Sisters
Blood Sisters
Režie:
Brian De PalmaScénář:
Brian De PalmaKamera:
Gregory SandorHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Margot Kidder, Jennifer Salt, Charles Durning, William Finley, Lisle Wilson, Barnard Hughes, Olympia Dukakis, Justine Johnston, Dolph SweetObsahy(1)
Kanadská herečka Danielle se v televizní show seznámí s atraktivním černochem Filipem a hned po prvním rande s ním skončí ve svém bytě. To se vůbec nelíbí její sestře, která nemá pochopení pro aféry Danielle. Když se Filip pokusí sestry usmířit, je ubodán nožem. Ale kdo vlastně vraždil? Danielle nebo její navlas podobná sestra? Vražda navíc neunikne sousedce, která neváhá zalarmovat policii. Danielle se ale podaří mrtvolu včas ukrýt a zahladit stopy. Dokázat, že došlo k vraždě, nebude vůbec jednoduché. (mikulem)
(více)Videa (1)
Recenze (44)
De Palmovi lze většinou jen těžko něco vytknout. Brian ví jako málokdo, co dělá, od první scény přesně dávkuje informace a drží diváka v napětí, co bude dál, aby mu v závěru utrhl koule. Je strašná radost sledovat, jak pečlivě je to všechno vystavěné. A stejně jako vždy se VELMI nevyplatí číst o filmu COKOLI dopředu, tento komentář nevyjímaje. ()
De Palma příjemně překvapil. Nečekal jsem moc ale dostal jsem hodně slušnou psychologickou sondu. Ten začátek je děsně nenápadnej a smrdí tu dost klišé, ale postupem času jde hlavní hrdinka do hajzlu díky tomu že se sama snaží vypátrat vraždu. No a konec? To je psychadelie. Herci jsou prvotřídní a Finley je neskutečně slizkej hajzl. Sice konec je lehce zmatenej ale drží jakž takž pohromadě. Nic jsem nečekal a dostal jsem hodně. Jen škoda že Herrmannova hudba je tentokrát nevýrazná. ()
Hravý rozjezd se šmíráckým pořadem a druhým prověřením morálního profilu černošského účastníka u Kidder doma je fajn. A mlaďoučká Kidder (šest let před Supermanem) je k sežrání. Dál to ale jen nepříliš zajímavě za to příliš hitchcockovsky spěje k předvídatelnému konci (byť úplná tečka za vyšetřováním je originální). ()
70% Úvod a první půlka je velice solidní. Naprosto nezastíraná inspirace v PSYCHU a OKNU DO DVORA, včetně skvělé Herrmannovi hudby. V druhé půlce a ke konci už to ale De Palma úplně nezvládá a celé rozuzlení proběhne v rámci zdlouhavé psychedelické pasáže, skončí to navíc ryze Hitchcockovsky a to tak, že hlavní hrdinka ani vlastně neví jak se z toho vyvlekla, ale budiž a úplně poslední záběr snad natočil sám Hitchcock. Pro začátek dost dobré. ()
Prechod k novej hlavnej postave je prekvapivý podobne ako v Psychu a rovnako nečakaný ako záverečné, intenzívne finále. Skrátka prekvapenie v každom momente. De Palma sa hrá so štruktúrou scenára aj formou ako to len ide. A navyše ide o film, ktorý je skôr hit, alebo miss, a tak som dosť prekvapený z trojhviezdičkových hodnotení. Jennifer Salt som vôbec nepoznal, išlo o veľmi sympatickú herečku a skrátka o ženu, s akou by si asi každý muž vedel predstaviť manželstvo. To ani nemusela byť extra kráska, hovorím viac o jej sympatickom pôsobení. ()
Reklama