Valkýra

Singer strohý, akurátní, perfekcionistický, není on náhodou Němec..? Valkyrie, stejně jako Conspiracy ukazuje, že ne všichni "učitelé nadaných žáků" znamenali pro svět čiré zlo požírající malé děti k obědu, leč za mnohem levnějším kolegou od jezera Wannsee pokulhává svou emoční chladností, zapříčiněnou příliš chudou stopáží na převyprávění historických událostí podobného charakteru. Kvapíkové tempo pro kinosály mi zkrátka moc nesedlo a raději bych tuto klíčovou epizodu německého protinacistického odboje viděl stejně jako DaViD´82 třeba v podobě několikadílného seriálu produkovaného HBO. Ku prospěchu věci zatavený Cruise ukazuje, že čím je ho na plátně méně, tím lépe (myslím osobnost, ne prsty, ruce a oči), nicméně na bravurního Stampa, či Branagha, stojícího tentokrát na zcela opačné straně nacistického spektra, stále může koukat leda z uctivého povzdálí cukrového Mavericka. Von Stauffenberg udělal klíčovou chybu, že si do aktovky nepřibalil pár pout s růžovou mašlí.. (21.07.2009)

Scénář: Christopher McQuarrie, Nathan Alexander .. Precizní, nehledě na tok dějin napínavé a pro mě, jako nadšence do Druhé světové války, tak především zdařilá ilustrace dané události. Režijně táhnuté se stejnou grácií jakou tomu dávají herci a do věrných kulis zasazená výprava. Hračička Singer má tohle téma a období prostě v malíku a paleta výrazných hereckých tváří, v jejímž čele kráčí Tom Cruise, své party poctivě odehraje. K dokonalosti chybí snad jen hlubší a barvitější rozvedení okolnosti. ___ Materiálu bylo zaručeně natočeno mnohem více, nějaké prodloužené verzi bych se tudíž nebránil (je jen otázkou, zda by obsahovala to, co mi chybělo nyní..). _85%. __ BlackBox Projekce (09.02.2009)

I když člověk ví, jak to dopadne, je to stále napínavé. Podobně jako United 93. S tím rozdílem, že Singer ten intezivní zážitek rovnoměrně rozdělil do celého filmu. Greengrass si to nechal nakonec a já jsem málem dostal infarkt. Ani mi nevadilo, že všichni Němci mluví anglicky. Navíc ten přechod z Cruisovy němčiny do angličtiny byl, myslím, vyřešen velmi elegantně a nenásilně. Rozhodně doporučuju také kvůli poselství, které Valkýra nese. (02.09.2009)

Valkýra je film, který vznikl díky přání, penězům a odhodlání Toma Cruise, který si zahrál hlavní roli. Přiznám se, že jsem projektu nevěřil ani poté, co jsem viděl ukázky a obával jsem se obvyklého znetvoření historických událostí hollywoodštinou. K mému překvapení je Valkýra střízlivě, možná až příliš střízlivě, pojatý snímek, který sice (ostatně nezbytně) složité motivace a události zjednodušuje, nicméně drží se věrně historických událostí. Tom Cruise pojal svého hrdinu trošku zidealizovaně, 2-3 dialogy šustí papírem a ve 2-3 scénách je znát kapka patetismu navíc, ale mnou očekávaných srdceryvných scén loučení s rodinou a odsouzených navzájem jsem byl ušetřen. Pátá hvězdička filmu unikla proto, že události kolem puče jsou pro fanoušky historie detailně známé a film v tomhle ohledu nemá čím překvapit. Z hereckých výkonů stojí za zmínku Kenneth Branagh v roli generála Tresckowa. Singerova režie je profesionální a divák si dosytosti užije napětí při manipulaci s roznětkami nebo s aktovkami naplněnými výbušninou. Jen pro dodatek, Hitlerova smrt mohla skutečně zkrátit válku o několik měsíců, ale vyhlídky samotných pučistů byly mizivé, neměli jednoduše dostatečnou podporu a poté, co by vešly okolnosti zavraždění Hitlera ve známost, byli by bezpochyby odstraněni. Spiklenci ostatně nikdy netvořili nějakou kompaktní skupinu, byli tam umírnění nacionalisté i liberálové a jen obtížně hledali společnou řeč. Jejich představy i vzhledem ke spojencům byly naivní, očekávali, že se dohodnou na příměří a čestném míru, který podle jejich představ zahrnoval i řadu územních zisků z probíhající války. Jenže po úspěšně provedené invazi do Normandie a rozdrcení německé armády v Bělorusku už spojenci nic jiného než bezpodmínečnou kapitulaci nebrali. Celkový dojem: 80 %. Filmu jsem mimochodem nevěřil nejen já, ale i velká americká studia, která očekávala, že umělecká rekonstrukce událostí, které se bezprostředně nedotýkají amerického angažmá za 2. světové války, u publika propadne. (28.12.2009)

To, co děla Singer, není filmařina, ale manýra – ulpívání na uplývajících záběrech, marnotratné dodržování pravidel žánru a skrovné vypravěčství. Singer je ještě kluk – a já mu proto, ale jen proto, odpouštím; kdyby natočil Valkýru v šedesáti, nebylo by pro ni omluvy -, je to vidět třeba z doslovné a průhledné inscenace veškerého dění před kamerou. Kódy, které mají divákovi pomoct s orientací v příběhu, získávají u Singera výsadní postavení a nic, vskutku nic jiného k obdivu nezbývá (jako kdyby někdo odstranil hory a cesty a zanechal v krajině pouze rozcestníky), protože Singer nechápe žánr jako jasně určený rámec, v němž by mohl kreativně pracovat, a který pouze kontroluje jeho přílišnou tvůrčí kreativitu, jež by film vzdalovala od masového publika, kterému byl určen. On chápe žánr jako danou nutnost, bez ohledu na to, že jakákoli precizní práce ohraničená žánrem sice může vézt k maximální kvantitě (naplnění kót), nikoliv však k maximálnímu kvalitě - odtud zástup 4-hvězdičkových hodnocení. Věděl to i Ockham: stačí pohnout jediným prstem a narušíme všechny vztahy a pravidla ve vesmíru, například vzájemné postavení všech sublimárních a nebeských těles vůči našemu prstu. Singer to doposavad nepochopil. Má-li nějaké pocity, nerodí se z nich žádné myšlenky. Zdálo by se, že není žádného spojení mezi jeho myslí a jeho tělem. (03.03.2009)