Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?

V létě se naskytla po letech projekce v kině v Praze a vzhledem k tomu, že se mi od pana Barty dost líbil jeho Krysař a můj oblíbený uživatel gudaulin zde napsal velmi pochvalnou recenzi, vyrazil jsem snímek podpořit. Jistě, popcornovému druhu diváků chybí typické ukřičené postavy, pitomosti a zběsilé tempo, artovým divákům zase hlubší obsah, jenže on je to film především o nápadech, poetice a výtvarném umění. A že krásný, jeho detailům plátno pomáhá, a je škoda, jaké animaci mainstream v kinech dává přednost... 80 % (01.09.2018)

V tomto případě se absolutně rozcházím se celkovým slabým hodnocením. Bártovo filmy mě sice ne vždy baví, ale v případě jeho výpravy do žánru dětského filmu jsem se bavil každým záběrem a to i přes otravný product placement Matoni. Bárta totiž rozaimoval vše možné i nemožné, od modelíny a loutky, přes fólii a šachové figurky, až po plyšáky a panenky. Esteticky je tento film geniální, ostaně jako většina Bártovo tvorby. Hlavní postavy například projdou temným hvozdem v matraci, nebo proplují černým mořem polyethylenové fólie. Režisér dokázal požít neobvyklým způsobem všechny ty zbytečné krámy a udělátka co se po půdách skutečně válejí a požít je v nečekaném smyslu. Invence a originalita tohoto filmu se zdá nezměrná a nekonečná. Příběh je také hezký, svým způsobem takové alternativní Toy Story. Na Půdě je vedle Fimfára jeden z nejlepších českých výtvarných počinů za posledních 10 let. (21.06.2010)

Olbřímí exploze dětské obrazotvornosti a fantazie spojená s řemeslnou zručností nejvyšší úrovně, dělá z tohoto snímku jeden z nejlepších porevolučních animovaných počinů. A to, že je řada věcí pouze nakousnutá (častá to výtka v komentářích vůkol), není vůbec na škodu věci...od čeho jiného máme vlastní fantazii, než právě od toho, že si to nedořečené domyslíme sami. (06.10.2011)

Toto dílo mocně nasává z kořenů Česko-slovenské, potažmo České historie animátorství. No a o vlivu Jana Švankmajera nemůže být pochyb, obvzláště při "vodních" scénách. Bohužel příběh se mi zdál načrtnutý až moc jednoduchým způsobem, pravděpodobně kvůli menším dětem. Po 15-ti minutách je jasné jak vše dopadne a můžete se oddávat jen a pouze poetice staré půdy a starých hraček, což není zase tak špatné. Chvílemi jsem byl nadšen, chvílemi jsem byl nadšen méně. Celé dílo však mírně povyšuje velmi vkusná a hezká hudební složka. Film je za tři hvězdy tak akorát. Ale protože celé naladění toho večera jsem měl tak trochu poetické a navíc mě do kina doprovodila nádherná a hodnotná osoba, je to za čtyři. (08.03.2009)

Film se zaslouženým rozpoluplným hodnocením. Osobně jsem byl trochu zklamán. Příběh - sic aspoň nějaký - avšak jako pro děti dělaný. Zpracování ač v mnoha ohledech velice propracované - tak povětšinou děsivé, příliš umělecké a hrozivější než Švankmajer. Pro koho tedy je film dělaný? Osobně jsem příliš okouzel a zaujat nebyl. 6,5/10 (08.03.2009)