Výměna

Ať lidé tu mluví jako lidé! Ať náhody vypadají jako náhody a ne jako osud! Ať nespatřuje reverend nešťastnou matku právě v okamžik, kdy se dozvídá od jiných o smrti svého syna, aby ji mohl náhle a nečekaně zachytit! Ať nezachraňuje tu samo ženu před elektrošoky v okamžik, kdy již sestra položila ruku na spínač! Ať v soudním procesu více hrají roli fakta a důkazy namísto emocí! Pak bude více hvězd pro zdejší hvězdy. A pro smutnou pravdu. Těžko uvěřitelnou a hnusnou pravdu. Silné ***. (31.05.2010)

„Nikdy se s nikým nebij, ale když si nezačneš, bojuj až do konce.“ Angelina Jolie bojuje úplně jinými prostředky, než jsme u ní zvyklí (v čerstvé paměti mám její abnormální akrobacii z Wanted) a i pokud bychom se shodli, že nakonec vítězí, určitě ne nějak drtivě. Na filmech Clinta Eastwooda, potažmo na Eastwoodovi samém, oceňuji neochotu přijímat kategorické soudy. Nic není jednoznačné, každé rozhodnutí může být zpochybněno. Byl jsem dokonce ochoten akceptovat, že Christine, představena jako trochu tajemná, samotářská žena, ve skutečnosti nikdy syna neměla, že šlo pouze o výplod její fantazie. Vnímám to jako důsledek režisérovy šikovné hry s více žánry, z nichž ani jeden nezaujímá dominantní postavení a – co potěší – „povinná“ romantická podzápletka chybí docela. Muset mermomocí škatulkovat, přijde mi nejpříhodnější označit Výměnu za „caprovský“ film. Eastwoodův silně humanistický souboj jedince proti mnohem mocnějšímu, zkorumpovanému systému, vyznívá podobně rozporuplně jako u Capry a ani kladná hrdinka není zosobněním ryzího dobra (dává přednost práci před synem). Ryzí zlo oproti tomu představuje policejní kapitán Jones, jenž mi byl v podání Jeffreyho Donova krajně nesympatický a jehož hloupě zákeřné chování mi přišlo takřka úsměvné. Útrapy, jimž je kvůli němu Christine vystavena, lze společně se zvratem ukončujícím druhou dějovou linii sarkasticky označit za expozici zaručeně oscarových témat. Osobně bych to viděl spíše jako snahu vytřískat ze silné dramatické látky co nejvíc. Bohužel, s přivěšováním dalších těžkých ozdob se větve zpočátku pevně stojícího stromu ohýbají až k zemi. Film nakonec nemá dost síly zasadit stejně přímý úder jako komornější Million Dolar Baby. Mít Výměna o třicet minut méně, anebo (při její výpravnosti spíše) o třicet minut více, asi bych v kině zůstal sedět ještě dlouho po doběhnutí závěrečných titulků. Konec, který jim takto předchází, stejně zůstává skvělým důkazem Eastwoodovy vyzrálosti – osobní i filmařské. 85% Zajímavé komentáře: Mahalik, Jordan, Phillo, Antek (12.01.2009)

Clint Eastwood v parádní formě a film, který mě dost zasáhnul. Citlivě natočené, jež u některých momentů mě doslova vařila krev a říkal si, že to snad není možný. Silné obsazení, dobrá hudba, kamera(ten zvýšený kontrast barev se mě velice líbil), skvělé téma a režisér, jen ten plakát je strašný. Já hodnotím 5 hvězdičky… (23.01.2009)

Málokterý film nabízí nějakou zajímavou, osobitou, charakterní (čti Oscarovou) roli ženě a ještě míň jí dává příležitost zahrát si hlavní postavu. Když se tak dívám na Clinta Eastwooda, zdá se, že to bude právě on, kdo se nám v jednadvacátém století bude snažit dokázat, že i něžnější pohlaví dokáže utáhnout film stejně dobře jako muž. Ten chlap má neuvěřitelný cit pro filmy, a když se člověk dívá na komplexnost jeho zaměření, zdá se to neuvěřitelné. Ve Výměně se sice ukázal "jen" jako režisér, producent a skladatel, ale u jiných filmů má na kontě i scénář nebo (nejtypičtěji) nějakou tu roli. Výměna mu ji nenabízela, ostatně muži v ní moc prostoru nemají. John Malkovich je sice trailerem prezentován jako jedna z nejdůležitějších postav, za celý film ale řekne asi tak 15 vět. No a policisté na tom nejsou zas o tolik lépe, byť pro mě Michael Kelly (detektiv Lester Ybarra) reprezentoval jednu z nejcharismatičtějších postav filmu. S tím možná přichází i důvod, proč prostě nemůžu dát Výměně plný počet hvězdiček; zatímco druhá polovina (vše od kanadského kluka a psychiatrické léčebny) utíká zatraceně rychle a je stylová, začátek mi přišel poměrně hodně rozvleklý. Už jen proto budu mít asi navždy Million Dollar Baby o něco radši. To ale nic nemění na tom, že Clint válí a zatraceně umí. (10.01.2009)

Oceňuju, jak Clintova pomalá, ale soustředěná režie, dokáže plně sloužit příběhu, vyprávět ho z pozice nezaujatého pozorovatele, a přitom nechat diváka, aby se s tou emocionální smrští vyrovnal sám. Co už oceňuju méně je fakt, že poslední čtvrtina je tak trochu apendixem – místem, které prostě je, ale tak nějak se bez něj divák obejde, možná proto, že karty jsou již dávno rozdány a nic ho už nemůže překvapit, a Angelina, byť skvělá, je stále a pořád jenom ‚Angelinou ™‘, jíž nezakryje ani apartní klobouček a dobový účes i make-up. Ale první cca dvě třetiny filmu mě semlely solidně, to nepopírám. (03.03.2009)