4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Syrové, chladné, kruté, hořké, depresivní. To jsou přívlastky, kterými bych zhodnotil toto výborné rumunské drama a nejspíš bych přidal také autenticitu a opravdovost (i kamera tomu odpovídá), protože tvůrci filmu rozhodně nic nezkrášlovali. Sice je nosnou dějovou linkou vše kolem interrupce, ale jinak jde ve 4 měsících hlavně o přátelství, v tomto případě o tom, co je schopná udělat kamarádka pro druhou, ikdyž její úsilí není nijak doceněno (spíše naopak) a sama tím velmi riskuje. Závěrečný pohled do kamery je dost výmluvný, lépe to snad ani ukončit nešlo. A právě za konec, hlavní myšlenku filmu a za nestříhanou scénu s oslavou, hodnotím slabším, leč plným počtem (navíc bych neměl zapomenout na originalitu snímku). Smutné, opravdu smutné... (23.05.2010)

Tohle byl opravdu silný, silný zážitek. // Děj se odehrává během jednoho dne, a je to zrovna den, kdy Otilie se snaží pomoci své kamarádce Gabitě, která je ve 4. měsíci, ve 3. týdnu a v 2. dni těhotenství, k potratu.  // Tak náhle, jako vám Cristian Mungiu naservíruje jejich celodenní drama, tak stejně tak náhle ho ukončí. Prostě přijde noc a kamera se vypíná. A poperte se s tím jak chcete! A právě tenhle autentismus spojený s drsným námětem udělá to, že na tenhle film určitě nezapomenete. (16.01.2008)

Vítěz Zlaté palmy na festivalu Cannes za rok 2007 a také držitel několika dalších prestižních ocenění na různých filmových festivalech. Zástupce rumunské filmografie 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny není výhercem nejen Zlaté palmy jen tak a jedná se o skutečný filmový zážitek i přesto, že není pro každého a především není pro odpůrce depresivních filmových zážitků. Artové drama pojednává především o zkoušce vzájemného přátelství skrz morální test. Mezi nejlepší kamarádkami vzniká otřesená důvěra, která se krom velmi vážného tématu o interrupci odehrává na pozadí těžké doby, které se též na hlavních hrdinkách podepisuje. Jedná se o silný zážitek, který není pro slabé povahy a může též fungovat jako velmi silná sexuální prevence. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny mají své kouzlo především v naprosto silném vizuálním pojetí a velmi často sázejí na dlouhé záběry, které ještě více dopomáhají silné atmosféře. Především je ale cítit, že jsou 4M, 3T a 2D velmi autentické a věrohodné, především pokud se člověk po zhlédnutí trochu dočte o životě v Rumunsku roce 1987 do kterého je příběh zasazen. Je tam především i znát silná režijní ruka Cristiana Mungie, u toho se ale především musí ocenit již zmíněný silný scénář, který funguje především v tom, že má přirozené a uvěřitelné dialogy, které je ale schopen vyhrotit do totálního emocionálního pekla. Už samotné téma potratů je velmi silné, zasazení do totalitního Rumunska ale filmu dává ještě větší sílu a ve finále je teror hlavních hrdinek zcela očividný a uvěřitelný. Nikdo mě asi jinak nedonutí zapamatovat si jakéhokoliv rumunského herce z tohoto filmu, herecké výkony ale také dávají výslednému zážitku hodně a to především obě hlavní hrdinky v podání Anamarie Marincy a Laury Vasiliuové. I díky ním je tenhle příběh odvyprávěný v průběhu jednoho velmi špatného dne tak silný a funkční. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny vlastně nikdy z vrcholu totální deprese neslezou a můžou opravdu přihodit po svém konci depresivní stav, který ale jenom potvrzuje sílu tohoto snímku. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny jsou silnou psychologickou sondou, která je vizuálně překrásná, zároveň ale i silná i v oblasti scénáře a tvůrčího uchopení. A jde především o důkaz toho aby se divák automaticky nebal jen proto, že je film z Rumunska. Dobrý až přímo výborný film se totiž dá i na místě kde by ho člověk skutečně nečekal..... (06.08.2020)

Rumunusko v roce 1987. Hluboký socialismus, kteří si mnozí pamatují i od nás. Kdesi na vysokoškolské koleji se začíná rozehrávat příběh dvou dívek, z nichž jedna je těhotná a rozhodne se podstoupit nepovolený potrat. Jestli se jí to podaří není zas až tak důležité. Hlavní je, že se podařilo natočit opravdu osobitou výpověď o životě v tehdejším východním bloku, kde interupce byly na denním pořádku nejen v Rumunsku, ale i v ostatních zemích a ukazuje také skoro bezvýchodnou situaci mnohých mladých dívek, do které se, (nejen vlastní vinou) dostaly. (18.05.2015)

Tenhle film sice není přímo moralizující, ale i tak bych ho pustila všem, kterým antikoncepce nic neříká a vůbec nepochybuju, že podobný situace se dějí i dnes- aborce po domácku. Záběr na mrtvý plod si budu pamatovat rozhodně déle než jen 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Vidět tohle každý člověk, nymfomanie bude minulostí. Leč občas byl film až tak tmavý a dlouhý, že se vám může stát, že nepoznáte, jestli se díváte do zdi nebo na obrazovku/plátno. (01.02.2008)