Příští rok ve stejnou dobu

"Řekl jsem, že jsem ženatý otec dvou dětí, ale jsem otec tří dětí. Myslel jsem, že tak budu míň ženatý." Nejslavnější hra Bernarda Sladea možná není jeho nejlepší (já mám nejradši Stará láska nerezaví), ale je to vysoký nadstandart. Základní nápad je jednoduchý a nosný: Alan Alda a Ellen Burstynová se rok co rok tajně scházejí v pronajaté chatě, aby spolu strávili noc a zrekapitulovali, co se za poslední sezónu změnilo. My se k nim podíváme vždycky jednou za pět let (1951 - 1977), sledujeme jejich vztah od zbrklého začátku přes různé životní krize až ke starouškovskému závěru. To by v tom byl čert, abychom k nim nepřilnuli. :-) Já jsem si je přímo zamiloval. Doporučuju. 80 % (08.02.2005)

Na tenhle film mě nalákal hlavně Alan Alda. S nikým jiným jsem u televize nestrávil víc času, než právě s ním. No a překvapilo mě to. A to i přesto, že jsem čekal tradiční slovní přestřelku, kterou Alan prostě zvládá naprosto precizně. Libilo se mi to ale nejenom kvůli ní, líbilo se mi to, a to hlavně, kvůli samotnému nápadu, který je naprosto skvělý, veselý, smutný, radostný a melancholický zároveň. Film plný tolika emocí, kolik člověk od života může jenom čekat. (16.02.2013)

Bez očekávání jsem navštívil jednu chatku s dvěma partnery v milovaném obětí. Začali se spolu scházet a každý rok ve stejnou dobu to opakovali. Roky utíkaly, oni stárli, jejich děti rostly, názory se jim měnily a svět okolo nepřestával směřovat ke své dnešní podobě. Nějakých 25 let a vztah dvou lidí, o čem zajímavějším lze natočit film? Bezchybné napsané, zahrané i vymyšlené, včetně nádherného hudebního podkresu jedné z nejhezčích skladeb romantických komedií všech dob. Občas možná trochu depresivní, ale také vtipné, nenucené a příjemné. Podobnost s "Bosé nohy v parku" se nedá přehlédnout, nejen divadelního ražení, ale i vztahovou tématikou, ovšem jsou tu i rozdíly. Kdo je lepší? Každý má své. Nesmrtelná dvojice Redford-Fonda a Alda Burstyn vždy zůstanou klenoty a ukázkou bravurního hraní. Divadlo s nimi by muselo být naprosto odzbrojující... Krom toho, jde o nádhernou ukázku sociálních a politických změn v lidech, což si postavy pomalu uvědomují, ale divák naopak velmi rychle. (04.06.2010)

Nadčasové dílo o nadčasovém tématu je vzorově vyvedenou sondou do života doby ne nedávné a dotýká se pozoruhodným způsobem nejvnitřnějších věcí čiověka a jeho života. Toto pokojové divadlo, převedené takřka dokonale do filmové podoby, naznačuje dvojpólovost a vzáemné doplňování se jak "pocitového", tak "dialogového" hraného filmu. Vedle skvělé režie tu musí být herci, dorostlí svých životních šancí. V obou případech - netroufal bych si upřednostňovat brilantního Aldu oproti neméně skvělé Burstynové - to zvládli měrou vrchovatou. (Je jasné, že zvolený model setkávání o výročních víkendech je pro autora výchozí sondou, ne životní normou či dokonce povyražením.) PŘÍŠTÍ ROK dokládá opakovaně potvrzované kritérium: sebenablýskanější forma bez nosného obsahu retarduje do prázdnoty a průměru - v tom stále ještě lepším případě. (01.08.2009)

Hodně zajímavý kus. Většina konverzací (kromě aktuálně politických) je navíc totálně nadčasová. Jen mě děsí, že ten film, o kterém jsem si říkal, jak je děsně starý, je zhruba stejně starý jako já. Je to původně divadelní hra a tak je to hodně postavené na dialozích, ale já mám vlastně tenhle typ komorních filmů docela rád. No ne? Co třeba Blbec k večeři nebo Bůh masakru? (27.11.2018)