Harry Potter a Relikvie smrti - část 1

Na kouzelnický svět přišly časy vskutku nejtemnější, ale jakkoli by se to mohlo podle náhodných kritických výkřiků do tmy zdát, s kvalitou filmového zpracování to nemá společného pranic. Yates a Kloves měli před sebou dost ošemetný úkol přetavit "tu pomalejší a upovídanější" část Relikvií do samostatného výbušného blockbusteru. Režisér obstál s neskutečnou bravurou a ať odcházi Trio z domova, vypráví se Příběh tří bratří nebo se ničí viteál, magická atmosféra z plátna doslova září. Klovesův scénář ale občas zkratkuje a nemít předlohu načtenou i pozpátku, docela se ztrácím. Ale přestože jsou Bill a Fleur z minuty na minutu členy řádu, když v Princovi byli vynecháni a ministr Brousek nakračuje na scénu, aby z ní téměř okamžitě sestoupil, v důsledcích se výtky hledají velmi, velmi těžko. Celkový dojem na mě totiž křičí, že ze čtyř set stran plných očekávání velkých věcí a plnění menších průběžných cílů vznikla epická fantasy plná omamných momentů a tak upřímného soukromého dramatu, že to bere dech. Fénix i Princ získali zdárného souputníka a pokud byl David Yates po minulém díle králem, pomalu už nemá kam stoupat. (27.11.2010)

| Scenár: Steve Kloves | Hudba: Alexandre Desplat, Conrad Pope, John Williams | Produkcia: David Heyman, David Barron, J. K. Rowling | Distribúcia: Warner Bros. Pictures | Štúdio: Heyday Films | Rozpočet: 250 miliónov $ (150 miliónov £) | Tržby: 955,417,476 $ | Potter ma začal trochu viac baviť po tretiom-štvrtom diele, keď už začalo ísť viac do tuhého... režisér Yates obstál dosť dobre (po kolísavej šestke bolo otázne, či to zvládne), tempo i napätie gradovalo, a ja som bol milo prekvapený, jak ubehlo 150 minút behania :D Najviac ma teda zaujala rozprávka vypravovaná Hermionou o príbehu troch bratov a Relikviách smrti - bolo to veľmi osviežujúce a iné, než všetko ostatné vo všetkých Potteroch :D Vždy si hovorím, že keby filmový tvorci nešli úplne po čiare Rowlingovej, mohli z toho urobiť peckovú, od prvej do poslednej minúty šlapajúcu trilógiu o hustom čarodejovy s bleskom na čelu ;) (01.03.2011)

[imdb: 8.0/10] | me: Spomedzi všetkých "dospelých" dielov, ktoré sme tu doteraz mali považujem tento za najlepší. Yatesovi sa podarilo vytvoriť ten správny odvar atmosféry potrebnej pre zachovanie tajomnosti a mystiky. Nemôžem si pomôcť, ale celkovo som mal pri závere každého z posledných dielov pocit akoby sa nič výrazné počas uplynulých minút neudialo. Tentokrát som sa ale nenudil, pretože všetko čo sa odohralo bolo naservírované a podávané v správne ušitom obale temnoty a tajomna doplnenom zaujimavými vizuálnymi prvkami (three brothers...) "Dobby never meant to kill! Dobby only meant to maim, or seriously injure! " (13.12.2010)

Dospěl jsem do věku, když jsem sice všechny Pottery četl, ale už tak dávno, že si pamatuju už jen základní zápletku a konec. Yates pochopil (studio pořád ještě ne), že většina fanoušků už pěkně zestárla (já osobně jsem se s Harrym a jeho kamarády seznámil v deváté třídě základní školy a od té doby řekou protekla pěkná spousta vody) a začal od pětky pomalu, ale jistě měnit trochu drsnější pohádku na temnou fantasy, která nám, přestárlým dětem, dnes vyhovuje lépe. Sedmý díl má ještě tu výhodu, že se od svých mladších bratříčků radikálně liší už v tom nejzákladnějším. Už nejsme zavření na hradě, ale začínáme pobíhat celým širým... no dobře Velkou Británií. Vizuální stránka první půlky RELIKVIÍ SMRTI je úchvatná (moře) a ano myslím tím i geniálně pojatý vložený příběh o třech bratřích. Desplatova hudba je po božském Williamsovi asi tou nejlepší náhradou. Herecká posádka ze sebe vydává to nejlepší (za ty roky prostě mají svoje charaktery v malíku) a tím rozdělením na dvě půlky se nabízí spousta místa, kde se můžou předvést. Snapea si očividně šetří na finále a Voldy je konečně opravdu démonický. Bylo zajímavé, že děj nikam nesprintuje a přesto jsem se nenudil. Vlastně to ve mě probudilo chuť vidět finálovou polovinu a možná si znova přečíst knížky. Někdy. Tak za půl roku naposledy pane Pottere. (28.11.2010)

Po cely cas vyborne -> s priemernou urovnou spomienok na kniznu predlohu a predchadzajuce filmove casti som bol divacky "angazovany" pocas celeho filmu. Nevadil mi ani ten okaty "skanzen" stylov, ako prehliadka najvyraznejsich filmarskych postupov udomacnenych v kinematografii blokbasterov za poslednu dekadu, ktore pred divakom defilovali, prelievali a opakovali sa od sekvencii ku sekvencii. Podobne pochopitelna mi prisla aj repetetivnost v predstavovani teen rozorvanych dusi, pricom vdaka uzitemu stylu, sa este viac zvyraznilo vykrajovanie emocne napatych chvil, resp. ich sprostredkovanie skrz zvyraznenie mimiky hercov. A sekvencia tanca na hudbu Nicka Cavea je mojim osobnym vrcholom a zaroven pre dalsie pozeranie mozno aj kliatbou tohto "polodielu" v jednom -> tych par sekund mi totiz dokonale sprostredkovalo celu emocnu paletu a tazivost situcie hrdinov rovnako intenzivne (a mozno aj viac) ako zvysok tych scen filmu, ktore sa snazili (v mojich ociach uspesne) o to iste. Je to pre mna ekvivalent "sprchovej sceny" v Casino Royale. (22.11.2010)