Neznámá

Pro mě asi nejlepší italský film, konečně jsem plně pochopil genialitu Giuseppa Tornatora... Nepřestávám žasnout nad tím, jak dokázal režisér spolu se skladatelem hudby udržet atmosféru v naprostých výšinách po celou dobu stopáže. Neznámá představuje velmi procítěný a tíživý příběh ženy, která se snaží po velkém utrpení nalézt své světlo na konci tunelu. Ač je příběh v podstatě velmi depresivní a smutný, vždy si uchová místo pro naději a vyhasínající lidskost, která čeká na to, aby byla znovu zažehnuta... Krása. 9/10 (28.02.2015)

Díky neustálému přísunu nových skutečností, které nás nutí k přehodnocování toho, co již víme, jde o thriller, jenž diváka nepřekvapí jednou nebo dvakrát, ale přibližně každých deset minut. Nečekané jsou například žánrové transformace, jichž Neznámá prodělá několika. Jen zdánlivě jde o psychologické drama založené na rape/revenge vzorci (o „rape“ ani „revenge“ zde přinejmenším zpočátku nejde). Role oběti a viníků jsou několikrát zrelativizovány a nelze jednoznačně klasifikovat, kdo komu víc ublížil. Scény, které by neobohacovaly vyprávění, ve filmu prakticky absentují. Ani flashbacky neslouží jenom k exploatačnímu vyobrazení bestialit, jež byly na hrdince páchány (kromě jejího těla jsou odhalovány také detaily o její identitě). Tornatore zatajuje a odhaluje informace s hitchcockovskou precizností. Ví, kdy v zájmu zesílení momentu překvapení nějakou skutečnost přeskočit a kdy nám na druhou stranu kvůli zintenzivnění napětí ukázat víc (interiérové záběry s více postavami a extrémní hloubkou pole, která opticky deformuje reálné prostorové vzdálenosti mezi figurami). Navíc předpokládá diváka ochotného k vlastní detektivní práci. Důležité informace neopakuje nebo neozřejmuje zcela. Tato nejistota pak nutí k vytváření vlastních hypotéz, na čem je založeno jedno z největších překvapení filmu (keyword: kudrnaté vlasy). Manipuluje-li režisér s námi, pak v zájmu zesílení překvapení a identifikace s hrdinkou. Každý detail podřizuje dramatickému napětí, na které se zde sází více než na pravděpodobnost a realismus. Také navenek velmi laciný vypravěčský manévr, kdy protagonistka zpravuje o svých činech jistou pasivní postavu (a jejím prostřednictvím také nás), je nakonec šikovně zužitkován. Opakovanými záběry točitého schodiště zvýrazněná spirálovitá struktura pak slastně napínavou žánrovku povyšuje na úvahu nad tím, nakolik naše minulá rozhodnutí determinují ta budoucí, a zdali bychom se vůbec odvážili činu, zvážit před každým životním rozhodnutím veškeré možné následky. 80% Zajímavé komentáře: Jordan, mm13 (23.04.2013)

Ponurý příběh neznámé Ukrajinky, která se zničeho nic objeví v jednom Italském městečku a uchází se o práci hospodyňky. Vypadá to, že chce zapomenout na minulost a začít nový život na novém místě. Nejprve vše vypadá nevinně, ale postupem času se dozvídáme, že z nějakého důvodu jí jde o konkrétní místo u konkrétní rodiny. Když se věci začnou ubírat správným směrem a už už to vypadá na šťastný konec, kterého se Irina dočkala, temná minulost ji dohoní. Velkolepé drama se skvělou herečkou v hlavní roli. Depresivní atmosféra a prostřihy do Irininy minulosti v divákovi vyvolávají pocity bezmoci a soucitu a ten se pak alespoň trochu dokáže vcítit do její kůže a sympatizovat s ní, ať už k cíli dorazila jakoukoli cestou. U tohoto filmu si alespoň na chvíli uvědomíme, jak je někdy osud krutý a ne vždy je vše, co děláte, tak úplně ve vašich rukou. Pár klišé a sporným momentům se ani tady nevyhneme, ale jinak vřele doporučuji a slabším povahám radím připravit si kapesníčky. 80% (18.10.2016)

Čekal jsem strašlivě depresivní drama, ale naštěstí je to spíše velmi napínavý biják. Má to spád od první vteřiny a fakt mě zajímalo, jak se to vyvine. Stále bych pár dějových nitek potřeboval dovysvětlit, ale to mi na zážitku pranic neubralo. Z herců jednoznačne vládne brutální pasák Michele Placido. (15.09.2014)

"Když opustíš svou zemi, pořád se stěhuješ." La Sconosciuta je citelně obnažená cesta do hlubin ukrajinské duše. Netuším jakým kouzlem na mě Tornatore zapůsobil. Co vím jistě, že to funguje! Tenhle sicilský kluk je obrazem mé hladové filmové duše. A vím kam zamíříme, až to situace dovolí. (10.12.2021)