Transformers: Pomsta poražených

Stupidní, hloupý, nudný film. Bay už nezvládá sám sebe a nedokáže dvě hodiny udržet pozornost. Roboti se mlátí nebo stupidně hláškují. Lidské charaktery jsou černobílé figurky fungující jako parodie sama sebe (tedy parodie parodie). Každý záběr je tak nehorázně cool, že už třetí bitka nudí. Každým dialogem uráží Bay inteligenci diváků.. Oproti minulému dílu se nepovedla ani hudba. To je vše, co se o druhých Transformerech dá říct a už se k nim nehodlám nikdy vracet. Je to naprostá ostuda, že něco takového vydělává stamiliony. Další díl už se mě netýká. (12.12.2009)

Nadšení z první projekce rychle opadlo a napodruhé už musím jít bohužel o hvězdu níž. Nemůžu stavět oba díly Transformers na stejnou úroveň. Druhý díl je zkrátka horší. Ty robotí orgie jsou napodruhé už opravdu nesnesitelné a příliš chaotické. Konec je celkově takový nevýrazný stejně jako scénář. Nehrát ve filmu Shia Labeouf dám 3 hvězdičky. Nakonec to je opravdu zklamání a Bay to skutečně přepálil na celé čáře. 75% (24.06.2009)

Řečeno s Voskovcem, Transformers 2 destilují z normální reality světelný alkohol suprareality. ____ Jedna analytická poznámka k závěrečné akci, smím-li: Přes problematičnost této obří sekvence nám tu v rámci hollywoodské produkce vyklíčilo cosi nového – divák už není účastněn akce přímo, ale stojí jakoby v jejím středu a pouze zpovzdálí se otáčí k jednotlivým mikro-konfliktům jednotlivých mikro-subjektů (Megan, vojáci, Robot A, Robot B, Robot C, John Turturro, Sam, Samovi rodiče, stíhačky...). Akce je tedy decentralizovaná (můj obdiv tomu, kdo to byl nucen sestříhávat dohromady), ale divák vycentrován a umístěn doprostřed coby nerušený pozorovatel (typ „diváka s dalekohledem“); kdežto u většiny akčních filmů tomu je přesně obráceně – akce má jedno těžiště, jeden vektor, po němž se pohybuje, kupř. honička dvou aut, a divákovi nezbývá, než být takříkajíc u toho (typ „diváka s drobnohledem“). To by rovněž vysvětlovalo, proč nejsou jednotlivé mikro-konflikty v závěru Transformers 2 nijak provazbeny, proč se jednotlivé výjevy a objekty kladou jako volně plující znaky, které zůstávají izolované a rozpojené navzájem, a proč celá závěrečná půtka mnoho diváků tak znavovala – divák s dalekohledem není akcí zaplavován, není uváděn do pohybu, ale sám si vybírá, co bude sledovat. A to vysiluje. P.S. Jestliže se mi v jedničce nejvíce zamlouval odlehčený úvod (spielbergovský vklad „kluk a jeho auto“ a balení Mikaely), pak ve dvojce platí to samé o řádění v univerzitním kampusu. Jsou-li ovšem ty nejlepší scény v akčním filmu scénami neakčními, nutí mě to optat se Baye: „Nenadešel čas, aby ses vynořil z jezera svého jáství?“ (13.08.2009)

Jako zážitek na velkém plátně s očima otevřenýma dokořán a mozkem vypnutým jsou druzí Transformátoři orgastickou akční podívanou, plnou monstrózních bitek a úžasných efektů, ale po rozkrytí příběhu vypluje na povrch zoufalá stupidita (vtípky ještě nebyly nejhorší), logické trhliny a dokonce i špatně ukočírovaná režie v rovině vyprávění (nekonzistentnost). Mrzí mě také, že kamera často zabírala obraz příliš zblízka, bez nadhledu a přehledu (vytvářela rádoby "intenzivní" zmatek), takže si člověk v té ohromné, až překombinované akci nemohl užít všechny detaily, transformace a choreografii. 6/10 (24.07.2009)

Zatímco první Transformeři byli originál od Hasbra, druhý díl připomíná padělek slavné hračky. Na první pohled se nijak neliší, po chvíli - pár minutách filmu - se ovšem stane nefunkčním. Pomstě poražených zoufale chybí ona odzbrojující lehkost i nenucený šarm. Jeho místo zaujala namachrovaná gesta, svěží nápady vystřídalo množství trapných fórků a korunu téhle zbytečné šarádě nasadily tuny zbytečných triků. Co dělal na place Spielberg? Kde je nadhled, střídmost? Mágové z ILM už neslouží příběhu, ale volí cestu samoúčelné exhibice. Druzí Transformers budou možná méně vnímavému divákovi připadat totožní s jedničkou - Bay v pokladnách kin znovu slaví úspěch, tentokrát ne kvalitou, ale kvantitou. Což není vůbec sympatické. 50% (27.06.2009)