárnil populární německý herec Florian Stetter, jeho mladšího bratra Günthera Andreas Tobias. (Česká televize)

(více)

Videa (5)

Trailer

Recenze (134)

Hapretor 

všechny recenze uživatele

Co to jako mělo být? Kulisy na první pohled zřetelné, prostředí nedůvěryhodné, příběh stejně tak, atmosféra nijaká, herci nemastní, neslaní. Jiné filmy o horolezcích byly teda o dost víc záživnější než tahle nápodoba biografie pana Messnera. Jeho bratra mi bylo líto, ale pokud to bylo tak, jak film ukazoval, mohl si za to sám. V takových horách je na prvním místě chladná hlava (ha, ha) a pořádný, předem promyšlený plán výstupu a sestupu. V tom jsem byl za jedno s Herr Herrligkofferem. ()

Šakal 

všechny recenze uživatele

Fakta jsou jednoduchá a prostá. 27 června r. 1970 zdolávají Reinhold a Günther Messnerovi Rupálskou stěnu a následně dobývají vrchol zvaný Nanga Parbat („Nahá hora“). Špatné počasí je však donutí k sestupu jinou (zcela nezajištěnou) cestou. Při sestupu bivakují na JZ hřebenu ve výšce 7800m (zóna smrti) a další dva dny sestupují Mummeryho pilířem v Diamirské stěně. Oba naprosto promrzlí, vyčerpaní na pokraji sil a blouznící pokračují dál v sestupu. Na úpatí Diamirské stěny (skutečnost je však taková, že pravdu zná pouze Reinhold ) Günthera zasypala lavina. Reinhold se bratra snaží najít, po marném úsilí se vydává na cestu do údolí. Ikdyby skutečnost byla jiná (Reinholdovi je vyčítáno, že vysíleného bratra zanechal napospas smrti), nemáme právo mu nic vyčítat. Günther obrovky hazardoval, když se rozhodl za bratrem nakonec na vrchol vydat a na celkové vyčerpání také následně doplatil. Vyčítat něco Reinholdovi rozhodně není na místě ( byli to proboha bratři, určitě zkusil co se dalo, ale v 8000m máte dost problémů sám se sebou, těžko můžete nějak zásadně druhému pomoct, kromě morální podpory ). Ať už to bylo jakkoliv, skutečnost je taková,že po několika dnech nalézají naprosto vyčerpaného Reinholda místní domorodci a zachraňují ho před jistou smrtí. To jsou FAKTA, teď pojďme k snímku samotnému. Film je natočen na motivy knihy samotného Reinholda Messnera „Červená světlice na Nanga Parbat“ (navíc byl i konzultantem pro tento snímek), takže předpokládám, že na výslednou podobu měl velký vliv. Přiznávám, že jsem velkým fanouškem velehor a vysokohorské turistiky, takže mám pro tyto typy snímků velkou slabost ( tudíž objektivita jde kolikrát trochu stranou). Nicméně musím přiznat určité zklamání. Očekávání (vzhledem k síle námětu) byla velká. Snímek se nezaobírá pouze samotnou expedicí, ale mapuje také dětství obou bratrů a seznamuje tak diváky s pohnutky, které je vedly k dobývaní velehor a líčí jejich lásku k lezení. Režisér Joseph Vilsmaier se zdařile vyhnul sentimentálním scénám, „ pouze“ věcně vypráví příběh, k tomu návdavkem krásné scenérie velehor ( ikdyž škoda, že se nepodařilo sehnat větší rozpočet, možná to bylo ale pouze a jen z technického hlediska (je totiž patrné že valná většina záběrů (nepočítám celk. záběry) výstupu a sestupu je točena v Alpách). Nicméně pořád se jedná o krásné a tolik zrádné hory, takže... potud panuje spokojenost. Problém nastává (alespoň v mém případě) v samotných horolezeckých scénách. Je vidět, že Vilsmaier není Macdonald, takže té autentičnosti (kdy to divák celé prožívá s hlavními hrdiny) se nedaří (narozdíl od Touching the void) dosáhnout. Chtělo to postupně gradovat atmosféru a hlavně, v takové výšce (zejména ve stavu jakém se oba bratři nacházeli) stojí spoustu sil, byť jen jediný krok. Neříkám,že zde hlavní hrdinové po hřebenech „ lítají „, nicméně k autenticitě to má daleko. Narozdíl od již zmiňovaného Touching the void , který působí téměř dokumentaristicky, tohle vyznívá hodně „hraně„. Škoda, o zklamání bych přímo nemluvil, ale musím přiznat ( vzhledem k tématu ) očekávání byla rozhodně větší. 65% () (méně) (více)

Reklama

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Klasické "Horolezci , horolezkyně, horolezčata" podané trochu unylou formou, možná se dalo vyždímat víc, nevím. Messner byl určitě drsoň, ale já mu nezávidím, já ho jen nechápu, tak jako všechny podobné drsoně, protože nemám v sobě tu ambici sjet po zadku holou skálu nebo třeba přeplavat úplně jako první La Manche 5 x tam a zpět, jsem toliko přízemní červík, ale zase spokojenej. Messner byl neklidnej a tak ho to táhlo nahoru na horu, nu každý máme to své. Němci se tímhle filmem o národním hrdinovi moc nevytáhli, kurnik to chtělo přece velehoru patosu ! ()

JASON_X 

všechny recenze uživatele

Ani moje slabost pro horolezecké filmy a ani můj obdiv k Messnerovi mi nestačily k nadprůměrnému diváckému zážitku. Okouzlily mě jenom nádherné vysokohorské scenérie, které si ovšem můžu vychutnávat v lecjakém přírodopisném dokumentu. Ostatní děj filmu za mnoho nestojí, je hodně zkratkovitý, střih je často rušivý, namísto napínavé horolezčiny, na kterou jsem byl natěšený, jsem dostal hlavně černobílé vztahové drama mezi borečkovitým R.Messnerem a upjatým zakomplexovaným Herrligkofferem, jejichž poměřování si šulínů mi neustále připomínalo Formanem trapně zhollywoodizované duo Mozart & Salieri. Nuda a zklamání, slabá třetí za ony působivé exteriéry. ()

rastlinka 

všechny recenze uživatele

Niektoré scény, kde herci doslova pobehovali vo výške 7000 - 8000 m n.m. sú pravdupovediac málo uveriteľné vzhľadom na fakt, že mám z danej tematiky už čo-to napozerané a teda viem, že v takej výške má väčšina ľudí problém spraviť 1 - 2 kroky (borec, neborec typu Messner, Bohl či Rakoncaj, no organizmus nie je schopný byť 100% fit v takomto prostredí). Ale veľké plus za ľudské spracovanie príbehu a za nadľudské úsilie horolezca Messnera, ktorý dokázal, že alpský štýl lezenia s dosiahnutím vrcholu hory "iba" vlastnými silami je to najkrajšie a najcennejšie, čo môže horolezec dosiahnuť. ()

Galerie (29)

Zajímavosti (9)

  • Na Nanga Parbat se Reinhold vrátil ještě v roce 1978, kdy vrchol zdolal sólovýstupem. (homerr)
  • Nanga Parbat (v preklade "nahá hora") je 9. najvyššia hora sveta s výškou 8125 m n. m.. Údolie rieky Indus (najvýznamnejšia rieka v Pakistane) prevyšuje o 7000 m na 27 km vzdialenosti a Rupalská južná stena je s prevýšením 4600 m najvyššia na svete. (Bruce0659)
  • Ako prví československí horolezci stáli na vrchole Nanga Parbatu Ivan Fiala a Michal Orolín, a to 11. 7. 1971. Vystúpili na vrchol novou čs. cestou. Expedíciu viedol Ivan Gálfy - náčelník Horskej služby. (ujec)

Reklama

Reklama