Mezi nepřáteli

Alžírsko je země, o které z nás dohromady nikdo nic neví. Pro Francii ale znamenalo mnoho. Ropu, lidské zdroje, vliv v Africe, národní sebevědomí. To všechno na konci padesátých let minulého století Francie ztratila. Vedením špatné koloniální politiky, eskalací nacionalismu v severní Africe a dalšími důvody, které zde nemá cenu rozebírat. Stejně jako ve Vietnamu, se i v Alžírsku mělo potlačit pár povstalců, ale i zde nakonec vznikl rozsáhlý konflikt končící změnou státoprávního uspořádání. Tak to alespoň čteme v učebnicích. Ale za onoho času na oněch místech to všichni viděli asi úplně jinýma očima. Příběh poručíka, který narukuje do první linie na vlastní žádost není ani nový, ani zvlášt vyjímečný. Je ale syrově a nekompromisně vyprávěný, bez klišé, pompy a příkras. Tak, jak to umí jen Francouzi. Takhle nějak možná chtěl Marhoul natočit svůj Tobruk. Zůstal tak trochu na půl cesty. Tvůrci tohoto filmu ne. Projdeme si to s nimi všechno až do úplného koce se vším všudy. A jen zmatek, nejistota a bezmoc, ty v nás zůstanou. Některé věci zkrátka nemají řešení...90% (20.11.2011)

Aktualizující film zdánlivě o výročním, 50 let starém konfliktu. Samotný dramatický konflikt sice v dialozích postrádá myšlenkovou hloubku, ale pilně oživující kamera, nenápadný ♫ Desplatův přínos, občasné situace s hereckým nasazením a konfliktní potenciál střetu někdejších spojenců nabízejí slušný zážitek, kterému by ovšem v dnešní době prospělo více scénáristické práce. 3-4* (10.11.2013)

"Měl jste zůstat doma poručíku, tohle místo není pro vás." Bylo mně jedno jaká je kamera, bylo mně jedno jak to bylo zpracované, ale už vůbec mně není jedno, že se to opravdu stalo a že ve skutečnosti mohli zůstat doma úplně všichni a nemuselo dojít nejen k tak obrovským ztrátám na životech, ale i k nelidskému mučení. A ti co přežili, možná ztratili víc než jsou si schopni připustit. Po takových filmech mě jímá děs, čeho všeho jsou lidé schopní a kde jdou morální hodnoty do háje, jak se píše nahoře v obsahu, nota bene v tomto případě úplně zbytečně. Ještě by mě docela zajímalo, co si mysleli všichni ti přeživší po zveřejněném faktu a uznání zbytečnosti téhle smutné anabáze ve francouzské historii. (05.07.2015)

Neskutečný posun od předchozího filmu, Siri od Rukojmího obrovsky vyspěl a natočil ohromující snímek. Válka se v něm stala vyžilou a hlavně nenáviděnou konkubínou, která se nikdy neštítila těch nejhorších podrazů. A tak ji Siri ukazuje jako enormně ošklivou stařenu s celulitickými boky, svraštělou kůží v šeredně našminkovaném obličeji a s nechutně slizkým hlasem. A nebojme se říci i to, že ta bába i odporně páchne. Smrdí strachem, zahnívající krví i tou spoustou naprosto zbytečně zmařených životů. A tak se díváme na tu babiznu, jejíž nahotu nám Siri poťouchle servíruje, s nezměřitelným odporem, který narůstá do olbřímích rozměrů po scéně s karavanou v horách. (24.11.2013)

Jak někdo může o tomto filmu napsat, že to je standart, z toho mi hlava nebere. Už jen proto neváhám dát plnou palbu, protože by bylo škoda, kdyby zapadl mezi průměr. Francouzi si to za tenhle velice povedený válečňák zaslouží. Film Mezi nepřáteli ale není určen pro slabé povahy, jelikož se zde odehraje několik zrůdností na lidech v době války v Alžírsku, což ne každý může strávit (tím myslím mučení, vybíjení civilistů atd.). Tím spíš, že je film natočen podle skutečnosti, to může kdekoho dost zabolet. Kdo napsal, že film nenabídl dostatek akce, tak ani z toho mi hlava nebere. Jelikož zde vidíme jednu akci za druhou. Kontakty s nepřítelem jsou na denním pořádku, popřípadě průzkumné akce a scénu s napalmem netřeba připomínat (pro ty co film viděli). Bohužel tohle všechno válka přináší. Bolest, utrpení, nespravedlnost, muka, stres a o pokřivené psychice ani nemluvím. Z tohohle pohledu jsem snad ale tahle krutě natočený válečný film ještě ani neviděl. 95% (07.04.2014)