Same Time, Next Year
Na budúci rok v rovnakom čase
Obsahy(2)
V malém hotelu nedaleko moře se uprostřed léta seznámí muž a žena. Jejich vzájemné okouzlení je tak veliké, že Doris a George Peters se pak pravidelně po dvacet let scházejí jednou v roce, daleko od svých rodin. Stráví spolu vždy jeden víkend. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, pokud bychom nevěděli, že oba mají nejen své manželské partnery, ale každý také tři děti. Jejich milostný vztah prochází různými stupni vývoje... Divácký film vznikl podle slavné divadelní hry hra Bernarda Sladea (řadu let se uváděla s úspěchem i u nás), komorní příběh o manželské nevěře i lásce zároveň neobvyklým způsobem dokumentuje vývoj americké společnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (187)
Príbeh z jednej hotelovej izby a koľko sa toho v ňom dá prežiť. Celých dvadsaťpäť rokov dvoch manželstiev v jednom filme, ktorý je romantickou oslavou nevery. Len sa mi zdá raz za rok trochu málo, ale to plynutie času cez čiernobiele obrázky americkej histórie od Armstronga po Ramba čas pekne urýchľuje. Premeny postáv v päťročných intervaloch neboli zvlášť uveriteľné, ani neviem, čo ma na filme tak dojalo, že som bol na konci úplne namäkko. Možno aj ten výborný záver s emočnou pascou na diváka. –––– A hned ti povím proč. Rusáci štěpí atom. Co když to sem zejtra prásknou? ()
Nádherný film, který by dojal snad i kus kamene. Alan Alda a Ellen Burstyn jsou jedni z nejsympatičtějších nevěrníků, jaké filmové plátno spatřilo (v téhle vybrané zahýbací společnosti jsou třeba Jack Lemmon a Shirley MacLaine z Bytu nebo George Segal a Glenda Jackson v Na úrovni), a divák má vážně pocit, že celou tu dobu strávil s nimi. ()
Historie poválečné Ameriky zrcadlená v jedné láskyplné nevěře. Oba spadli do manželství rovnou z dětství, ona díky těhotenství nedokončila ani high school, on byl vytažen svou ženou z pubertálních mindráků, jenže skutečná láska přišla pro oba až později. Vlastně nejde o celovečerní divadelní hru, ale o sled sitcomových výstupů, kdy oba protagonisté na sebe vždy berou určitou tvář Ameriky. S přibývajícím věkem mizí rozverné vtípky a scénu začne ovládat patos, v některých chvílích až nesnesitelný (Vietnam, proměna ženy - od plotny přes hippies k podnikání). Ale v roce 78 to musel být hit - otevřeně se v něm mluví o sexu a používají se peprná slova (což české titulky sveřepě ignorují). Americká střední třída (buržoazie) plnila divadlo, dámy oslňovaly svými robami a pokoušely se o krotkou zkaženost v mezích pokroku, pánové si vyprávěli o svých záletech...Není nad komerční divadlo! ()
Velmi inspiriující dílko, které přináší pohled na muže a ženu bez stereotypních klišé. Ufňukaný Alan Alda a svěží Doris si postupem času vymění role a od vášnivého sexu se přesunou k splynutí duší a charakterů. Velmi lidské, co do povahových chyb obou zúčastněných i velmi pravdivé a nepřikrášlené :) Pozoruhodné jsou i oficiální drahé polovičky George a Doris - Ellen a Harry, kteří ačkoli se na plátně ani jednou reálně neocitnou, tvoří oporu celého příběhu a pomáhají rozehrát ústředním postavám jejich (zřejmě více jak) pětadvacetiletý víkendový vztah. ()
Kvalitní konverzační komediální drama. Alan Alda i Ellen Burstyn předvádějí, jak moc dobří herci jsou. O kvalitách Sladovi hry nemluvě. Nebýt toho, že jsem pár let zpět měl možnost zhlédnout divadelní provedení s Freimanovou a Žákem, tak bych šel na plný počet, bohužel takhle musím konstatovat, že divadelní hra mi sedla více, i když nejsem s to to nějak racionálně obhájit. 85% ()
Galerie (29)
Zajímavosti (5)
- V části odehrávající se v roce 1961 se mluví o McQueenovi v Motýlkovi. Motýlek je ale z roku 1973. (Kulmon)
- Titulní píseň původně složil Paul McCartney se skupinou Wings. Nebyla však použita. Přednost dostala píseň "The last time I felt like this", kterou má na svědomí Marvin Hamlisch. (Terva)
- V jednom z dobových záběrů můžeme vidět Gregoryho Pecka ve filmu Jako zabít ptáčka (1962), který taktéž natočil režisér Robert Mulligan. (LINKIN)
Reklama