Tetro

Není to tetro - italsky pochmurný - film, příběh, je to latinská divadelnost říznutá italským a americkým filmem 50. let. Po Havlovi a Malickovi další živý mrtvý mistr se svým osobním testamentem. Kamil Fila to vystihl naprosto přesně: "Tetro představuje esenci tzv. stařeckého filmu - díla zasloužilého umělce, který z piedestalu chce šířit velká moudra o životě, má v malíku formální stránku, jen oslovuje stále menší publikum. Především úzkou skupinu cinefilů, která věří v koncept „autorského filmu" a hlavně „osobního zrání." (konec citátu). Totéž sděluje banner, který překročuje Bennie na začátku filmu: “The wind sweeps the road. You cannot go back”. Fotografičnosti filmu musím s velkou nespokojeností vytknout, že jediný dokonalý záběr na jakýsi mlýn se stromy byl totálně zmrvený řadou zaparkovaných aut. Pouhé duo. (10.10.2011)

Trýznivá a bolestná je někdy minulost, ale Bennie to nevzdává a chce o své rodině vědět co nejvíc, protože o ní téměř vůbec nic neví. Po delší době přijíždí za svým bratrem Tetrem, který na to má oproti Benniemu opačný pohled a nechce mít se svou rodinou, potažmo minulostí vůbec nic společného. Rozhodně nebude tenhle snímek každému sedět, protože je svým způsobem zpracování originální, ale já byla nadmíru spokojená. Současnost je v černobílém provedení a minulost je barevná, to už je samo o sobě zajímavé a navíc některé vzpomínky byly formou různých obrazů, dokonce i baletu, kde byla jedna baletní scéna u moře v té finální části opravdu nádherná. Coppolu až tak moc nakoukaného nemám, ale začíná se mně dostávat pod kůži, například představení Fausta, to by dokázal vymyslet málokdo:-) Nevím co od toho kdo čekal, ale já byla s Tetrem (tím myslím i Vincenta) moc spokojená. (07.02.2015)

Trýznivý film jako formou i obsahem brilantně podaná umělecká zpráva o osudových věcech lidských - a že to nemusí být všechno vždycky jen "hra", byť tahle měla nakonec konec (k dobru věci!) vcelku dobrý... A ještě že to pořád říkám - "nedělejte si lidi zbytečně a marně ze života peklo", že... . . . Jen mi kalí radost, co bude, až filmaři jako F.F.C. už nebudou... - - - - - (Poprvé viděno 13.1.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 314., komentář zde jako dvaatřicátý - 15.1.2013) (15.01.2013)

S hodnocením Tetra to bude sakra těžký, protože zákonitě každý, kdo na to půjde, zkrátka čeká Kmotra. Leč ten se nekoná. Coppola je pan režisér, o tom žádná. Tady je to vidět z každýho záběru - to, jak si tady hraje s černobílou kamerou, je fascinující a dlouho jsem to neviděl. Vytváří fascinující obrazy, který by se klidně mohly rámovat. Kompozičně je to zkrátka moc fajn. Horší je to s příběhem, ten se hrozně táhne a nějak ne a ne diváka k sobě dostat. Místy je to opravdu podobný telenovelám (hlavně závěrečný zvrat), na druhou stranu Coppola má nad postavami nadhled, takže si může dovolit lehkou ironii a sarkasmus. Oba herci jsou výborní, leč Gallo mi přišel o chlup lepší, Ehrenreich je totiž podobnej DiCapriovi a přijde mi, že toho někdy lehce zneužívá a snaží se stavět do jeho pózy. Závěrečný zvrat mi bohužel přišel nedůvěryhodný a zkrátka jsem jim to nezbaštil, takhle to skončit nemělo. O tomhle filmu se určitě dá diskutovat v úzkým kruhu fandů filmový řeči a na specializovaných školách, formálně je fakt povedenej. Příběhově je to horší a prostě mě to nedostalo. Ale Coppola pořád umí. 60% (03.05.2011)

Světlo, stín, tma. První záběr: můra znovu a znovu dopadá na žárovku, bolestně se pálí, ale nemůže ovládnout evoluční program užitečný tam, kde září jen světlo měsíce - to světlo ji k sobě prostě táhne. Černobílý obraz, ulice, na níž světlo předměty maluje stíny, něco osvětlí a jiné skryje... Subjektiv si poznamenává: "Výrazné osvětlení." Záměrně zjevné, jak se ukáže později. Světlo reálné si hraje v příběhu se světlem přeneseným. V místnosti, v níž se Tetro nachází na začátku filmu je černočerná tma... NÁSLEDUJÍ SPOILERY. Mezi světlem a stínem se musíme tázat, co může být dovoleno člověku, géniu, umělci, který vrhá světlo. Můžeme na něm hledat stín? Můžeme v něm nacházet tmu? Bude v jeho záři vidět naše světélko? Máme svou cenu a práva i když jsme sirka vedle obloukové lampy? Smíme soudit život génia, když tak září? Coppola snad říká, že smíme. Taky myslím... Škoda jen, že ke konci nám možná až příliš vysvětluje tu svou "světelnou" metaforu. KONEC SPOILERŮ. Coppola zase na moment utekl nejmainstreamovějšímu Hollywoodu. Zatím se mu to podařilo snad vždy. V Argentině, Vietnamu či Rumunsku je mu asi lépe. Oprostí se od klasických hollywoodských filmově-hudebních klišé prostě tím, že se poddá hispánským rytmům. Odhodí profláklé stars a šáhne po svěže jiných tvářích. Možná se mýlím, ale chvílemi se snad baví i tím, že některé aspekty tohoto filmu připomínají telenovelu (SPOILER - "Nejsem tvůj bratr, jsem tvůj otec" KONEC SPOILERU). Umisťuje zábavné glosy stran umělecké tvorby (kritika přijetí díla...)... Ještě ten Coppola nepatří do starého železa, jak jsem si myslel po Youth without youth. Slabé ****. (24.05.2010)