Divoši

Staroba spolu so svojimi chorobami, všemožnými diagnózami, nemohúcnosťou a závislosťou od starostlivosti iných je sviňa vec...nielen pre človeka samotného ale aj pre jeho okolie...Za to, ako presne a citlivo to Tamara Jenkins napísala a zrežírovala si zaslúži pochvalu!!! Najviac sa mi páčil ten "smiech cez slzy" a psychologicky zaujímavé charaktery dvoch súrodencov (fantastickí Hoffman&Linney). Škoda, preškoda, že občas sa dej naťahuje a vkráda sa jemná nuda..No dobrý pocit zostáva! (02.07.2009)

Otrocký překlad do češtiny opět zabodoval! Takže z poklidné rodiny Savageových se rázem stali divoši. Po skvělém začátku filmu (až po smrt partnerky Savage - seniora) se celkem zajímavé téma o sourozencích, kteří se dosud nesrovnali se svým neradostným dětstvím a nyní jsou donuceni se postarat o otce, který se o ně nikdy moc nezajímal ale nyní trpí pokročilým stádiem alzheimerovy choroby. P. S. Hoffman skvělý, ale Laura Linney hrůza. Skoro celý film je dlouhá nuda, která je završená od začátku předvídatelným koncem korunovaným nechutným rádoby happy endem - během se psem v postroji s kolečky. (10.09.2008)

Herecké obsadenie sľubovalo silný zážitok, lenže niekedy ani výborní herci nie sú zárukou výborného filmu. The Savages je veľmi rozvláčny film, občas veľmi nudný a hlavne bez žiadneho efektu na diváka. Emócie tento film vo mne vôbec nerozdúchal, napriek tomu, že Wendy a Jon sa naplakali vo filme dosť. Kde sa stala chyba? Ťažko povedať. Možno na mňa film tak nezapôsobil preto, že nemám v rodine nikoho s chorobou, nikoho o koho by sa trebalo starať. Neprežívam krízu stredného veku, do svadby mám ďaleko a nemám žiadne domáce zviera. Proste žiadny z motívov filmu ma nechytil za srdce. Jedinými plusmi filmu sú tak herci a tých pár úsmevných momentov. P.S.:Viete prečo Jon vždy plakal, keď mu jeho poľská priateľka urobila volské oká? Lebo chcel praženicu.:) (22.04.2008)

Komedie? Blbost! Jednoduché, intimní, lehce melancholické a přesto nijak kýčovité drama o stárnutí, odcizení a nesnesitelnosti samoty. Laura Linney a Philip Seymour Hoffman se vzájemně trumfují v dokonalosti herecké přirozenosti. Umělecké zobrazení všednosti v celé své naturalistické kráse. People are dying, Wendy! Right inside that beautiful building right now, it's a fucking horror show! And all this wellness propaganda and the landscaping, it's just there to obscure the miserable fact that people die! And death is gaseous and gruesome and it's filled with shit and piss and rotten stink! (02.11.2009)

Nechtěl bych mít na krku současně čtyřicítku, depku a dementního otce. Ale špatné věci (dále třeba smrt) si člověk nevybírá, ty přicházejí samy a bez zaklepání. Nenásilně úsměvní, věrohodně smutní Savageovi vyzývají k otevřené debatě nad ne zrovna příjemnými věcmi, o nichž sami bez uzardění přemítají. Neochotu zlehčovat jinde zlehčované bych si společně s nikam nespěchajícím tempem vyprávění tipnul za největší překážku na cestě k masovému diváctvu. Savageovi zaslouží naslouchající pozorovatele přinejmenším stejně jako výkony Hoffmana a Linneyové záplavu superlativů. 90% (08.06.2008)