Paranoid Park

Úžasný film. Krásná poetika ala Kim-Ki Duk (záběry na procházejícího se Alexe, skejťácké umění aj.), velice sympatický hlavní hrdina, krásná hudba. Film mi nepřišel ani nijak složitý, či obtížný na orientaci - vše se vyjevilo přesně v pravém okamžiku. Připočtu-li vypointování (resp. nevypointování) příběhu, nezbývá mi nic jiného, než čistých 5*. Jinak v hodnocení naprosto souhlasím s uživatelem Sobis87 ,ale nedovedu své pocity vyjádřit tak strukturovaně a odborně jako on._______________ A ještě dodatek: nevěřím, že by Američani byli až takoví primitivové... Vezmu-li za příklad Alexovu přítelkyni Jennifer, která je zosobněním blbosti nebo jeho přátele, kteří se smějí u fotky muže rozděleného vlakem na části, tak vážně nevím, co si mám myslet. (13.09.2009)

Časově rozbouraná balada, která je pojatá jako cvičení v nadužívanosti zpomalených záběrů. Nic o to, je to pěkný materiál, ale nebýt toho snížení rychlosti, měl by film vůbec přes hodinu stopáže? I celé to prokládání skateboardovými kousky působí trochu samoúčelně a lehce tak nadhazuje téma, jestli námět filmu měl na celovečerní porci. Bez ohledu na tato podezření filmu přiznávám schopnost zaujmout sestavou přirozeného mládí (jen ty pohledy do kamery si děcka mohla odpustit) a citem pro předměstskou scénu. 60% (09.01.2009)

Alex, středoškolák, nijak nevybočující z davu svých vrstevníků, jen na rozdíl od většiny z nich na něj trýznivě dotírá jeho vlastní svědomí, ve svém útržkovitém vyprávění se nám postupně svěřuje, tak podobně jako jednotlivým stránkám svého deníku a my si právě jejich prostřednictvím pomalu vyskládáváme stále ucelenější obraz událostí toho obzvláště nepovedeného dne, je zmatený, bezradně tápe, vyčkává, ví, že má opravdu velký problém a je s tím úplně sám, izolovaný a hluboce zasažený hrůzným zážitkem, trápí se narůstajícími výčitkami a pochybnostmi spojenými se strachem z možného odhalení, nemá se komu bezpečně svěřit a tak si přeje jen na vše zapomenout, může se mu to podařit, je něco takového možné, může člověk skutečně úplně vytěsnit nežádoucí vzpomínky? Dá se žít klidně dál a předstírat bezúhonnost, že se nic takového nikdy nestalo? Vždyť zavinil smrt člověka. Věrohodně zpracovaný námět s obsahově závažným sdělením. (11.11.2012)

Většinou se před filmem dívám na hodnocení na ČSFD, abych zjistil, zda koukání bude stát za to, či ne. No.. vlastně skoro vždy to dělám - a VĚTŠINOU mi taky uživatelé tady napoví, co mám tak trochu čekat a zda se mám těšit. Paranoid park je velkou výjimkou. Hvězdičky v hodnocení vypadají jako ekvalizér ve Winampu a podobně se chová i film. Zprvu jakoby Gus Van Sant nevěděl, co s časem, tak nám dává okusit přeexponované záběry týpků jezdících na sk8ech - on to je ale tak trochu jeho styl a tak trochu (asi trochu víc) ví, co dělá. Jenže ačkoliv si pohrává s jistou dávkou neurčitosti, opakovanosti, deprese a velmi VELMI zajímavým (neříkám neoriginálním či nehodícím se - naopak, velmi mě zaujal) výběrem hudby - nedokáže z toho všeho za těch pár minut, které film trvá, zcela dokonale vybruslit - nebo - prostě něco mi na tom všem nevoní. Zločin a trest? Proběhlo vůbec něco? Ovšem toto nejsou otázky, které by ve mě vyvolal film, tomu teď říkám filmová autoerotika. :P Ale já bych tohle očekával od snímku. (15.01.2009)

Teď napíšu komentář, který je spíš určen spolukolegům z FAV, kteří se na tento film (stejně jako já) nedívali za účelem vlastního pobavení, ale takřka z donucení (seminární práce). Kdybych si na Paranoid Park vyrazila jen tak do kina, dala bych mu za 2* (no, možná 3*). Protože jsem ale film sledovala s cílem nalezení dominanty a vysledování, jak dominanta ovlivňuje ostatní prvky formy, uvědomila jsem si vnitřní fungování filmu a musela jsem hodnotit mnohem lépe. Proto chápu ta rozporuplná hodnocení.... (08.01.2009)