Černá labuť

Když nám Portmanovic Natálka vyrostla ze svého pedofilního šarmu princezny Padmé, její Padedé je naprosto ohyzdné a Pádekatr totálně plochý. Když přeceňovaný egomaniak natočí s jeblou baletkou předvídatelný dokument o castingu na Lebedinoje ózero, člověku to až zahýbe statistickými tabulkami, kolik je tu najednou obdivovatelů anorektických "krasavic" a hochů v pitkáčích s obříma koulema. A to při posledním sčítání tvrdili, že jsou jich tu stále všehovšudy čtyři procenta! Toto je naprostý audiovizuální teror a čiré utrpení a doporučuji americkým tajným službám nahradit jím waterboarding v Guantanamu. První arabáš, kterému to pustí, prostě musí pod pohrůžkou opakované projekce vyžvanit Ládinovu adresu i s GPS souřadnicemi. Něco jako, když vás vaše maloměstská matka vytáhne v desíti na to Čajkovského veledílo online, navleče vás do těsných, hnusných tesilek, utáhne vám motýlka, až vám modrá hrtan a ještě vás nutí, aby se vám to líbilo! Navíc je Herr Aronofski kýčovitý jako panenka s porcelánovou hlavou a Natálku, dle toho jak se celý film tvářila, vážně podezírám, že si v rámci naturalistického herectví ten kolík do prdele opravdu vrazila. Ne, dělám si srandu, ve skutečnosti byla naprosto příšerná, nepřirozená a tvářila se jako zevní genitál. Normálně bych jednu dal alespoň za Kundisovic Milku, ale musím tady trochu srazit teplotu. Z toho Plijé Verbal blijé. (26.12.2010)

"Nikdy jsem nebyl na baletu. - Tak to rozhodně nejsi gay." Nemohu tvrdit, že bych očekával, že po zhlédnutí Aronofského baletní fantazie pocítím touhu zmasakrovat si svou tvář líčidly, vecpat se do elastického trikotu, na své ploché jedenáctky natáhnout sedmičky cvičky a začít ladně poskakovat po pódiu znamenajícím svět. Spíše jsem, jako individuum doživotně traumatizované návštěvou Labutího jezera v deseti letech, očekával plný zásah uměleckého odpadu, takže ty tři hvězdy jsou malou poklonou zmalované anorexii. (04.12.2011)

Důsledná analýza rozštěpu osobnosti, jehož katalyzátorem je jednak touha po dokonalosti, ale i vlastní matka a samotný hlavní baletní part, kdy se potřeba předvést dvě diametrálně odlišné figury jeví jako nutnost. Naprosto famózní je kamerová práce (četné zabírání Niny zezadu jako aktu možného božského zásahu, symbolika bezbrannosti), kamera je často v centru dění, stává se druhým aktérem baletního představení a divák má možnost zažít opravdovou tělesnost baletu - od dob Zuřícího býka jsem snad nikdy nebyl tak vtáhnut do samotné akce (box/balet). Sugestivní je také sžíravá a vskutku symbolická proměna hlavní představitelky spolu s postupujícím studiem role Labutí královny. Co mi naopak vadilo, a hlavně kvůli čemu nemohu dát filmu absolutní hodnocení, je až přílišná chtěnost, až přílišná honba za dokonalostí - ta Niny/Natalie Portman je dokonalá (za několik posledních let snad nejlepší ženský herecký výkon a bez debat naprosto zasloužený Oscar), ale ta Aronofského není v mých očích úplně uvěřitelná (hra pohledů/zrcadel, všechno působí umělecky, až francouzsky, což je pro mě víceméně synonymem artu). Další věc je, že ono sofistikované zaobalení nezakryje fakt, že podobný koncept/námět byl viděn už ve spoustě filmů a vnímavý divák odkryje nijak složitou pointu během několika prvních málo minut. Kalkul, který Aronofskému dokonale vyšel, ale na mě nezapůsobil tak, jak asi měl. (28.02.2011)

Černá labuť je spíše černou kometou, která na konci roku ozářila filmové nebe a za pět minut dvanáct zachránila jinak průměrnou sezonu. Darren Aronofsky přináší další střípek do své skládačky lidských závislostí a jeho režijní styl se stále vyvíjí. Intenzivní deprese a paranoia z Pí a Requiemu s zneklidňující kamerou z Wrestlera ještě prohlubují potlačovanou sexualitu a touhu uspět baletky Niny. Tu famózní Natalie Portman obdařila krásou, potřebnou křehkostí a ve správný moment také naprostou změnou chování. Všechny složky se výborně propojují a podporují, takže příběh o baletce, která se stává svou vlastní postavou, získává netušeně mrazivou atmosféru a graduje do závěru, který málokoho nechá klidným. Co dál? Ignorujte to číslo vpravo nahoře a nenechte si tenhle film zkazit. Za žádnou cenu. A teď si jdu zamluvit lístky na balet... PS: Darren nabral směr "nový Polanski"? V porovnání s Repulsion působivější a divácky atraktivnější. (24.12.2010)