Import/Export

Svět rozdělili na několik částí. Z jedné se exportuje, aby v druhé se mohlo importovat. V jedné se vysvléká, aby se v druhé mohlo onanovat. V jedné se ponižuje, aby se mohlo ponižovat i v té druhé. Svět je nemocný, to je jediný výsledek všeho toho pinožení. A jediný nosný závěr filmu Import/Export. Rakousko nepatří zrovna mezi nejproduktivnější státy, co se týká filmů. Ale když už do toho praští, práší se z něho po celém světě. Jen chtít vidět, jen chtít nebýt viděn. Dejme si na talíř své představivosti spravedlivý svět, kde výkal máme všichni stejný, protože jsme všichni i stejně nakrmeni. Vezměme si do rukou vidličku nihilismu a nůž dekadence, zamíchejme spravedlivý svět a podívejme se na výsledek. Ano, pohlédneme na náš svět, kde si lze postavit stůl nad hlady umírající dítě, sednout si na židli, natáhnout nohy a opřít si je o to vyhladovělé torzo a přežrat se jako to prase. Import/Export je přesně o tom. Ale nezobrazuje tendenčně pouze ubohost hladem trýzněného smrada zpod stolu, ale i ubohost žeroucího. (14.09.2012)

Čerstvý zážitek z letošních Karlových Varů a pro mě jeden z nejsilnějších zážitků filmového roku (alepsoň toho dosavadního) vůbec. Chladné, odosobněné obrazy, kamera, která ale současně prakticky před ničím neuhýbá a bere si na svůj sociálně kritický paškál penis obtlosutlého hovada, frndu ukrajinské webové striptérky nebo zadek umírajícího staříka v "eldéence". Přitom z toho ale neleze ani na ždibínek takový samoúčel (byť také v něčem pozoruhodný) jako v loňské Taxidermii. Nesmlouvavou konkrétností, hmatatelnou tělesností a nulovou ochotou dávat laciné odpovědi, tím vším se mi Import / Export na dlouho vryje do paměti. Vysere se v ní, poválí v tom nějakou úžasně humanistickou myšlenku o evorpské vzájemnosti, krkne si a hopsavým krokem ukrajinské socky odejde ze záběru. Do hajzlu, v čem že to vlastně chci žít? Btw, odpudivější kulisy, než je reálný obrázek slovenského cikánského sídliště, by Seidl nenašel ani na té Ukrajině - měly bychom se nad sebou vážně zamyslet. (08.07.2007)

Přiznám se, že jsem čekal více. Téma vypadá hodně slušně. Začátek na ukrajině sliboval velkou sílu. Nicméně po příjezdu Olgy do Vídně to vyšumělo. Druhý příběh byl ještě mnohem slabší. Kamera byla místy vynikající, ale ten scénář nebyl dobrý. Mít dva rozdílné příběhy, které se protínají pouze náznakově by ještě šlo, ale ani jeden nebyl výrazný. Pouze to klouže po povrchu. Zajímavé byly záběry ze Slovenska a místy slyšitelná slovenština a čeština. (31.05.2012)

Syrový realismus čiší z tohoto neúprosného "dokumentu" odvrácené strany života: Ukrajinky, která si v nouzi vydělává v Rakousku a konzumních Rakušanů, kteří zabíjejí duševní prázdnotu na Ukrajině. Po filmové stránce je tu mistrně ukázáno až příliš ponížení lidské důstojnosti člověka 21. století. Ponížení dobrovolné i nedobrovolné. Ty dvě hvězdičky jsou za tu formální - řemeslnou stránku filmu, ten zbytek za obsahovou depresi a beznaděj... (04.05.2010)

Ulrich Seidl je jeden z bezpochyby nejzajímavějšich filmařů součastnosti, v jehož celovečerních hraných (inscenovaných) filmech se projevují jeho dokumentární počátky, cit pro casting a vedení herců s imrpovizací s tím spjatou, určitá neotesanost co do filmového jazyka, stylistická účinnost hraničicí mezi malebností a realističností ala kaurismakioviny a fakt, že on vypráví o hnusných věcech, přičemž jeho filmy jsou veskrze humánní a užitá symbolika všeobecně pochopitelná._____ I Import/Export, stejně jako Seidlovy dokumenty a první celovečerní didaktický debut Psí dny, vypráví o neschopnosti vymanit se z genderové role určité sociální skupiny, a přestože vyprávění je v některých chvílích přilišně zkratkovité (epizodka s au-pair) a tendenční (opětovně epizodka s au-pair), zamlouvá se mi, že snímek neplní dramaturgická očekávání, kdy se dvě ústřední postavy filmu nestřetnou, vyprávění volne plyne, aniž by nějak gradovalo a bylo zakončeno výraznou pointou a že i přesto, že se jedná o silně depresivní film, špetka naděje v podobě písní, určitých morálních hlasů filmu, zde je a pro osudy postav můžeme mít porozumění._____ U Seidla je vždy podstatný úvodní předtitulkový obraz filmu a v tomto připadě to je muž nakopávající, resp. snažicí se nakopnout motorku - stejně tak postavy se snaži dělat něco se svým životem, "nakopnout ho" tím správným směrem. Forma filmu, jak pasoliniovská neotesanost co do stylu a i kaurismakiovská vyprázdněnost vyprávění, nutí diváka k zaujetí stanoviska a činu... Import/Export aneb film, který pohorši maximálně maloměšťáky a za tím všim hnusem skrývá velkou dávku humanismu. (05.11.2007)