František je děvkař

Josef Polášek táhne film silou medvědí, ale jestli ho utáhne i pro náročného diváka, který čeká majstrštyk od každého českého filmu, těžko říct. Oceňuju odvahu, obsadit filmově neznáme tváře a risknout film, který staví na jedné zajímavé postavě stvárňující ještě ne zcela kladného hrdinu. Komu fandit? Jenoznačně režisérovi, aby vše ukočíroval, aby vše vypadalo neamatérsky a aby jeho vtipy neuvízly kdesi mezi papírem a filmovým plátnem. Debut je hold svině, zvláště u nás, kde po jednom výtvoru vyřknem jednoznačnou budoucí prognózu. Nechávám vrátka otevřená a budu se těšit na váš další film pane Prušinovský. Jednou větou: Kdo chce děvkařem býti, při tom ženu míti, počítat bude muset s tím, že jednou se vše provalí a on povalí tam, odkud byl vyslán na tento svět...ke své MAMINCE:) (16.09.2008)

Ideální film pro relax a odreagování například po pracovním stresu (viz. já dneska). Komedie, která nemá žádné vyšší cíle, prostě jen pobaví... Se mnou to měl film jednoduché, mně stačilo jen se podívat na Pepu Poláška a už mi cukaly koutky úst... Oceňuju též další herecké obsazení. Neokoukané tváře známé z mých oblíbených filmů: Petra Nesvačilová (Pusinky) a Martin Pechlát (Nuda v Brně). Vše doplněné příjemnou hudbou Petra Hapky a písněmi Hany Hegerové. (01.07.2008)

Sice to nezpůsobí komediální revoluci, ale mě to holt bavilo. Polášek je moje parketa, děvkařa mu žeru, Pechlát je kromě Ulice taky dycky dobrej, Leoš Noha už od dob Gynekologie 2 moje kultovní postavička. Režisér Prušinovský má holt čuch na moje oblíbené herce. Je to taková dobrá oddychovka a když se budu chtět zasmát, tak tohle je docela dobrá volba... (01.10.2012)

František je skôr nevýrazný okuliarnik, ktorý rád rôzne mäsíčko, ale nakoniec by ostal najradšej len pri jednom. Tak ako každý taký František. Ako komédia vyšlo pár momentov, nebolo to úplne márne. Ako vzťahová dráma by to bolo lepšie bez tej tragikomiky. Rozhodne však lepšie ako trápny Nestyda. (12.07.2022)

Česká filmová tvorba je v globálním měřítku přinejlepším průměrná, to víme všichni. Otázkou tedy zůstává, proč se znovu a znovu tvoří průměrné věci? Přeci každý ví, že průměr bude zapomenut. To už je lepší být totální looser. A přitom je všude kolem tolik příkladů, ze kterých by naši režiséři a scénáristi mohli čerpat. Stačilo by jen na chvíli upustit od bláhového přesvědčení, že nastolená cesta je správná a jediná možná. Pokud ano, nevede nikam jinam, než do průměrné šedi. (15.02.2009)