Slepota

Vše začne jako katastrofický thriller o záhadné epidemii při které lidé zničehonic oslepnou, (nebo spíše začnou vidět jen bílo) zvrtne se to na komorní drama o životě v izolaci a končí ve stylu zombie hororu (nebo to byly možná jen náznaky). Ve výsledku slušný snímek na jedno zhlédnutí, který neurazí, nenadchne, neuškodí a nezůstane v hlavě. Od tvůrce geniálního "Města bohů" jsem ale čekal trochu více. (14.03.2012)

Balíček několika filmů v jednom. Anebo spíš takovej hot dog. Rohlík je post-apokalyptický skifi a párek je vězeňskej survival (ten je uprostřed v rohlíku). Kousnete a dostanete párek a rohlík, pak jíte dál a najednou párek dojde, protože jste byli ošizeni a párek byl kratičkej. Jíte spoustu suchýho rohlíku a cejtíte se podvedeni (umělecký pokus napsat, že ten film stojí celkem za prd).. (12.06.2011)

niekto tu tuším spomínal "Hmlu" - áno, len ešte o čosi znepokojivejšie, ďalej by sa dalo hovoriť o "Potomkoch ľudí", tento film je oproti nim formálne "svetlejší", no čo sa týka spracovania "apokalyptickej" látky (pričom však Slepota z apokalyptických filmov svojou metaforickosťou a nesci-fickosťou vybočuje k filmom, ktoré majú viac plánov) je zhruba na rovnakej úrovni. film mal podľa mňa nádhernú myšlienku, vydarenú výpravu i bezkonkurenčný casting a mňa chytil za srdce i za oči. (29.08.2009)

Ty nevysvětlitelné důvody (viz obsah) jim vydrželi až do konce. Skutečně jsem nepochopila proč oslepli, proč byli umístěny pomalu v klecích, proč tam nebyli povolaní lidé, včetně lékařů a podobných otázek bych měla spoustu. Jsem na tom podobně jako uživatel misterz. Ještě, že tam byla Julianne a Mark, kvůli kterému jsem Slepotu chtěla vidět. Možná mu dám ještě jednu šanci a budu hledat v zákoutích, které mi zřejmě unikly, myšlenky, které chtěl Fernando tímto způsobem předložit......... (25.01.2016)

Jestli něco z duše nesnáším, tak tyhle duté "shyamalanovské" mysteriózní taky-artové skoro alegorie, které jsou v jádru postavené a) na stupidní psychologii b) vypjatém režijním stylu, který možná chvíli opíjí expresivitou, ale pak už jen ubíjí nekoncepčními změnami perspektiv a filtrů c) na pozérském zvýrazňování přesahu k obecně metafyzickým kategoriím. Dokud se to tvářilo jako (chatrný) psychologický thriller, byl jsem to ochotný akceptovat, jakmile to přešlo do "spiritutálního" módu, změnilo se to v odpudivém pozérství bez obsahu. Společnost v chaosu? Nikoli, filmová řeč v křeči. Místo úlevy a návalu lidského tepla jsem posledních dvacet minut cítil naléhavé nutkání ty zhulené slepecké zombíky (protože postavy to nejsou) vidět umírat. Ve skutečnosti je Slepota stejně banální (ne-li banálnější) jako hollywoodské katastrofické filmy, v nichž se rodina sjednotí díky katastrofě. Tam se tím člověk aspoň baví. (15.10.2012)