12 podmínek k dědictví

Pár minut po dokoukání filmu jsem setřela slzu a jdu napsat komentář. Líbilo? Jistěže. Každá minuta. Protože mi připomněl, že všechno je dar a ne samozřejmost. Že vydržet neúspěch znamená uspět. Že ztratit všechno není konec, ale začátek. Že odpuštění nejvíce pomůže tomu, kdo odpustí. Že to největší přání může být někdy jen "obyčejný" den. Že se nemáme bát snít. Že není nikdy pozdě. (20.04.2013)

Tenhle film je moralita... Řeklo by se, v dnešní době, stejně jako kdykoliv v minulosti, je morálka potřeba, tak proč si trošku nezamoralizovat? Bohužel je to hodně přímočará a předvídatelná moralita. A to ještě stále není to nejhorší. Ona je to totiž kýčovitě vykalkulovaná podívaná ždímající sentiment a citově vydírající. Filmů o napravení zkaženého zbohatlíka vyprodukovala americká kinematografie už bezpočet a v tenhle kousek není v žádném ohledu inovativní. Méně než 2 hvězdičky si nezaslouží, protože je profesionálně natočený, se slušnými herci a poctivými hereckými výkony. Ale ten scénář a ty dialogy, které se odehrávají ve stylu: "Získal jsi 100 milionů dolarů. - Cože, peníze? Jak to, že nic necítím? Jak to, že mě to neuspokojuje? - To je proto, že jsi se stal jiným člověkem." Nebo: "Chci být s lidmi, které mám ráda, kteří se mají rádi a kteří mají rádi mě." Se slovíčky "rád", "láska", "štěstí" se tu vůbec nešetří a jak je vidět na procentuálním hodnocení, ono to kupodivu vysoce účinně zabírá. Abigail Breslin v roli přemoudřelé holčičky, jak jinak než umírající na leukémii, která organizuje budoucnost své matky a hlavního hrdiny příběhu, si mě svou přítomností v téhle vyčpělé limonádě dokázala řádně zprotivit a musel jsem si připomínat její výborný výkon v Malé Miss Sunshine, abych ji nezatratil. Celkový dojem: 35 %. (31.07.2009)

Já už to možná kdysi viděl, někdy dávno v útlém věku... aha vlastně ne, tě buh rok výroby 2006, tak oprava - neviděl. Ale podobnou slátaninu, takovou tu citovou vyděračskou jsem v tomhle stylu určitě viděl a tohle nakonec taky a i když jde o rádoby vyjednávací buchtu, líbilo se mi to. Holčička srší humorem jak starý house a mladý zbohatlík nachází charakter, to je co?! Každopádně 6/10. (12.09.2011)

Kdyby mi tento film nebyl doporučen, asi bych se mu vyhnul obloukem, neb bych čekal hloupou komedii plnou klišé s předem jasným koncem (ostatně nepochopitelně nepřesný český překlad k tomu svádí). Jenže opak je pravdou. I když tu podobné téma již jistě bylo a i když je tohle vděčný námět pro komedii, ani jedno z toho nesplnilo mé očekávání. Naopak, celý film je příjemně odvyprávěný příbeh, který postupně vrší jednotlivé stupně skládačky a tak si dokáže bez problému udržet pozornost až do samého závěru. Svůj podíl na tom má i jeho romantická stránka, která je velmi jemně zakomponována do příběhu a nevnucuje se. Snad jen v úplném závěru ten motýl ... Zasloužených 80 % (01.07.2009)

„ JASONE, UDĚLAL JSEM MNOHO CHYB OHLEDNĚ NAŠÍ RODINY, ALE MYSLÍM, ŽE TOBĚ JSEM UBLÍŽIL NEJVÍC. JEDINÝ ZPŮSOB, JAK TO MŮŽU NAPRAVIT, JE NEDÁT TI NIC...“ /// Veskrze optimistickej příběh o převýchově bohatýho (lenošnýho) fracka. Občas se zasměju, občas uroním slzu.... je tady totiž dost citovýho vydírání. A vlastně je to takový celý dost kýčovitý... Myslím, že dneska se už takhle filmy netočej... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „The Ultimate Gift“, kterou v roce 1999 napsal Jim Stovall, neznám. 2.) Chtěl bych získat rodinu. 3.) Každej den bojuju v parku o lavičku. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (10.03.2019)