O zlatém pokladu

Židočešství, tak brutálně zlikvidované nacismem, je přirozenou součástí našich dějin i kultury v duchu a pokračování Masarykova a Benešova odkazu. Citlivá evokace této kultury současně zachovává památku jedné z nejvýraznějších a nejnadčasovějších postav našich i evropských dějin. A to by se nemělo omezovat jen na pojmenování ulic. Scénář, režie i herecké obsazení tyto klady dále jen dále umocňují, aniž by se vyhýbaly lidským rozměrům postav a osobností židovské minority. (01.10.2022)

Auteticita z této pohádky přímo srší, aby taky ne, když většina herců z obazení je židovského původu. Tedy oni tady vlastně hrají sami sebe a to se rovná skoro realitě. Jedna za židovskou svatbu, druhá za některé židovské písně! Mordechaj, Mordechaj to sem už někde slyšel, nejmenoval se tak původně po svém otci Karl Marx?:-) (20.11.2012)

Hezký příběh o Mordechaiovi Maiselovi a o tom, co předcházelo vzniku Maiselovy synagogy, alespoň tedy co se legendy týká. Pravda je samozřejmě trošku jiná. Kostými mi přišly zvláštní. Nezdálo se mi, že by se takové nosily v rudolfínské době v Praze. Ale je to pohádka, takže nebudu hledat další mouchy. Nejvýraznější postavy celého příběhu byli Petr Kostka a Hana Maciuchová. (22.02.2012)

Pozitivně hodnotím nevšednost pohádky a její zasazení do židovského prostředí, také to, že se na rozdíl od toho, co je pro pohádky typické, děj odehrává velmi nepředvídatelně, nevíte, co bude následovat a vyvíjí se to dobře s vcelku silným a příjemným rozuzlením. Proto zavírám oko nad scénáristickými nedotaženostmi (počítá poctivě každý krejcar a v klíčový moment rozdělí jmění halabala atd.) a chyby a nad jednou z postav, která vykazuje nepochopitelnou bipolaritu, prostě musela jednat, tak jak se to pro vývoj příběhu hodilo a nikoli s ohledem na svou osobní charakteristiku, to ani dobrá herečka H. Maciuchová nespraví, byť v podstatě jen ona a P. Kostka příběhu vévodí. (09.12.2021)

Jistě, že by se tu dalo mnohé kritizovat, ale proč kritizovat něco, co je v zásadě dobré a každý pokus udělat z tupých, nevědomých, sobeckých hajzlíků aspoň trochu přijatelné lidi se počítá, navíc poučit děti (ale i dospělé tupé, nevědomé a sobecké hajzlíky) o legendách je věc víc než záslužná. Kdo nemá rád model "z chudoby ke štěstí přišel" ať nesází sportku a ať radši nepokouší ani štěstíčka na pouti. Mimořádně zdařilá je hudba. Na adresu těch, kdo se nedokáží zdržet antisemitských keců bych měla upřímné: "Dej vám Bůh, co si zasloužíte!" (13.04.2013)