Cesta do lesa

jak se mi líbila Cesta z města, tak k tomuto filmu mám víc výhrad než pochval. Tak nejdřív krátká chvála: slušná kamera, nasvícení, vybrané exteriéry. Jednodušší příběh mi ani moc nevadil, ale jeho zpracování, jak scénář, střih, dialogy, či herecké výkony, které mi přišly dost chladné, odtažité a nepřesvědčivé. Ve filmu padne hodně z toho, co je mi blízké a pravdivé, ale podané je to formou, které jsem nevěřil a většinou to vyšumí do ztracena, stejně jako většina scén. Nic moc se neřeší a stejně vše se vyřeší nějak samo - typické pro mladou generaci. Víc než výsledné 2 silnější hvězdy nedám. [[ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ]] (01.08.2013)

Zmiešané pocity. Strieľanie zvierat je údajne vyrobené 3D animáciou, takže to sa ešte dá, ale s upadajúcou Anninou prirodzenou odhodlanosťou pre ochranu lesa a pre vegetariánstvo, bol film menej veselší. Ona bola taká podarená v prvej polovici filmu, škoda, že tam bol ten poľovník. Bola mi sympatická celá jej rodina. Ich odpor k mestu som cítil celou dušou. Atmosféra podlesnej dedinky bola príjemná, upokojujúci pocit z lesného prostredia ma hrial ešte dlho po dopozeraní. (17.12.2014)

Pretože sa mi Cesta z města ktorú som videl prvýraz pred 10 rokmi velmi páčila, tak som sa rozhodol ísť do kina aj na toto voľné pokračovanie. Musím povedať že som od filmu dostal presne to čo som očakával. Film má opäť úžasnú poetickú atmosféru ako mala aj Cesta z města, krásne zábery šumavskej prírody a opäť skvelé hlášky. Príjemným prekvapením pre mňa bol Tomáš Vorel mladší ktorý na mňa urobil dojem už v Gymplu. Myslím že má fakt talent. Čo ma tu ďalej dosť prekvapilo bola triková stránka. Hlavne tripové scénky hrdinov po požití lysohlávok sa podarili. Zároveň si však Vorel neodpustil mnohé kŕčovité vtípky ako je to v jeho filmoch zvykom. Lenže čo fungovalo v kultovom Kouři nemôže fungovať donekonečna. (21.10.2012)

Pro mě nečekané, příjemné překvapení, v porovnání s prvním dílem padlo jablko daleko od stromu. Hlavně díky tomu, že se Vorlovi podařilo výrazně zredukovat počet silně nesympatických postav. Zatímco v "městě" byly naprosto všechny na ránu pěstí, tady se povětšinou zklidnily, asi tou lesní atmosférou. Takže nesnesitelnou zůstala pouze Hanákova manželka a ta jejich malá uječená zrzavá kopie. Která ale aspoň byla příjemného zevnějšku, takže se na ni hezky koukalo. Až se sám sobě divím za to vysoké hodnocení, zezačátku mi to přišlo tak na dvě hvězdy, a měl jsem připravenejch spoustu velice ftipných poznámek (třeba že bych Vorla velice rád viděl na "cestě do háje"), ale s postupujícím časem se film vylepšil natolik, že mu dávám čtyři. Jinak bych se ještě zastavil u Uhlíře (ale na vzdálenost větší, než je arm-length, aby mi jednu neubalil), je neuvěřitelné, kam se tenhle jedinec posunul od dob Pražské pětky, co se týče hereckého výkonu. Bohužel nemám na mysli posun výš, ale posun taak hluboko dolů... (05.02.2017)

Od stále trochu rozporuplné Cesty z města (kterou mám ale čím dál raději) je tohle velký skok vzhůru. Cesta do lesa má opět podivný (ne)příběh jako její předchůdkyně a tytéž bizarní postavy hrané úmyslně přehrávajícími (ne)herci, ovšem co se týče atmosféry a poetické nálady, je to mnohem méně agresivní a mnohem příjemnější konejšivý film, který přes všechny ty bizarnosti dokonale a uvěřitelně vypovídá o životě na vesnici a v přírodě, o běžných starostech běžných lidí, o jejich hodnotách... Vorel nemoralizuje, ale zároveň nám ukazuje, jak to všechno zná a vidí on a jak si představuje, že by to mělo fungovat, aby bylo na světě krásně. Z herců musím kromě  všech těch osvědčených es vyzdvihnout hlavně perfektní ústřední dvojici. (19.09.2021)