Světlušky v zahradě

Ano JANORYBO, i já jsem po celou dobu průběhu filmu neustále řešil co je to tam za nové, mě opět neznámé postavy. Ten jasně nedefinovaný chuchvalec všemožných postav shodil mé hodnocení tohoto v globálu velmi inteligentního snímku na tři hvězdičky. Možná mám také dlouhé vedení a nebo si režisér nedal dostatek práce s jasným definováním a uvedením jednotlivých postav. Co se týká mého pocitu z filmu, můžu bez výčitek svědomí konstatovat, že po delší době jsem objevil výjimečně opět slušný film ze současné americké produkce, který má dokonce vkus i ducha. Nikoliv svatého :-) Jde o snímek, který se pokouší nalézt příčiny nedorozumění, neshod a nesvárů v rodinném prostředí. Jistě neobjevíte v tomto snímku nic převratného, co by nebylo všeobecně známo, ale shlédnutím možná zase získáte o trochu více představy, čeho by jste se ve svém životě měli vyvarovat. Zjistíte, co v rodině způsobuje despotismus jednoho z rodičů a jak velké následky si sebou nese ten, který pod despotickou rukou trpí. Není to jen syn, či jeho matka, ale vlastně celé okolí přísného otce. Myslím, že matka (Julia Roberts) by měla být mnohem razantnější vůči chování otce k synovi, než jak to vyznívá ve filmu. Ve filmu se to dá akceptovat, ale v životě bych takovou nevhodnou toleranci v žádném případě nedoporučoval. Mám teď na mysli scénu, kdy otec syna vysadil z auta v prudkém dešti a i s manželkou odjel. Řádná matka by svého syna neopustila a donutila by manžela zastavit. Vystoupila by a šla za synem. Tím, že vlastně nic neudělala, dala svému manželovi najevo, že se podrobuje jeho despotismu. Svým jednáním se matka dostává do stejně těžké psychické deprese jako její syn. Jen jejich společná vzpoura může být řešením. Zda se tak stane můžete vidět ve snímku "Světlušky v zahradě". (17.01.2010)

Jeden z dlouhatánské řady filmů, ve kterých se rodina těžce hádá a obviňuje, a nakonec se tak nějak usmíří a všichni jsou šťastní. Zkrátka součást nenápadné společenské masáže reprezentované větou: "Ale vždyť je to tvůj otec/matka/bratr/sestra/strýc/teta/křeček, měli byste spolu vycházet." Po takovýchto filmech by jeden málem trpěl výčitkami svědomí, že se pravidelně nepoplácává po ramenou s celou svou přízní. Pravda, asi by bylo těžké natočit příběh o tom, jak dva příbuzní uznali, že se díky své rozdílné povaze a názorům prostě nesnesou, a tak se až do konce života potkávají maximálně na svatbách a pohřbech, s čímž jsou naprosto smíření a spokojení, ale možná by psychologicky více pomohl lidem, kteří si přeci jenom v koutku duše vyčítají, že nepříliš dobře rozumí s tím a s tím, ačkoli dotyčný je naprostý kretén (jako otec v tomhle filmu). Pro ty, co mají opačný názor a věří v to, že krev není voda, berte tohle prosím jako komentář cynika lehce řízlého misantropem :) (01.07.2009)

Ze začátku mi to přišlo docela dobrý, ale postupně se z toho stane takový obyčejný rodinný drama, na kterym mě zaujal snad akorát Willem Dafoe jako krutopřísnej foter. Ten to zahrál tak dokonale, že jsem měl chuť hodit po něm prázdnou flašku od piva, kdykoliv se objevil na obrazovce :-) Za zmínku stojí ještě Julia Roberts, kterou obvykle nemůžu ani vidět, ale tady v nepříliš rozsáhlý roli ze sebe zřejmě vypotila jeden ze svejch životních výkonů. Jinak já jsem celou dobu čekal, o čem teda je ta kniha, kterou se hlavní hrdina chystá vydat a v závěru filmu se dozvim akorát to, že tu knihu nakonec nevydá. Celkově jsem měl z filmu pocit, že po prvních cca 30 minutách poněkud začíná ztrácet dech a závěr už vypadá spíš jak nějaká epizoda z BH 90210. 55% (02.05.2010)

Velmi příjemný film s citlivým příběhem, ve kterém se prolínají nejen dvě časové vrstvy ale i komplikované vztahy. Pokud je člověk alespoň trochu bystrý, nedělá mu sebemenší problém se v tomhle propletenci orientovat. A právě tenhle propletenec dělá z filmu velice milou podívanou. A když k tomu přičteme skvělé herecké výkony, o kterých se v podání Willema Dafoe, Julii Roberts, Ryana Reynolds a ostatních, nedalo pochybovat. Pro mě po dlouhé době sympatické, jemné a nenáročné drama, které potěšilo, rozesmálo a zahřálo u srdce. (28.02.2010)

O Světluškách v zahradě jsem poprvé slyšel v den,kdy jsem je viděl.Byla to dost střelba na slepo,ale nakonec se z toho vyklubalo krásně civilní drama s úžasně přirozenými hereckými výkony (Dafoe je skvostný) a menšími,ale zato postupně gradovanými a svou realističností o to silnějšími emocemi.Na začátku film trochu hledá tempo i žánr,do kterého by se vlastně chtěl zařadit,ale s postupující stopáží mě do sebe vtahoval čím dál víc a na konci mi bylo líto,že tu skupinku různorodých postav opouštím.Nic z čeho by si člověk sedl na prdel,ale až ve chvíli,kdy jsem jej viděl mi došlo,jak moc mi podobný obyčejný film chyběl.A mimochodem,nejlepší scéna pohřbu ever! 80 % (08.07.2011)