Broučci

"Tak co to tady máme v tom testu: Vyjmenovat členy legendární skupiny Beatles." "Aáááááááá...(mávám ledabyle rukou) to je jednoduchý...to byl...ten...no...takový...zpíval to..no ten přece...takový to..."Jestrdej" zpívali...ne..nevzpomenu si.....na jazyku jsem to měl...ufff...to je situace....sto těžkých otázek vyplním (s nekontrolovatelně přeskakujícím hlasem si začínám zoufat) a kiksne to v podstatě na takové triviální otázce..." (projíždím si zklamaně obličej a rozhlížím se, jestli by mně někdo okolo neporadil). Nikdo se k tomu nemá, a tak se urputně ještě jednou zamyslím: "Noooo, to byl takovej...BROUK...co si válí kuličku z trusu a má kolem sebe skupinku malých broučků." "A je to!!! "Já věděl, že to zvládnu!!!" (vítězoslavně řvu na celé kolo). Náhle můj zrak spočine na váze, kde je uschlá květina. S hrůzou v očích jsem zjistil, že je to zvadlý Karafiát, kterému jsem ještě ráno dal přezdívku Jan. Nechápu, jak se to mohlo stát, ale květina to má za sebou. Je to kruté, ale ne zase tolik, jako když všichni broučci pomrzli.To mně neměl dělat. A příště budu zpívat "Rozvíjej se poupátko" a třeba ta květina obživne a s ní i celá kolonie mrtvých broučků. Budou zase živí a zdraví a s nimi i Aninka. 60% (20.01.2014)

I když Karafiátův duchovní odkaz není naplněn na 100%, to Janečková zachytila daleko víc v barevných Brouččích, tak přec tenhle černobílý seriál mě uhranul daleko víc. Snad je to těmi loutkami, snad tím, že je to černobílé, snad hlasy pana Smolíka, Hogera, Marvana a dalšími výbornými herci staré generace. Pořád slyším to "A spali a spali..." Snad neusnou v propadlišti dějin a zase se ukážou na televizních obrazovkách. Zaslouží si to! (02.05.2012)

Milí broučci. Jsem přející člověk a tak ty dvě hvězdy nespojujte s tím, že létající hmyz nejraději laskám plácačkou, stočenými novinami či raketometem. Já jsem vás prostě neměl moc rád jako dítě a v dospělosti se můj názor nezměnil. Nejste zkrátka mí nejvíc nejlepší kamarádi a jestli mi ještě jednou vletíte na obrazovku, tak vám zákeřně zhasnu lucerničky. (15.02.2015)

Geniální a láskyplné dílo skutečného a světly broučků prosvětleného tmavého a reálného života. Tento film působí silou dětství a štěstí. Vzpomínky na zimu, na krásu našeho života. Zminiaturizovaný svět lidí. Jedna z nejlepšách pohádek ze všech a přitom tak tajemná až tragická. Nechápal jsem jak mohli dát do pohádky dítě na vozíčku, to jak se maminka trápí a brečí. Dosti mě to před spaním skličovalo. Ale teď si rád zavzpomínám na ty nádherné časy u večerníčku. Bylo to prostě fantastické (25.09.2008)

I v dětství jsem měl z večerníčku nehezký pocit, zkusil jsem na YouTube jeden díl a pocit trvá... Autor Broučků, Jan Karafiát byl náboženský velmi aktivní člověk, podle toho vypadá i knižní předloha která je plná náboženské ideologie. Ale protože se psal rok 1965, museli tvůrci vše náboženské z připravovaného scénáře odstranit. (09.10.2018)