Náklad 200

Co se v prvních minutách jeví jako zboží navýsost tarantinovské, stane se v druhé půli zbožím explicitně politickým, rozuměje protisovětským. Proto bych Balabanova s Tarantinem nespojoval. Spíše s provokujícím františkánem Occamem. Tomu se taktéž dostalo nařčení z bezbožnosti. Papež (v našem případě Putin) ho dal v Avignonu domácně uvěznit, ale učenec uprchl do Mnichova pod ochranu císaře Ludvíka Bavorského („Braň mě mečem, já tě budu bránit perem“). Balabanov se bude muset rovněž co nevidět porozhlédnout po nějakém exilu, kde by dožil. ____ Gruz 200 nabízí konečnou odpověď na otázku, proč vypadá Daniel Craig jako Vladimír Putin a proč tato podoba ničemu nevadí. Jak James Bond, tak postavy z filmu Gruz 200 zneužívají policejní, státem přidělenou moc. Jenže zatímco britskému agentovi s povolením zabíjet každé zneužití moci upevňuje pozici romantické postavy, v Gruz 200 je policie všemocná a brutální a s romantikou v zásadě neslučitelná - policejní a tajné služby disponují v Putinově státě mocí, proti které neexistuje obrana. V Americe je adorace policejní moci komedií, v Rusku tragédií. Dokonce i ta bond-girl, s níž James Bond souloží a která později zpravidla zemře, v Gruz 200 nechybí, ale opět se vyznačuje prohozeným znaménkem, a to záporným, ergo tragickým. Fakticky jde z Jamese Bonda strach jako z pískomila, který se natřel vazelinou, nasadil si hornickou přilbu a sune se k vašemu zadku. Což se rozhodně nedá říct o současném Rusku, které kolébá západní novináře demokratickou skořápkou, pod níž se navrací k totalitě, jak ukazuje zavražděná novinářka Anna Politkovskaja a zradioaktivněný exulant Alexandr Litviněnko. K původní otázce - Daniel Craig může vypadat jako Putin z toho prostého důvodu, že při sledování každého filmu dochází k souhře užších signálů a širších očekávání. První, užší perspektiva označuje jednotlivé společné elementy filmu jako postavy, lokace, záběry, kulisy, druhá pak strukturální vztahy mezi těmito prvky, které nesou tématický nebo společenský význam. Důležitý je širší kontext - v našem případě buďto Rusko, anebo Euroatlantický prostor -, do něhož je agent, nebo jakýkoliv jiný činitel zneužívající svoji moc, zasazen, přičemž o činitel jako takový jde až v druhé řadě. (03.05.2009)

hnus ..... a údajne PODĽA SKUTOČNEJ UDALOSTI !! ťažko pozerať, tažko uveriť, ťažko pochopiť... absolútna moc plodiaca absolútnu beznádej.... totalita požierajúca samu seba ..... príbeh najprv úsmevný, potom znepokojujúci, nakoniec vrcholne odpudivý, s dvoma akoby epilógmi (ateista v kostole a rodiaca sa ruská mafia a oligarchia v posledných záberoch filmu) (24.11.2010)

Alexej Balabanov na končící éru Sovětského svazu nevzpomíná s nostalgií. V jeho podání se jedná o zvolna se drolící zemi, v níž míru ekonomické devastace ještě převyšuje míra devastace morální. Dlouhá léta tuhého režimu, hluboká deziluze a protahovaná, zjevně bezvýchodná válka v Afgánistánu přetváří obyvatelstvo v jedince zbavené svědomí. Gruz 200 není snadný na sledování. Je perfektně natočený, skvěle zahraný a občas až nepříjemně vtahující. Některé pasáže mají blíž k Saló aneb 120 dnů sodomy, než ke standardnímu thrilleru. (04.12.2020)

Ačkoli mám k ruské mentalitě blízko, nacházím se po shlédnutí tohoto snímku v lehce schizofrenním stavu. Gruz 200 mi tu ležel více jak půl roku, než jsem se k němu konečně s plnou parádou odhodlal. Bohužel navzdory očekávání jsem byl ze začátku dosti zklamán. Postupem času jsem ale zjistil, že se nejedná pouze o samoúčelnou fresku zobrazující dobové Rusko osmdesátých let bez hlavy a paty. Gruz 200 je sice studený a odměřený jako ukrajinská přistěhovalkyně, ale tak jako ona i tento film skrývá jistý půvab, ve své syrovosti, emoční prázdnotě, ale v jistém smyslu i lidskosti. Možná se mýlím, když tvrdím, že většině západní společnosti nemusí přes svoji mentalitu nic říct, ale je třeba zajít pod povrch, pod tu chladnou slupku, za kterou se maskuje - tam se skrývají citlivé lidské příběhy. (29.01.2009)

Nevím jak přesně popsat pocity z tohoto filmu. Možná nejpřesnější slovo je - překvapení. Děj je ze začátku velmi obyčejný a nezadá si s jinými dobovými filmy ale poté co se vydají koupit alkohol to teprve začne. Pomalu ale nenápadně se film začne potápět do větších a větších absurdit a kdyby film nebyl podle skutečné události, nevěřil bych, že se něco podobného může stát. Jinak je celý film jedna velká deprese. Nejvíce na mě obrazově působily záběry při průjezdu průmyslovou oblastí kde se střídala šeď ještě s větší šedí - to vše podbarvené optimistickou dobovou hudbou působí velmi kontrastně. A vlastně to ani moc o tom nákladu 200 nebylo. A zajímavý byl také závěr, který po domyšlení byl vlastně i celkem šťastný. (07.07.2008)