Carrie

Bezchybne dilo a s prehledem nejlepsi adaptace S. Kinga. Pricemz je nutne vyzdvihnout dva klady: nadpozemsky krasnou hudbu Pina Donaggia a nadpozemsky krasnou Sissy Spacek. Zaverecna pulhodina patri k tomu vubec nejlepsimu, co v zanru vzniklo. Jeste intenzivnejsi (a v konecnem dusledku i lepsi) nez kniha. (29.07.2006)

"JÁ JDU, MAMI. NEMůŽEŠ MĚ ZASTAVIT A UŽ SE O TOM NEBUDEME BAVIT." Kingův první román, který se jako první dočkal zfilmování a jehož filmová podoba byla prvním velkým úspěchem Briana De Palmy (a naučila nás, co je to telekineze). Tenhle film mě kromě mnoha jiných věcí (např. pro DePalmu typických pečlivě promyšlených a naaranžovaných dlouhých záběrů a vynikající Sissy Spacek) vždycky fascinoval svým netradičním, nesmírně působivým použitím filmové krve. Ani v jedné z obou slavných krvavých scén není krev prolita násilně - ve sprše jde o krev menstruační, na plese zase o nastrčenou krev z prasete - a přitom vás pokaždé zasáhne mnohem víc, než kdyby stříkala z nějakého podříznutého hrdla. Protože tahle krev není jen nějaká hustá tekutina vypadající dobře na plátně, je to šarlatové stigma, které vás poznačí jako v obou případech hlavní hrdinku, symbolizujíce nejprve její proměnu v ženu a později ve vražedný stroj. Není možné, aby na vás krev, spouštějící se za idylické hudby po Carriině pihovatém stehně a unikající jí mezi prsty, nesmazatelně neulpěla a jako Carrii vám na plese neslepila vlasy a nevpila se vám do výstřihu, měníce vás před zraky všech z princezny zpátky v Popelku a následně v nelítostného anděla zkázy. Je to krev, kterou už ze sebe nikdy nedostanete. Za zmínku stojí také ironické pojednání náboženského fanatismu, viz. scény kdy matka ztluče Carrie knížkou s biblickými texty nebo Carrie matku ukřižuje. Jeden z nejdrastičtějších a nejsmutnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. (24.09.2005)

Klasická perla nejen horrorového žánru, ale kinematografie jako takové. Brian De Palma natočil podle mě nejlepší adaptaci Kingovy knihy. A to beru v úvahu i takový Kubrickův Shining, Cronenbergovu Mrtvou zónu, Misery, Zelenou míli nebo Vykoupení z věznice Shawshank - všechno dobré až vynikající kousky, ale Carrie byla první a pro mě je pořád nej. [Tenhle film navíc zpětně hodně pomohl ke slávě i samotnému autorovi předlohy. King měl vůbec hned na začátku velké štěstí, že se jeho knih chopili mistři typu Kubricka a De Palmy, a udělali mu svými snímky tu nejlepší možnou reklamu.] (23.10.2005)

Carrie White nepatrí medzi najobľúbenejších žiakov na škole. Pomerne uzavreté mladé dievča nemá žiadnych priateľov. Situácia sa ešte viac zhorší, keď nezvláda svoju prvú skúsenosť "ženských dní". Ponižovanie a výsmech z rady študentov nemá konca kraja. Carrie však nie je len tak obyčajné dievča. Odstupom času si začína uvedomovať, že disponuje nadprirodzenými schopnosťami za pomoci ktorých dokáže veci o ktorých sa iným ani len nesníva. No čo keď sa dostane pod "tlak". Dokáže vo vypätých situáciách ovládať svoje emócie? Nebavil ma tento snímok, tobôž by ma zaujal jeho remake z 2013. Až na úplný záver, s hororom nemá takmer nič spoločné. Pri porovnaní s jeho mladšou verziou, je o dosť nudnejší. Takmer po celú dobu neponúkol nič čo by ma prekvapilo natoľko, aby som si ho pamätal a hovoril o ňom, ako o kultovom snímku môjho obľúbeného žánru. Jediným plusom, ktorým "prešťal" svoju novšiu kópiu ( ktorá bola, až na spôsob rozuzlenia ÚPLNE totožná ), bol "nesympatický ksicht" hlavnej aktérky Carrie, Sissy Spacek. Suma sumárom, OBA filmy ( 1976 – 2013 ) si nemajú čo vyčítať – 40%. (04.01.2014)

Scénář: Lawrence D. Cohen .. Carrie White je nevinná zrzavá holčička s jednou netradiční psychickou schopností… Kua, ten De Palma umí vtáhnout do děje už jen samotným nahlédnutím do dámských sprch, kde se celkem nenápadně roztáčí kolo následných událostí. Pak si hraje chvíli na Psycho s kurevsky nábožensky fanatickou matkou a posléze zase předkládá teenagerskou story o ošklivém káčátku (takové plesání musí dostat každou) s nechutně hořkou tečkou a fatálními následky. Působivější (o nějakém strachu nemůže být řeč, ta škatulka horor mi přijde trochu nadbytečná) než samo finále příběhu je však Cariin trpký život, kde je pod tlakem šílené výchovy jako zhrzená a ostýchavá dívka vystavená obrovské výzvě jít na ples. Životní rozhodnutí to bylo. Carrie je opravdu působivý a především smutný snímek, který povznáší přes zdánlivou plochost skvělá režie s toliko typickou prací kamery a výtečná hudba, která vše účelně dobarvuje. 85%. (26.08.2007)