7 zabitých

Snad schválně okouzlující Jenka, kolemjdoucím pomáhající či na muže magneticky působící, si je své role dobře vědoma, nicméně charakter a mentalita jejich "nápadníků" bývá různorodá. Ač má holčina výborný smysl pro humor a fantazii, život někdy dokáže připravit i situace, které naše představy a pohled na lidi kolem zásadně změní. Filmová premiéra se Stanislavě Bartošové povedla na jedničku. Film sice opravdu nedosahuje silné autenticity Formana či jeho kolegů, nicméně při pohledu na režijní filmografii P. Kohouta rád přimhouřím oko a snímek do řady novovlných s klidem zařadím. Velmi zajímavé dialogy, skvělá osobitost Jenky a hlavně vyústění děje. Oficiální text tu není, jako v jiných případech, vzhůru nohama či o něčem úplně jiném, ale naopak. Není to už ani spoiler, je to popis celého děje. Rozhodně nečíst před zhlédnutím. (18.01.2014)

Název by mohl svádět k domněnce, že jde o krimi. Nikoliv. Jde jen o jakési pofidérní drama, které se tváří moudře, ale samo neví, co chce říci. Kromě obvyklých židovských prvků československého filmu 60.let tu jsou prvky napodobování nové vlny, pseudofilozofické rozhovory a boření tradičních morálních schemat (autorkou scénáře je třetí žena Pavla Kohouta Jelena Mašínová). Osmnáctiletá Stanislava Bartošová zde ukázala, že kvůli kariéře byla ochotná se svlíknout. Jinak herecky dosti slabé a navíc špatné postsynchrony... (20.10.2013)

Tento Kohoutův film je dobré vidět, aby si jeden zase uvědomil, jak byli Forman a Papoušek vynikající. Je to podobné jako když čtete Vaňkova nastavovaného Švejka po Haškově originálu. Pak si lze uvědomit, že ta lehkost s jakou se četl Haškův text, lehkost tak velká, že ji jeden nevnímal, je projev génia, neboť Vaňkův text vedle toho Haškova drhne. Tak i u Formana a Papouška jsou dialogy a situace tak přirozené (často i díky účasti neherců), že vypadají až dokumentárně. A lidské slabosti jako citová otupělost, krutost, chamtivost a cynizmus se objeví jaksi „samovolně a mimochodem“, leč u Kohouta tvoří projevy těchto vad často efektní načasovaný gag – viz třeba to úvodní nezávazné a trochu okázale cynické kecání sester o randěním, které je ukončeno větou: „Jo, Evi, prosím tě, ten mrňavej dědeček z patnáctky asi dnes umře, tak mu tam dej plentu, jo?.“ - Takové efektní BUM nakonec. Kohout jde více po efektu (už ten název filmu) než k jádru věci. A předhodnotitel Exkvizitor má pravdu v tom, že to opravdu připomíná Milana Kunderu. (30.10.2013)

Stanislava Bartošová v době, kdy ji ani ve snu nenapadlo, že jednou bude uvádět pofidérní, bulvární televizní noviny, zde v roli promiskuitní frajerky, která láme srdce na počkání, přitahuje podivná individua (Radka Brzobohatého samozřejmě nemyslím) a má z těch všech zoufalců prdel. Kdo s čím zachází, s tím taky schází, jak by řekla moje babička a tady je tohle rčení naplněno beze zbytku. No, teď k věci. Vůbec to není zlé. Scénář v pohodě, dialogy mají hlavu a patu, humor tu taky občas vytryskne a i ta Bartošová hraje celkem přirozeně. (11.01.2017)

Já chci žít nonstop, ochutnávat život, poznávat nové lidi, nové zážitky, sosat všechny chutě světa, tak trochu provokovat a hrát si,hlavně se nenudit a nebýt doma (vždyť jsem tak mladá). Pozor- já si nezadám , jsem totiž zadaná. Ono to projde v pohodě (všichni jsou prima). Jindy je to o vous - raději se zdejchnu (pořád jsou lidi prima). Bacha děvče na mrchy ! (25.08.2020)