Carstensz - Sedmá hora

Na to, aby som videl, čo sa deje so svetom, nepotrebujem sebaprezentačnú Al Gorovu jedenapolhodinovú prednášku. Na to stačí 44 minút dobrodružsta siedmich odvážlivcov, putujúcich na najvyššiu horu Novej Guiney, jednu z najnedostupnejších na kontinente. Domorodí nosiči nebezpečne lačnia po peniazoch, ale ako mlynárove sliepky za zrnom po nich prahnú všetci: armáda, povstalci, zlatokopi, mafiáni. Kresťanské misie a prospektori importovanými globalizovanými normovanými príncipmi ničia pôvodné kultúry. Najvýnosnejší a najväčší lom na svete, prevádzkovaný americkou ťažiarskou korporáciou (priemerný mesačný plat 18 000 USD) devastuje brutálnym spôsobom krásu guinejskej horskej džungle. Ľadovce v horách sú menšie o dve tretiny oproti zápiskom prvolezca Harrera zo 60. rokov. Oblasť je nepokojná, vodca opozície zavraždený, vláda podniká vrtuľníkové nástrely do osád, horolezecké výpravy do hôr miznú bez stopy. Získať povolenie na vstup je nemožné bez abnormálne vysokej finančnej úplatkarskej reťaze. Barabáš z odvážneho kroku do neznáma vydestiloval svedectvo o dobe, o svete, o nás, podopreté naturalistickými zábermi úchvatnej prírody i drsnými dezinfekčnými operáciami. Pre mňa doposiaľ najlepší režisérov film. (02.12.2008)

Na úvod bych chtěl podotknout, že Barabášovy dokumenty hltám jako osvětimský chovanec plesnivý chleba a jsem dokonce schopen povznést se nad jeho obvyklé ekoteroristické žvásty, jak je civilizace na piču a jak by bylo nejlepší, kdybychom se všichni svlékli donaha a vylezli zpátky na stromy. Jsou docela strhující a velmi poučné, zejména co se týká módních trendů, a jeden je pak kompletně v obraze, čím si propíchnout rypák, aby byl IN v Horní Voltě nebo co si narazit na čuráka, když si chce na Nové Guinei vyjít mezi lidi. Všechny bych je z voleje pětkoval, až na tuto nešťastnou „Expedici Oupn kárd aneb co všechno je schopen cvaknout řadový municipální poplatník“! Vím, že z něčeho se ty filmy platit musí, ale dělat píár Pražskému krysaříkovi je přinejmenším amorální a hodné čestného člena Městské krady Prahy 1. A to si tehdejší neúplatný a poctivý primeros a zarytý ekologický pasivista ani charitativně nevzal neplacené volno jako o rok později na Everest, a tak jsme mu, chudákovi, mohli zasponzorovat príma adrenalinovou dovču na Papui. No, ještěže jsme to udělali! Jen povolení na Čomolungmu mu posléze sežralo polovinu ročního primátorského platu a Pája zajisté musel minimálně šest měsíců žrát omítku a pilinové placky, aby to utáh ze svých skromných úspor. Jedna nejmenovaná stavební firma, jejíž kšiltovku si asi jen nedopatřením nevzal do věží, by mohla povídat. A tak se pražský Skutr bezostyšně a s arogantním xichtem prodírá deštným pralesem s razancí Metrostavu tunelujícího Blanku, a člověk až zalituje toho, jaké jsou ty tropické infekce na hovno, že nedokážou vyhnisat v pořádnou gangrénu a porazit takovou svini, kterou by ani Papuánec nežral. Ačkoliv tento dokument naplňuje Barabášův poutavý standard, jako jediný jej bez skrupulí z výše uvedených důvodů odstřelím, přestože obsahuje jednu z nejlepších komediálních skečí za posledních pár let. Opravdu jsem smíchy chrchlal brikety, když ústřední skálošplh s tlemícím se Bémem za prdelí ke konci prohlásil, volně cituji: “Opravdu nechápu, proč ti nosiči ženou ty ceny do takových extrémů, nejsme přece žádní zlatokopové!“, načež jim za jejich služby vykešuje v přepočtu kulatých šestnáct mega, aby si je v nějaké té bohem zapomenuté prdeli nevyudili na období dešťů. Šrajtofli naneštěstí Pavlík doma nenechal. (08.08.2014)

Další z řady mnoha výšlapů na nádhernou horu světa. Kromě nehostinných podmínek to celé značně komplikovalo množství černých nosičů, kteří byli poměrně silně navyklí na vůni peněz. Bez peněz na horu nelez. Jinak taková klasika. Přelanovalo se pár říček, kde bylo vody po kolena a možná pár kousavých zvířátek. Potom následoval běh přes špičaté kamínky, který zvládli negři bez bot. Respekt! Každou zastávku zpestřovala hádka o peníze, kde se vytahovaly mačety i se natahovaly luky, když zřejmě Pavlík nechtěl vhodně peněžně docenit tvrdou nosičskou práci. Na závěr se tedy dostalo i trošku na to horolezectví, které se zřejmě filmuje hodně špatně, proto mu bylo dopřáno pár minut. Na úplný závěr pak nějaké to ekoposelství, které bylo z mého pohledu mnohem údernější a lépe zpracované, než to bývá obvyklé. Líbí se mi, když je provázané se začátkem, kdy mu nepřikládáte skoro žádnou váhu a po několika minutách záběrů čisté přírody je vám zopakováno a nějaký dojem ve vás rozhodně na pár dní zanechá. Dohromady takové silnější 3 *. (01.09.2014)

Barabášovy pseudofilosofující a líbivé kecy jsou mi podobně nesympatické jako osoba Pavla Béma, když si k tomu připočtu fakt, že dokument není nejzručněji zpracován(nedostatek natočeného materiálu vzhledem k podmínkám chápu, ale rozpačitý výsledek to neomlouvá), mé finální hodnocení nemůže být lepší než lehce nadprůměrné. Směšný a trefný je celý ten fakt, že kterýkoliv z těch nosičů by tam vyběhnul jen s batátama na zádech, kdyby chtěl-ale on nechce, protože(narozdíl od bělocha s dolarama v kapse a stokilovýma výbavama na cizích zádech) není tak duchovně vykořeněný a vyprahlý aby musel hledat smysl života, boha a egohoničské záběry na vrcholcích hor....... Relativně důležitá je poslední pětiminutovka. O tom to celé mělo být-o tom co všechno vězí za tou dírou v zemi, kolik kmenů kvůli tomu zaniklo, kolik lidí je kvůli tomu denodenně vykořisťováno, kdo učí všechny ty nosiče lásce k dolaru?!? Pche-vrcholky.. (27.12.2013)

Sedem veľkých vrchov. Sedem kontinentov. Sedem ľudí. Aj keď to tak znie, nie je to žiadny komentár k nejakému epickému traileru. Je to projekt Seven Summits, ktorého účastníci majú vyliezť na sedem najväčších vrcholov sveta. Carstensz je najobtiažnejšia ľadovcová hora a zároveň najväčšia hora Austrálie a Oceánie. Barabáš vytvoril púť, podobnú tej po Antarktíde, kde je ťažká cesta, plná chorôb, nebezpečných rastlín a nespokojných domorodcov, zakončená vytvorením tábora pod horou, kde hrdinov ešte čaká náročný výstup. Ďalší s dokumentov, kde Barabáš ukazuje vplyv človeka, na fungovanie prírodného spoločenstva. Tam, kde v Mamberambe ukazoval prírodné domorodé kmene vo svojom prirodzenom prostredí, tu ukazuje rovnaký kmeň ovplyvnení kresťanskou misijnou stanicou. Domorodci sú oblečený a poznajú moc peňazí. Je to zvláštny pohľad. Vidieť ako sa to všetko pred očami mení. Ako niečo čo bolo nedotknuté, vyzerá neprirodzene a akosi nesprávne, aj keď to správne slovo je umelo moderne. Toto je pozadie ďalšej úspešnej expedície, ktorá patrí k najlepším filmom aké Barabáš vôbec natočil. Sila priateľstva a túžby spojenia s prírodou je tu veľmi silná. Kvôli takýmto filmom Barabáša ako tvorcu zbožňujem. (29.12.2011)