Dvojník

Na tento thriller som sa tesil o to viac, ze ho natocil Brian De Palma, ktory ma vo filmografii bohate mnozstvo kvalitnych filmov a kedze uzivatelka Madison zboznuje thrillery tipu DISTURBIA (2007) alebo OKNO DO DVORA (1954) (len chcem pripomenut, ze v oboch filmoch sa spehovalo susedia :-), tak som sa rozhodol tento thriller pozriet s nou, no a moc nadsena teda nebola. Teda priznam sa, ze mnoho zaberov tam trvalo zbytocne dlho a tym padom ma to fakt prestavalo bavit, ale nastastie to malo skvely vrazedny namet a ten indian bol fakt odporne nesympaticky a to dokazalo dvihnut u mna hodnotenie na tie 3*. (30.05.2011)

De Palmove štylistické cvičenie, ktoré, aspoň pre časť publika, bude doplácať na príliš pomalé tempo jednotlivých sekvencií. Napínavé to je, nie že nie, ale vo výsledku som nemal pocit ničoho výnimočného, čo myslím v porovnaní s mojimi najobľúbenejšími majstrovými snímkami. Že je tam Okno do dvora alebo Vertigo, to fanúšikovi žánru dôjde veľmi rýchlo. Má to fajn osemdesiatkovú atmosféru a je to aj sexy a nechýba ani slasher. Dilema v rozhodovaní, ale minule som dal Sestrám plný počet, tak tu zaokrúhlim nižšie. 70% (08.12.2021)

Když se Dvojník začal zvrhávat v pornoparodickou verzi Vertiga, byl jsem blahem bez sebe. Tohle bez vážnosti servírované podání Hitchcocka obsahuje spoustu kouzelných okamžiků a není pouhým nudným stylistickým cvičením (mrkněte na Posedlost). Seriózní thriller je shazován béčkovými brutalitami, hlavní hrdina na sebe navlíkne svetr, zahraje si v pornu a následně se promění v nagelovaného machoproducenta - no není to kouzelné? Závěr sice není tak mrazivě zvrácený jako třeba u Výstřelu, Dvojník ale končí naprosto odzbrojujícím způsobem - De Palma je nejenom zvrhlík, ale také skvělý žánrový hračička a člověk s pekelným nadhledem. Fuck Yeah! (14.03.2011)

"I DO NOT DO ANIMAL ACTS. I DO NOT DO S&M OR ANY VARIATIONS OF THAT PARTICULAR BENT, NO WATER SPORTS EITHER. I WILL NOT SHAVE MY PUSSY, NO FISTFUCKING AND ABSOLUTELY NO COMING IN MY FACE..." ---------------- Na úvod je potrebné uviesť dôvod, prečo som sa rozhodol pozrieť si tento De Palmov splnený sen. Dve slová – John Lautner. Jeden by sa mohol pýtať, čo má americký architekt spoločné s neo-noir thrillerom s prímesou voyerizmu a ľahkého porna? Opäť dve slová – The Chemosphere. Modernistický dom v Hollywood Hills, ikona jedného mesta, stelesnenie vrcholu americkej architektúry. A spojitosť s Dvojníkom? Jedná sa o jeden jediný film, ktorý sa natáčal vo vnútri tohto osemuholníkového skvostu. Exteriér domu sa objavil v jednej epizóde seriálu The Outer Limits, počítačom vytvorená podobizeň bola v Charlieho anjeloch, no a De Palma je jediný, komu sa podarilo dostať sa dnu a natáčať v ňom. Možno sa môže zdať, že sa nejedná o nejak dôležitú vec, opak je však pravdou, pretože ak sa nemýlim, neexistuje žiadne video z interiéru, fotky, samozrejme, sú, nuž ale video je video. Bola to unikátna možnosť nahliadnuť dnu, do srdca veľdiela velikána. Pre mňa, ako obrovského obdivovateľa Lautnerovej práce a fanúšika architektúry je Body Double významná záležitosť, no ako fanúšika filmu by som na to najradšej zabudol čo najskôr. (09.12.2019)

Tomu se říká pech. Ztratit holku, střechu nad hlavou a následně i práci, to vše v jeden den. Nejprve lapáte po dechu, když chcete překvapit přítelkyni a ona zatím překvapí vás (a té děvce se to ještě líbí), následně nemůžete popadnout dech, v klaustrofobické upíří rakvi a protože vznětlivého režiséra tlačí čas, dostáváte hodinového padáka. Naštěstí je po ruce dobrácký kolega- herec, jenž vám vytrhuje trn z paty, v podobě (dočasného) bydlení snů. Luxusní apartmán s pěkným výhledem a sympatickou neposednou sousedkou, podle jejíž uvolněných tanečních lekcí, byste si mohli z fleku řídit hodinky. Bohužel lístky na (strip)show, jste si nekoupil pouze vy. První řadu už okupuje někdo jiný. Nebo je to všechno (trochu) jinak? Popravdě, mám s tím obdobný problém jako v případě Dressed to kill. De Palma vystřílí (téměř) všechnu vostrou munici v první hodince. Úvod je nádherně hravá pocta Hitchovi s neodolatelným všudypřítomným nadhledem, tuhle kombinaci si následně podrží až do zlomové scény, SPOILER vystřižené jak z reklamy na AKU vrtačku, aby s posledním vydechnutím, kouzelně (cíleně) přehrávající D. Shelton, došel dech i jemu. Ještě jednou se zhluboka nadechne, přičemž nezanedbatelnou zásluhu na tom mají Frankie goes to Hollywood, M. Griffith a naposledy i D. Shelton. Nádherný kontrast B. De Palmy.Vysmívajícího se a zároveň vzdávajícího hold. Následně se však začíná lehce motat v začarovaném kruhu, ztrácet potřebný tah na branku a ubíjet útrpnou doslovností dialogů. Když už divák dokoukává zbytek snímku téměř z povinnosti, nedoufajíc v jakýkoliv zvrat, přichází opět starý dobrý De Palma resp.závěrečné titulky a.....spokojený úsměv od ucha k uchu. 75%[Už chápu volbu režiséra M. Nicholse. M. Griffith, je TA správná podnikavádívka]. (30.01.2014)